III.ÚS 371/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 371/22 ze dne 19. 4. 2022   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti A, zastoupené Mgr. Jiřím Maškem, advokátem, sídlem Lochotínská 1108/18, Plzeň, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. listopadu 2021 sp. zn. 9 To 65/2021 a usnesení Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu, Služby kriminální policie a vyšetřování, odboru daní, ze dne 12. srpna 2021 č. j. NCOZ-1120-234/TČ-2021-412301-H, za účasti Vrchního soudu v Praze a Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu, Služby kriminální policie a vyšetřování, odboru daní, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z obsahu spisového materiálu Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu, Služby kriminální policie a vyšetřování, odboru daní (dále jen "policejní orgán") se podává, že dne 10. 8. 2021 bylo zahájeno trestní stíhání S. C. pro pokračující zvlášť závažný zločin dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, odst. 6 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. zákoník"), dílem dokonaný, dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 téhož zákona, dílem spáchaný ve spolupachatelství podle § 23 téhož zákona, v souběhu s pokračujícím zvlášť závažným zločinem poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, odst. 5 téhož zákona, dílem dokonaný, dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 téhož zákona, dílem spáchaný ve spolupachatelství podle § 23 téhož zákona, a dále pro zvlášť závažný zločin legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 2, odst. 5 písm. c) téhož zákona, dále zahájil trestní stíhání M. L. pro pokračující zvlášť závažný zločin dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, odst. 6 písm. a) téhož zákona, spáchaný ve spolupachatelství podle § 23 téhož zákona, v souběhu s pokračujícím zvlášť závažným zločinem poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, odst. 5 téhož zákona, spáchaný ve spolupachatelství podle § 23 téhož zákona, a dále zahájil trestní stíhání M. H. pro zvlášť závažný zločin dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, odst. 6 písm. a) téhož zákona, dílem dokonaný, dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 téhož zákona, spáchaný ve spolupachatelství podle § 23 téhož zákona, v souběhu s pokračujícím zvlášť závažným zločinem poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1 a 5 téhož zákona, spáchaný ve spolupachatelství podle § 23 téhož zákona. Současně policejní orgán zahájil trestní stíhání stěžovatelky pro pokračující zvlášť závažný zločin dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 téhož zákona, dílem spáchaný ve spolupachatelství podle § 23 téhož zákona, v souběhu s pokračujícím zvlášť závažným zločinem poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1 a 5 téhož zákona, dílem dokonaný, dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 téhož zákona, dílem spáchaný ve spolupachatelství podle § 23 téhož zákona, zahájil trestní stíhání obchodní společnosti B, pro zvlášť závažný zločin legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1, odst. 5 písm. c) téhož zákona a dále zahájil trestní stíhání obchodní společnosti C, pro zvlášť závažný zločin legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1, odst. 5 písm. c) téhož zákona. 3. Napadeným usnesením policejního orgánu byly podle § 79a odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. řád") zajištěny peněžní prostředky nacházející se na dvou bankovních účtech stěžovatelky, včetně příslušenství a peněžních prostředků dodatečně došlých, a to do výše 132 952 366 Kč s tím, že zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že věci jsou výnosem z trestné činnosti. 4. Ke stížnosti stěžovatelky Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") dalším napadeným usnesením rozhodnutí policejního orgánu zrušil a nově rozhodl tak, že se podle § 79g odst. 1 tr. řádu ve spojení s § 79a odst. 1 téhož zákona zajišťují peněžní prostředky nacházející se na dvou bankovních účtech stěžovatelky včetně příslušenství a peněžních prostředků dodatečně došlých, a to do výše 132 952 366 Kč, neboť zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že věci jsou náhradní hodnotou za výnos z trestné činnosti ve výši 132 952 366 Kč. II. Argumentace stěžovatelky 5. Stěžovatelka poukazuje na to, že policejní orgán při prohlídce nebytových prostor stěžovatelky a dalších dvou obchodních společností, konané ve dnech 10. 8. 2021 až 13. 8. 2021 zabral rozsáhlý soubor movitého majetku, pořízeného z dotačních prostředků Evropské unie a České republiky v rámci realizace 12 projektů z operačního programu Podnikání a inovace, operačního programu PIK a programu z národních fondů České republiky, tj. za účasti dotací, které orgány činné v trestním řízení označují za neoprávněně čerpané. Hodnotu tohoto majetku vyčísluje na nejméně 144 800 000 Kč za zařízení a 80 000 000 Kč za hradlová pole. Podle názoru stěžovatelky měl být proto uvedený soubor majetku zajištěn jako primární výnos z trestné činnosti a teprve až když by jeho hodnota nedosáhla výše škody, bylo by možné přistoupit k aplikaci zajištění náhradní hodnoty. Postupem orgánů činných v trestním řízení tak podle přesvědčení stěžovatelky došlo k porušení § 79g tr. řádu a čl. 36 odst. 1 a čl. 11 Listiny. III. Vyjádření účastníků řízení 6. Vrchní soud odkázal na obsah svého rozhodnutí, v jehož odůvodnění podrobně rozebral všechny konkrétní skutečnosti, které ho vedly k jeho vydání, a to jak z hlediska námitek tehdy uplatněných, tak z hlediska judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Navrhl, aby Ústavní soud podanou ústavní stížnost odmítl, popř. zamítl. 7. Policejní orgán uvedl, že při domovní prohlídce zajistil zařízení a programovatelná hradlová pole podle § 78 odst. 1 tr. řádu, resp. § 79 odst. 1 téhož zákona pro důkazní účely a s těmito zajištěnými věcmi jako s důkazním prostředkem v probíhajícím trestním řízení pracoval. Odkázal na § 77b odst. 3 tr. řádu, podle něhož má zajištění věci pro důkazní účely přednost před jinými důvody zajištění. K argumentu stěžovatelky, že soubor movitého majetku byl fakticky zabrán, připomněl § 98 tr. zákoníku, podle něhož je zabrání věci druhem trestní sankce a neslouží k zajištění věcí pro účely trestního řízení. Zajištěná zařízení a programovatelná hradlová pole byla určena a užita k páchání trestné činnosti, jde tedy o nástroj trestné činnosti dle § 135a tr. zákoníku a nikoliv o primární výnos z trestné činnosti. Pro doplnění zopakoval, že skutečná hodnota přístrojů a programovatelných hradlových polí byla oproti stěžovatelem tvrzeným 144 800 000 Kč a 80 000 000 Kč marginální, přičemž poukázal na znalecký posudek znalce Ing. Zdeňka Jelínka, který stanovil obvyklou cenu zabavených zařízení částkou 3 200 000 Kč. 8. Uvedená vyjádření byla zaslána na vědomí stěžovateli, který k nim již žádné stanovisko nepodal. IV. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 9. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost proti usnesení vrchního soudu byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo toto rozhodnutí vydáno, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona acontrario). 10. Jde-li však o usnesení policejního orgánu, které vrchní soud zrušil, k rozhodování o jeho ústavnosti není Ústavní soud příslušný (není povolán eventuálně jej zrušit podruhé). Proto Ústavní soud ústavní stížnost v této části odmítl podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu. V. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 11. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součá