Ústavní soud III.ÚS 364/26

Stěžovatelka podala ústavní stížnost proti uvedenému usnesení městského soudu. Toto rozhodnutí se podle stěžovatelky týká nepřiznání osvobození od soudních poplatků ve výši 1 399 Kč. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, že má plnou právní způsobilost, a proto může podat ústavní stížnost bez advokáta.

Ústavní soud se může věcně zabývat návrhem pouze tehdy, pokud jsou splněny všechny formální zákonné podmínky (§ 42 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).

Stěžovatelka tyto podmínky nesplnila. Stěžovatelka nepodala ústavní stížnost v zastoupení advokátem a ani sama není advokátkou (§ 29 až 31 zákona o Ústavním soudu a stanovisko sp. zn. Pl. ÚS-st. 42/15). Její ústavní stížnost neobsahuje "pravdivé vylíčení rozhodujících skutečností" - tedy popis toho, jak konkrétně napadené rozhodnutí porušilo její ústavně zaručená práva a svobody (§ 34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Stěžovatelka zároveň k ústavní stížnosti nepřiložila kopii rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva (§ 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu).

Pokud má návrh na zahájení řízení vady, Ústavní soud zpravidla vyzývá navrhovatele k tomu, aby je ve lhůtě odstranil [§ 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Ústavní soud proto stěžovatelku vyzval, aby uvedené vady do 30 dnů odstranila. Ústavní soud ji zároveň poučil, že pokud v této lhůtě nedoručí Ústavnímu soudu ústavní stížnost sepsanou advokátem, která bude splňovat zákonné náležitosti, bude její návrh odmítnut z důvodu neodstranění vad.

Tato výzva byla stěžovatelce doručena v pondělí 9. 2. 2026. Třicetidenní lhůta k odstranění vad tedy začala běžet v úterý 10. 2. 2026 a skončila ve středu 11. 3. 2026 (§ 57 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu a § 63 zákona o Ústavním soudu).

Stěžovatelka vady svého návrhu v této lhůtě neodstranila a nijak na výzvu nereagovala. Ústavní soud se proto nemohl jejím podáním věcně zabývat a odmítl jej kvůli neodstranění vad [§ 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].