III.ÚS 3389/16 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 3389/16 ze dne 15. 11. 2016   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky Hany Baťkové, zastoupené Mgr. Martinem Pisarovičem, advokátem, sídlem nám. T. G. Masaryka 17, Břeclav, proti výrokům II. a III. rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 23. září 2016 č. j. 7 C 123/2014 - 40, za účasti Okresního soudu v Břeclavi, jako účastníka řízení, a České kanceláře pojistitelů, sídlem Na Pankráci 1724/129, Praha 4 - Nusle, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Stručné vymezení věci 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených výroků napadeného rozhodnutí, a to pro porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. V ústavní stížnosti stěžovatelka dále navrhla, aby Ústavní soud v souladu s § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu odložil vykonatelnost napadených výroků rozhodnutí, a to do doby, než Ústavní soud rozhodne o podané ústavní stížnosti. 3. Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi (dále jen "okresní soud") ze dne 23. 9. 2016 č. j. 7 C 123/2014 - 40 bylo rozhodnuto, že "žaloba se v částce 4 134,80 Kč zastavuje" (správně 4 121 Kč - pozn. Ústavního soudu) (výrok I.). Výrokem II. byla stěžovatelce uložena povinnost zaplatit vedlejší účastnici kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 350,39 Kč a ve výroku III. byla stěžovatelce uložena povinnost zaplatit vedlejší účastnici na náhradě nákladů řízení částku 6 692 Kč. 4. Okresní soud v odůvodnění svého rozhodnutí konstatoval, že stěžovatelka byla vlastníkem vozidla státní poznávací značky X, které v období od 15. 5. 2011 do 12. 8. 2011 provozovala bez uzavřeného pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Vedlejší účastnici tím vzniklo právo požadovat v souladu s § 24c odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů, zákonný příspěvek nepojištěných. Nárok vedlejší účastnice na úhradu nákladů spojených s uplatněním a vymáháním pohledávky vyplývá z § 24c odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. ve spojení s § 121 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, platného do 31. 12. 2013. Stěžovatelka dlužnou částku i přes opakované upomínání a předžalobní výzvu vedlejší účastnice ve stanovené lhůtě neuhradila, čímž vedlejší účastnici vzniklo právo požadovat zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 142/1994 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku a kterým se stanoví minimální výše nákladů spojených s uplatňováním pohledávky. Vzhledem k tomu, že vedlejší účastnice podáními ze dne 13. 8. 2014 a ze dne 9. 10. 2015 vzala žalobu částečně zpět, soud výrokem I. tohoto rozsudku řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil. O zbývajícím nároku vedlejší účastnice soud rozhodl výrokem II. tohoto rozsudku tak, že žalobě zcela vyhověl, neboť se vedlejší účastnici předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen "o. s. ř.") tak, že přiznal vedlejší účastnici, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 692 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), z tarifní hodnoty ve výši 4 121 Kč sestávající z částky 1 000 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 advokátního tarifu včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 200 Kč ve výši 1 092 Kč. II. Argumentace stěžovatelky 5. V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že okresní soud nejednal v souladu s čl. 89 odst. 2 Ústavy, dle kterého vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu jsou závazná pro všechny orgány i osoby, neboť nevzal v úvahu judikaturu Ústavního soudu vztahující se k otázce účelnosti nákladů řízení při zastoupení vedlejší účastnice v soudních řízeních upínajících se k určení povinnosti uhradit příspěvek. Vedlejší účastnice má dostatečné kapacity na to, aby ji ve sporech zastupovali vlastní zaměstnanci. Vzhledem k tomu, že předmět sporu tvoří zcela běžnou agendu (předmět činnosti) vedlejší účastnice, k níž má výsadní postavení a lze na ni proto klást nároky srovnatelné s nároky kladenými na orgány státní správy, lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení vedlejší účastnice k zabezpečení toho, aby byla schopna kvalifikovaně hájit své zájmy a práva, aniž by musela využívat právní pomoci advokátů. V posuzované věci se nevyskytlo nic, co by vyžadovalo a odůvodňovalo aktivní zastupování vedlejší účastnice advokátem, a tedy náklady vedlejší účastnice neměly být obecným soudem přiznány, neboť nešlo o účelně vynaložené náklady. Vedlejší účastnice je zde v postavení subjektu vzniklého přímo zákonem, pohledávka, jež je předmětem sporu, je pohledávkou výslovně založenou zákonem, náklady spojené s uplatněním a vymáháním pohledávky plynou přímo ze zákona (§ 24c zákona č. 168/1999 Sb., ve znění účinném do 14. 1. 2015) a z pozice vedlejší účastnice je tedy uplatnění a vymáhání takové pohledávky předmětem činnosti tohoto subjektu. V této souvislosti stěžovatelka poukazuje na nález Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2013 sp. zn. I. ÚS 3344/12 (N 129/70 SbNU 193) a jeho závěry k otázce účelnosti nákladů řízení. Vedlejší účastnice podala žalobu - návrh na vydání elektronického platebního rozkazu z titulu údajného neuhrazení příspěvku pro bagatelní částku ve výši 4 121 Kč, přičemž spor není nijak právně složitý, ale naopak jak po stránce skutkové, tak po stránce právní jde o věc typově velmi jednoduchou. Navíc žalobou uplatněná částka nebyla uplatněna zcela důvodně, když 1 200 Kč z ní bylo zaplaceno před podáním žaloby, a přiznaná náhrada nákladů řízení přesahuje samu žalobou uplatněnou jistinu. 6. Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem měl soud ve smyslu ust. § 150 o. s. ř. rozhodnout tak, že jsou v daném případě dány důvody zvláštního zřetele hodné a náhradu nákladů řízení vedlejší účastnici nepřiznat. Rozhodnutí okresního soudu v tomto směru postrádá řádné odůvodnění toho, jakou úvahou a na základě jakých důkazů dospěl k závěru (skutkovému zjištění), že žaloba byla podána v celém rozsahu důvodně. Okresní soud zcela pomíjí jednotlivé částky a také to, že jsou pokaždé jiné a jejich součet neodpovídá. Stěžovatelka poukazuje na to, že okresní soud vyšel z tvrzení vedlejší účastnice obsaženého v jejím vyjádření ze dne 13. 8. 2014, že do podání žaloby stěžovatelka uhradila 1 200 Kč, což však bylo v návrhu zohledněno. Tímto návrhem se vedlejší účastnice domáhala zaplacení zbylé neuhrazené částky ve výši 4 121 Kč. Součtem žalované částky a částky před podáním žaloby zaplacené však nelze dospět k částce, jež vedlejší účastnice uplatnila v předžalobní upomínce ze dne 20. 3. 2014 ani v jiné listině předložené vedlejší účastnicí v rámci nalézacího řízení. Tyto rozpory se pak promítají do kapitalizovaného úroku z prodlení, který byl přiznán vedlejší účastnici výrokem II. napadeného rozsudku. Vzhledem k tomu, že v rámci výroku o náhradě nákladů řízení je třeba důsledně zjišťovat, do jaké míry byla žaloba podána důvodně, a to pro případné stanovení míry zavinění toho kterého účastníka na zastavení řízení, možno označit napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné. Tato nedůslednost nalézacího soudu naplňuje ústavněprávní rozměr za situace, kdy účastník řízení nemá ze zákona možnost bránit se řádným opravným prostředkem z důvodu bagatelnosti sporu. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, jež byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky § 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva. IV. Vlastní posouzení věci 8. Ústavní soud tedy přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení jemu předcházející, z hlediska stěžovatelkou v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem