III.ÚS 4071/17 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 4071/17 ze dne 31. 7. 2018 N 129/90 SbNU 139 K přípustnosti důkazu tajně pořízeným záznamem z porady senátu soudu   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Radovana Suchánka a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka - ze dne 31. července 2018 sp. zn. III. ÚS 4071/17 ve věci ústavní stížnosti L. L., zastoupeného Mgr. Petrem Bokotejem, advokátem, se sídlem Na Poříčí 1041/12, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. září 2017 č. j. 4 To 59/2017-3962 o nevyloučení předsedkyně senátu z projednávání stěžovatelovy trestní věci, za účasti Vrchního soudu v Olomouci jako účastníka řízení a Vrchního státního zastupitelství v Olomouci jako vedlejšího účastníka řízení. I. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. září 2017 č. j. 4 To 59/2017-3962 byla porušena práva stěžovatele zaručená v čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. II. Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. září 2017 č. j. 4 To 59/2017-3962 se ruší. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah rozhodnutí vydaných ve věci 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení, neboť je názoru, že jím došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti, z jejích příloh a vyžádaného spisu se podává, že Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně (dále jen "krajský soud") usnesením ze dne 24. 7. 2017 č. j. 53 T 11/2015-3760 rozhodl s poukazem na § 30 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, (dále též jen "tr. řád") tak, že předsedkyně senátu JUDr. Iveta Šperlichová (dále jen "předsedkyně senátu") není vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci vedené krajským soudem pod sp. zn. 53 T 11/2015. Krajský soud stěžovatelem vznesenou námitku podjatosti označil za nedůvodnou s vysvětlením, že inkriminované výroky předsedkyně senátu nepředstavovaly komentář ke konkrétní projednávané věci, předsedkyně senátu nemá žádný blízký vztah ke stěžovateli, obhájce stěžovatele dosud nevznesl námitku nemožnosti uplatnit právo obhajoby, zvukový záznam (dále též jen "záznam") byl pořízen nezákonně, neboť o nahrávání předsedkyně senátu nevěděla a neprojevila souhlasnou vůli se záznamem svých názorů, jde pouze o údajné výroky, uvedené výroky jsou důsledkem psychické zátěže plynoucí z urážek od veřejnosti a obecně zhoršujícího se přístupu účastníků soudního řízení, kteří nerespektují pokyny soudu, a ze záznamu nevyplývá nic jiného než legitimní přání předsedkyně senátu soudit rychle a bez obstrukcí. 3. Vrchní soud v Olomouci (dále jen "vrchní soud") ústavní stížností napadeným usnesením instanční stížnost stěžovatele (obžalovaného) a obžalované právnické osoby VLTAVA HOLDING, a. s., proti tomuto usnesení krajského soudu podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl. Vrchní soud přisvědčil krajskému soudu a v jednotlivostech jeho argumentaci dále rozšířil. Konstatoval, že jelikož stěžovatel nedoložil kým, kdy a kde byl záznam pořízen, soud nemůže k výrokům předsedkyně senátu přihlížet, nadto existují důvodné pochybnosti o autenticitě pořízeného záznamu. Dle ustálené soudní praxe a judikatury Ústavního soudu, uvedl dále vrchní soud, je nepochybné, že záznam hovoru fyzických osob je záznamem projevů osobní povahy hovořících osob a jako takový může být použit (i jako důkaz v občanském soudním řízení) zásadně jen se svolením fyzické osoby, která byla účastníkem tohoto hovoru; při absenci tohoto souhlasu je tak nutné důkaz záznamem považovat za nepřípustný. Vrchní soud též uvedl, že s ohledem na respektování práva na soukromí zakotveného v čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), práva na nedotknutelnost osoby a jejího soukromí podle čl. 7 a čl. 10 odst. 2 Listiny v daném řízení nemůže k předmětnému záznamu přihlížet. 4. Podle vrchního soudu nelze vyloučit ani záměrné upravení záznamu; takovýto postup s rysy záludnosti je morálně i právně zcela nepřijatelný. 