III.ÚS 346/09 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 346/09 ze dne 3. 9. 2009 N 194/54 SbNU 393 K povinnosti soudu odůvodnit rozhodnutí, kterým se zcela vyhovuje návrhu na vydání předběžného opatření   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) - ze dne 3. září 2009 sp. zn. III. ÚS 346/09 ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. V. S. proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 27. 8. 2008 č. j. 50 Nc 6075/2008-22, jímž bylo stěžovateli předběžným opatřením uloženo opustit dům a zdržet se vstupu do tohoto domu a jeho okolí a zdržet se setkávání a navazování kontaktů s navrhovatelkou (stěžovatelovou manželkou), a proti potvrzujícímu usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2008 č. j. 68 Co 521/2008-60, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 5 jako účastníků řízení. Výrok Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 27. 8. 2008 č. j. 50 Nc 6075/2008-22 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2008 č. j. 68 Co 521/2008-60 se ruší, neboť jimi bylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Odůvodnění Včas podanou ústavní stížností ze dne 12. února 2009 se stěžovatel domáhal zrušení shora uvedených usnesení obecných soudů. Dle tvrzení stěžovatele soudy porušily čl. 2 odst. 3 a 4 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod (dále též jen "Listina") a stěžovatelova práva zakotvená v čl. 96 odst. 1 Ústavy, čl. 36 odst. 1 a 2 a čl. 37 odst. 3 Listiny, a čl. 6 odst. 1 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Ústavní soud si vyžádal spis Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 50 Nc 6075/2008, ze kterého zjistil tyto skutečnosti. Dne 26. 8. 2008 podala manželka stěžovatele proti stěžovateli návrh na vydání předběžného opatření podle § 76b a § 273b občanského soudního řádu. Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 27. 8. 2008 uložil stěžovateli povinnost opustit počínaje dnem 29. 8. 2008 blíže specifikovaný dům a zdržet se vstupu do tohoto domu a jeho okolí do vzdálenosti 100 metrů a zdržet se setkávání a navazování kontaktů s navrhovatelkou (manželkou stěžovatele). Soud prvního stupně uvedl, že postupoval podle § 75c odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu, neboť shledal splnění podmínek stanovených v § 76b odst. 1 občanského soudního řádu. Odkazem na § 169 odst. 2 občanského soudního řádu a stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 13. 6. 2007 zn. Cpjn 19/2006 soud prvního stupně odůvodnil absenci odůvodnění usnesení a konstatoval, že podle § 75c odst. 3 občanského soudního řádu bylo usnesení vydáno bez slyšení účastníků. Stěžovatel podal dne 8. 9. 2008 odvolání, o kterém rozhodl Městský soud v Praze tak, že usnesením ze dne 24. 11. 2008 prvostupňové rozhodnutí potvrdil. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že rozhodnutí jsou nezákonná, nepřezkoumatelná a zmatečná. Z žádného rozhodnutí dle stěžovatele nevyplývá naplnění podmínek předběžného opatření, tedy že by (a jak) vážným způsobem ohrožoval život, zdraví, svobodu nebo lidskou důstojnost navrhovatelky (své manželky). Takové skutečnosti nevyplývají z žádného z předložených důkazů. Návrh manželky ani úřední záznam policie nemají dle stěžovatele žádnou vypovídající hodnotu. Dle stěžovatele nelze dovodit, že jakékoliv jeho jednání v době zadržení policií směřovalo proti navrhovatelce. Nebylo prokázáno, že by navrhovatelka utrpěla tělesná poranění či psychickou újmu (navíc v podobě víceletého psychického násilí). Dle stěžovatele je vysoce nepravděpodobné, že by za dobu 14 let navrhovatelka nevyhledala zdravotní pomoc, nebyla pořízena lékařská zpráva či nebyli přítomni žádní svědci. V návrhu na rozvod z roku 2007 se navrhovatelka o násilném jednání také nezmiňuje; nelze také předpokládat, že by přes tvrzené násilí vzala svůj návrh na rozvod zpět. Uvedl, že trestní stíhání proti němu nebylo dosud zahájeno a ani žádné jiné kroky, které by údajné ohrožení navrhovatelky eliminovaly, nebyly učiněny. Dle stěžovatele vydaly soudy předběžné opatření toliko na základě tvrzení navrhovatelky a jedné lékařské zprávy staré 10 let (1997). Tvrzení o násilí dne 17. 8. 