III.ÚS 3702/19

Dne 16. 11. 2019 byla Ústavnímu soudu doručena stěžovatelčina stížnost (následujícího dne doplněná prostřednictvím datové schránky), kterou se domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů, jimiž byla zamítnuta žaloba o určení, že zemřelý Mgr. L. Korczyńský byl ke dni své smrti majitelem specifikovaných akcií. V závěru ústavní stížnosti sdělila, že ji doplní s ČAK určeným advokátem, o jehož určení současně žádá a poprosila o posečkání minimálně 1,5 měsíce. V průvodním dopise uvedla, že trvá na jejím brzkém projednání.

Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Pokud tyto náležitosti nejsou splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.

Návrh stěžovatelky trpí zjevnými vadami; stěžovatelka především není zastoupena advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu); ke stížnosti nejsou ani připojeny předepsané přílohy (§ 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu).

Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatelka se již mnohokrát obrátila na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami a na nedostatky byla opakovaně upozorňována s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (např. ve věcech vedených pod sp. zn. II. ÚS 3276/07, sp. zn III. ÚS 695/08, sp. zn. I. ÚS 2360/08, sp. zn. IV. ÚS 9/11, sp. zn. III. ÚS 1442/16, sp. zn. II. ÚS 3091/16, sp. zn. III. ÚS 1878/17, sp. zn. IV. ÚS 2236/17, sp. zn. I. ÚS 2250/17, sp. zn. II. ÚS 3343/18). Stěžovatelka i nadále volí postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byla soudem mnohokrát poučena o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti.

Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, jestliže navrhovatel neodstranil vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický.

Tak tomu je též v nyní posuzované věci, k čemuž možno dodat, že stěžovatelka byla s právními následky takto podané ústavní stížnosti dostatečně seznámena v minulosti; např. již v usnesení ze dne 21. 1. 2013 sp. zn. I. ÚS 219/13 Ústavní soud výslovně uvedl, že "[a]čkoliv stěžovatelka v podání avizuje, že zastoupení advokáta doplní, není přesto důvod s rozhodnutím vyčkávat. Stěžovatelka od roku 2005 do současnosti iniciovala u Ústavního soudu již zhruba stovku řízení, přičemž v drtivé většině z nich byla o náležitostech ústavní stížnosti poučena [...]. Ústavní soud již opakovaně návrhy stěžovatelky - s ohledem na její dostatečné povědomí o formálních náležitostech ústavní stížnosti - bez obvyklé předchozí výzvy k odstranění vad odmítl (např. usnesení sp. zn. I. ÚS 3480/11, II. ÚS 3381/11, II. ÚS 3633/11, III. ÚS 240/10, IV. ÚS 1548/09, IV. ÚS 2840/12)."

Stejně jako ve věcech vedených pod sp. zn. II. ÚS 3381/11, sp. zn. I. ÚS 3480/11, sp. zn. II. ÚS 3633/11, sp. zn. IV. ÚS 2840/12, sp. zn. IV. ÚS 2676/17, sp. zn. I. ÚS 3447/17, sp. zn. II. ÚS 3759/17, sp. zn. I. ÚS 181/18, sp. zn. II. ÚS 451/19, sp. zn. IV. ÚS 2029/19 a dalších (pozn. rozhodnutí Ústavního soudu v těchto věcech jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz), se z výše uvedených důvodů (aniž by bylo třeba vyčkat vyřízení její žádosti adresované České advokátní komoře), Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.