III.ÚS 3363/18

Stěžovatel ústavní stížností [podle § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")] napadl v záhlaví uvedené usnesení Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud"), postup soudního exekutora Mgr. Jaroslava Homoly (dále jen "soudní exekutor") ve věci sp. zn. 030 EX 1825/07 a postup Ministerstva spravedlnosti, odboru exekučního dohledu (dále jen "ministerstvo"), při vyřizování stížnosti na postup soudního exekutora.

Ústavní soud, po zjištění, že ústavní stížnost nesplňuje požadavky stanovené zákonem o Ústavním soudu, vyzval stěžovatele k odstranění jejích vad. Stěžovatel podáním ze dne 14. 10. 2018 vzal ústavní stížnost na postup exekutora a ministerstva zpět a uvedl, že si je vědom, že lhůta pro podání ústavní stížnosti proti usnesení krajského soudu již uplynula. Dále navrhl, aby Ústavní soud zohlednil skutečnost, že se snažil vyčerpat všechny možnosti k nápravě postupu soudního exekutora, Městského soudu v Brně (dále jen "městský soud") a krajského soudu stížností k ministerstvu a poukázal na to, že postup soudního exekutora byl a stále je s jediným úmyslem, aby úroky a náklady dále narůstaly.

Podle § 77 zákona o Ústavním soudu může stěžovatel vzít ústavní stížnost zpět do okamžiku, než se Ústavní soud odebere k závěrečné poradě; v takovém případě Ústavní soud řízení zastaví. Protože v předmětné věci jsou podmínky tohoto ustanovení v části ústavní stížnosti proti postupu soudního exekutora ve věci sp. zn. 030 EX 1825/07 a ministerstva splněny, Ústavní soud řízení v této části zastavil.

Městský soud na základě žádosti Ústavního soudu sdělil, že napadené usnesení krajského soudu bylo doručeno právnímu zástupci stěžovatele dne 9. 3. 2018.

Fyzická osoba může podat ústavní stížnost proti tvrzenému porušení jejích základních práv a svobod ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který takovému stěžovateli zákon k ochraně jeho práv poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Ve stěžovatelově případě nebylo proti napadenému usnesení přípustné dovolání, a proto je zřejmé, že byla-li ústavní stížnost podána proti němu dne 9. 10. 2018 (pozn. stěžovatel uvedl datum sepisu ústavní stížnosti 9. 10. 2017), byla podána po uplynutí zákonné lhůty, tedy opožděně.

Vzhledem ke zjištěným skutečnostem Ústavní soud odmítl ústavní stížnost v části proti usnesení krajského soudu podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný po zákonem stanovené lhůtě.