2008 nebylo nijak do spisu doloženo; stopy násilí nebyly zjištěny ani na policii a nebyl učiněn žádný záznam o případných násilných stopách. Stěžovatel má tedy za to, že skutkový stav nebyl prokázán (absentují jakékoliv důkazy k tvrzení navrhovatelky) a stěžovateli nebylo umožněno se k věci a podkladům rozhodnutí vyjádřit a navrhnout důkazní prostředky. Stěžovatel také brojí proti tomu, že prvostupňové rozhodnutí neobsahuje odůvodnění. Odvolací soud prvostupňové rozhodnutí potvrdil, aniž by stěžovateli umožnil uplatnit jeho procesní práva; stěžovatel se tak vůbec nemohl vyjádřit a jakkoliv se bránit proti prvostupňovému (neodůvodněnému) rozhodnutí a byl tak vystaven libovůli navrhovatelky. Dle stěžovatele nebyly splněny podmínky pro aplikaci § 169 odst. 2 občanského soudního řádu, neboť soud prvního stupně ani nezjišťoval, zda stěžovatel návrhu odporuje či nikoliv. Dle stěžovatele soud postupoval i v rozporu s § 75c odst. 3 občanského soudního řádu, neboť měl účastníky vyslechnout. Ve svém podání ze dne 19. 3. 2009 stěžovatel navrhl provedení důkazu usnesením Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha II, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru obecné kriminality, ze dne 9. 3. 2009 č. j. ORII-11935-52/TČ-2008-001271, jímž byla odložena věc podezření ze spáchání trestného činu týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle § 215a odst. 1 a 2 trestního zákona, kterého se měl dopustit stěžovatel. Tuto listinu předložil jako přílohu a uvedl, že z této nevyplývá, že by se tvrzení navrhovatelky zakládala na pravdě, naopak soudy evidentně vycházely z nepřesných, neúplných a zkreslených podkladů a tvrzení navrhovatelky byla nevěrohodná. Odložením trestní věci je pak vyloučena jakákoliv preventivní ochranná funkce rozhodnutí o vykázání z obydlí stěžovatele. V tomto podání stěžovatel také namítl, že podle § 21a odst. 5 zákona o policii (poznámka: Stěžovatel měl na mysli zákon č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, zrušený k 1. 1. 2009.) je povinností policie přibrat k úkonu nezúčastněnou osobu, to však policie při úkonech souvisejících s vykázáním neučinila a správní orgány ani soudy k tomuto nic v rozhodnutích neuvedly. Městský soud v Praze ve svém vyjádření uvedl, že považuje ústavní stížnost za nedůvodnou, neboť o odvolání stěžovatele rozhodl v souladu s procesními předpisy. Vyslovil souhlas s upuštěním od ústního jednání. Obvodní soud pro Prahu 5 se vyjádřil tak, že podmínky pro nařízení předběžného opatření shledal osvědčenými, a to listinnými důkazy. Vycházel ze způsobu chování stěžovatele; to si ověřoval také u Policie České republiky. Není pravda, že by vycházel toliko z údajů o incidentu z roku 1997. Postup bez slyšení účastníků považuje podle § 75c odst. 3 občanského soudního řádu za zákonný. Své rozhodnutí soud prvního stupně neodůvodnil, neboť i původní znění § 169 odst. 2 občanského soudního řádu připouštělo, že rozhodnutí o vyhovění návrhu na předběžné opatření nemusí za situace, kdy je vydáno bez slyšení účastníků řízení, a tudíž mu nikdo neodporoval, obsahovat odůvodnění. Obvodní soud souhlasil s upuštěním od ústního jednání. Stěžovatel podal k těmto vyjádřením repliku, ve které opakoval část své argumentace z ústavní stížnosti. Zdůraznil především odepření práva na spravedlivý proces a nemožnost se hájit. Stěžovatel souhlasil s upuštěním od ústního jednání. Práva vedlejšího účastenství nebyla, přes výzvu Ústavního soudu, uplatněna. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná. Odkazuje přitom na svůj nález sp. zn. IV. ÚS 1554/08 ze dne 15. 1. 2009 (N 12/52 SbNU 121), dostupný rovněž na stránkách http://nalus.usoud.cz, jehož závěry dopadají i na předmětnou věc stěžovatele. Ústavní soud spatřuje protiústavnost napadených rozhodnutí v absenci odůvodnění usnesení o nařízení předběžného opatření. Tuto absenci soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 169 odst. 2 občanského soudního řádu, tedy na ustanovení podústavního práva. Podle čl. 83 Ústavy je základním úkolem Ústavního soudu ochrana ústavnosti; proto mu zásadně nepřísluší hodnotit interpretaci podústavního práva. Ústavní soud však v projednávané věci shledal důvody ke svému zásahu, neboť v důsledku ústavně nekonformní interpretace podústavního práva obecnými soudy bylo porušeno základní právo stěžovatele na spravedlivý proces, jež je mu ústavně garantováno ustanovením čl. 36 odst. 1 Listiny. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu je požadavek řádného odůvodnění rozhodnutí jedním za základních atributů spravedlivého procesu. Dodržování povinnosti odůvodnit rozhodnutí má zaručit transparentnost a kontrolovatelnost roz