III.ÚS 3371/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 3371/21 ze dne 18. 1. 2022   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka a soudců Radovana Suchánka a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele P. K., zastoupeného Mgr. Davidem Troszokem, advokátem, sídlem Husova 401, Třinec - Staré Město, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. září 2021 č. j. 13 Co 257/2021-248 a rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 5. května 2021 č. j. 0 P 170/2019-220, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Karviné, jako účastníků řízení, a 1) A. K. a 2) nezletilého J. K., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho základní práva zaručená ústavním zákonem, zejména čl. 32 odst. 1 a 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z obsahu ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti. Rozsudkem Okresního soudu v Karviné (dále jen "okresní soud") byl zamítnut návrh stěžovatele, aby první vedlejší účastnice (dále jen "matka") byla povinna předkládat k rukám stěžovatele měsíční vyúčtování výživného na nezletilého (druhého vedlejšího účastníka) vždy k 10. dni v měsíci za předchozí měsíc, i návrh stěžovatele na rozdělení jeho vyživovací povinnosti ve výši 10 000 Kč měsíčně tak, aby 7 000 Kč měsíčně bylo splatných k rukám matky a 3 000 Kč měsíčně byly splatné na účet nezletilého za účelem tvorby úspor (I. výrok). Stěžovateli bylo uloženo nadále platit na výživu nezletilého částku 10 000 Kč měsíčně k rukám matky vždy každého prvního dne v měsíci předem, jak bylo stanoveno rozsudkem okresního soudu ze dne 19. 7. 2019 č. j. 0 P 170/2019-114 (II. výrok). 3. Okresní soud poukázal na v červenci 2019 rodiči uzavřenou dohodu o výživném pro nezletilého ve výši 10 000 Kč měsíčně, a považoval za absurdní, aby z této částky, která vychází z potřeb dítěte, jež se oproti roku 2019 stále zvyšují, matka pobírající v podstatě minimální mzdu odkládala na spořicí účet dítěte část výživného. Okresní soud měl za prokázané, že nezletilý je ze strany matky řádně zajišťován, má dostatek oblečení a potravin, dostává kapesné, jsou mu nadstandardně matkou hrazeny volnočasové aktivity a záliby. Za této situace okresní soud návrh stěžovatele zamítl a ponechal jeho vyživovací povinnost, jak byla stanovena poslední úpravou ze dne 19. 7. 2019. 4. Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části potvrdil, neboť se ztotožnil s jeho závěry. Krajský soud uvedl, že vznášel-li stěžovatel výhrady ke způsobu nakládání s výživným matkou, tyto stěžovatel nijak nekonkretizoval, ani je neprokázal, soud se domnívá, že jde ze strany stěžovatele spíše o řešení osobních neshod s matkou, než o potřebu ochrany práv nezletilého. II. Argumentace stěžovatele 5. Stěžovatel v ústavní stížnosti vyjadřuje přesvědčení, že se obecné soudy dostatečně nezabývaly jím předloženými důkazy, z nichž vyplývalo, že matka s výživným řádně nehospodaří, a upřednostnily pouze ničím nepodložená tvrzení matky. Stěžovateli je tak upíráno právo podílet se na péči o nezletilého a správě jeho jmění, čímž je vyloučena taktéž jeho možnost ovlivňovat a usměrňovat potřeby nezletilého, včetně vytváření složky spoření u výživného, to vše zcela nedůvodně a jednostranně ve prospěch matky. Popisovala-li matka základní výdaje na vzdělání, doučování, pořizování školních potřeb či tonerů do tiskárny v době distanční výuky, včetně popisu mimořádných výdajů pro nezletilého, vždy přistoupila k uvedení rámcových částek, aniž by skutečně vynaložené výdaje prokázala prostřednictvím jakéhokoliv účetního či jiného dokladu, který by osvědčoval jí tvrzené skutečnosti. Naopak stěžovatel předkládal soudu výpisy z bankovních účtů, informace z facebookového profilu matky či výpisy z komunikace rodičů. Stěžovatel má za to, že okresní soud se dostatečně nezabýval otázkou naplnění předpokladů k uložení povinnosti matky předkládat vyúčtování výživného, když toto své právo požadovat vyúčtování výživného stěžovatel opírá zejména o ustanovení občanského zákoníku upravující vzájemnou informační povinnost rodičů a o závěry usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 3. 2020 sp. zn. I. ÚS 2508/19. Uvedená pochybení okresního soudu neodstranil ani krajský soud, který konstatoval, že stěžovatel opakovaně vznáší tvrzení pouze v obecné rovině, aniž by tvrdil konkrétní skutečnosti, z nichž své pochybnosti dovozuje, a tyto poté prokázal. Stěžovatel s tímto závěrem krajského soudu nesouhlasí a opakuje, že předložil řadu důkazů, z nichž bylo možno usuzovat na minimálně problematické hospodaření matky s výživným. Stěžovatel také odmítá názor soudů obou stupňů, že si s matkou vyřizuje osobní spory. Zájmem stěžovatele je pouze to, aby bylo s výživným nakládáno řádně, a současně, aby zde kromě běžné spotřeby mohla být zachována i složka spoření. Stěžovatel v ústavní stížnosti taktéž namítá, že matka konstantně zasahuje do jeho ústavně zaručeného práva na péči a výchovu nezletilého, jehož součástí je i péče o jmění dítěte, kdy za dobu vzájemného odloučení rodičů od roku 2019 došlo s výrazným přispěním matky k citovému odloučení nezletilého od stěžovatele a uvalení absolutního informačního embarga matkou na záležitosti týkající se nezletilého. Stěžovatel se tak domáhá svých práv prostřednictvím soudu, neboť nemá jinou legální možnost, jak zjistit, jakým způsobem je nakládáno s výživným, které řádně platí, či zda jsou nezletilému vytvářeny přiměřené úspory a je plánováno budoucí financování jeho zájmů, vzdělání atp. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla včas podána oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v nichž byla vydána rozhodnutí napadená v ústavní stížnosti, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 7. Ústavní soud předesílá, že není součástí soustavy soudů, nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 a čl. 91 odst. 1 Ústavy), který není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je založena výlučně k přezkumu toho, zda v řízení nebo rozhodnutími v něm vydanými nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody účastníka tohoto řízení, a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy (zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé). Ústavní soud dle své dosavadní rozhodovací praxe zasahuje ve věcech týkajících se stanovení výše výživného pouze v případech skutečně extrémních, neboť je právě na obecných soudech, aby posoudily konkrétní aktuální okolnosti každého případu a přijaly odpovídající opatření (rozhodnutí). Naopak Ústavnímu soudu nepřísluší činit závěry o tom, jak vysoké má být výživné, ani hodnotit dříve v řízení provedené důkazy; jeho úkolem je pouze posoudit, zda soudy svými rozhodnutími nevybočily z mezí ústavnosti. Je přitom nutno vzít v úvahu, že jsou to právě nalézací soudy, které mají ke všem účastníkům řízení nejblíže, provádějí a hodnotí v zásadní míře důkazy, komunikují s účastníky a osobami dalšími relevantními pro řízení, z čehož si vytvářejí racionální úsudek, a vynášejí tak relevantní skutkové závěry z bezprostřední blízkosti jádra řešené věci. Vztáhne-li pak nalézací soud své právní závěry k vykonaným skutkovým zjištěním a poskytne-li pro ně s odkazem na konkrétní právní normy i judikaturu soudů přezkoumatelné a logické odůvodnění, přičemž vyjde z nikoli nedostatečného rozsahu dokazování, není možné hodnotit postup soudu jako protiústavní. 8. Tak tomu bylo i v posuzované věci, kdy okresní soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro změnu úpravy výživného, jak bylo nastaveno rozsudkem okresního soudu ze dne 19. 7. 2019 č. j. 0 P 170/2019-114. Uvedeným rozsudkem byla schválena dohoda rodičů, dle které byl (mimo jiné) nezletilý svěřen do péče matky a otec se zavázal přispívat na jeho výživu částkou 10 000 Kč měsíčně. Krajský soud pak s ohledem na tuto výši výživného, potřeby nezletilého a příjmy matky konstatoval, že z výživného ve výši 10 000 Kč sice může být vyčleněna spořicí složka, zároveň však nejde o výši natolik nadstandardní, že by je nebyl schopen nezletilý ve věku 14 let spotřebovat. Dohodli-li se r