5. Vrchní soud poukázal též na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014 sp. zn. 3 Tdo 751/2014, který judikoval, že skutečnost, že obviněný podal na soudce, který rozhoduje jeho trestní věc, k příslušnému soudu žalobu na ochranu osobnosti, sama o sobě nezakládá podjatost tohoto soudce podle § 30 tr. řádu, tedy bez dalšího nesvědčí o existenci osobního poměru. 6. Ze spisového materiálu podle vrchního soudu nevyplývá, že by obžalovaným (včetně stěžovatele) a dalším účastníkům řízení nebyl poskytnut dostatek časového prostoru k uplatnění obhajoby a ostatních zákonných práv; tyto námitky nebyly ze strany obžalovaných ani jejich obhájců vzneseny. 7. I kdyby bylo možno v procesním postupu či rozhodovací činnosti předsedkyně senátu shledat pochybení, nemohlo by takové zjištění bez dalšího vést k závěru o její podjatosti, ale bylo by namístě takové nedostatky odstranit uplatněním opravných prostředků. 8. Protože není doloženo, kým, kdy a kde byl záznam pořízen, byl opatřen bez souhlasu předsedkyně senátu, možná byl pozměněn a tvrzení stěžovatele, že záznam se vztahuje k jeho věci, nebylo bez pochybností prokázáno, vrchní soud k záznamu nepřihlížel. 9. Vrchní soud proto dospěl k závěru, že ze spisového materiálu nebyly zjištěny žádné rozhodné skutečnosti, které by svědčily o existenci vztahu, který by objektivně i subjektivně bránil předsedkyni senátu nezaujatě přistupovat k věci. II. Argumentace stěžovatele 10. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že soudy obou stupňů pochybily, jestliže jím uplatněnou námitku podjatosti předsedkyně senátu neuznaly. 11. Stěžovatel uvádí, že podle předmětného zvukového záznamu dostupného z webu internetové televize XTV předsedkyně senátu jeho obhájce Mgr. Petra Bokoteje označila za blbečka, na adresu obžalovaných (obžalovaným je i stěžovatel) prohlásila, že "už budou držet hubu", a poznamenala, že "uklízí společenskej odpad". Pozn.: záznam doplněný o vyjádření různých osob je dostupný z https://xtv.cz/archiv/krava-kripl-kurva-rika-soudkyne-iveta-sperlichova. 12. Podle stěžovatele vrchní soud vyslovil pochybnosti o autenticitě záznamu, ačkoli předsedkyně senátu jeho pravost nepopřela a uchýlila se k tvrzení, že sporné výroky učinila v důsledku psychické zátěže plynoucí z urážek od veřejnosti a obecně zhoršujícího se přístupu účastníků soudního řízení, kteří nerespektují pokyny soudu. K doplnění ústavní stížnosti stěžovatel přiložil znalecký posudek z oboru kybernetika - automatické rozpoznávání řečníka, identifikace a verifikace řečníka, analýza hlasu - vyhotovený znalcem Ing. Zdeňkem Švendou, Ph.D., ze kterého vyplývá, že nahrávky nevykazují nestandardní znaky, jmenovitě že při analýze předložených záznamů nebylo nalezeno nic, co by vedlo k domněnce, že s nahrávkami bylo jakkoli manipulováno, že byly nějakým způsobem upravovány, že byly některé jejich části vypuštěny či že byly zkompletovány z více záznamů z různých časových období. 13. Stěžovatel polemizuje s konstatováním vrchního soudu, že nahrávka je nepřípustný důkaz. Má za to, že její uplatnění v neveřejné části řízení týkající se námitky podjatosti při ochraně a výkonu jeho práva na soudní ochranu nepředstavuje použití způsobem, který by byl v rozporu s oprávněnými zájmy člověka podle § 90 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. 14. Podle stěžovatele neobstojí ani argumentace vrchního soudu o nerespektování práva na soukromí předsedkyně senátu. Vrchní soud nepředestřel test proporcionality, přičemž stěžovatel zdůrazňuje, že jeho požadavek na provedení dokazování předmětným záznamem obstojí z hlediska jednotlivých komponent tohoto testu, konkrétně kritéria vhodnosti (jde o relevantní důkazní prostředek pro řešení otázky nepodjatosti předsedkyně senátu), kritéria potřebnosti (není dostupný důkazní prostředek, který by byl způsobilý objasnit skutkový stav, přitom by tolik nezasahoval do soukromé sféry předsedkyně senátu) a kritéria poměřování (vrchní soud podle stěžovatele jednostranně upřednostnil právo předsedkyně senátu na soukromí a nedotknutelnost osoby před právem stěžovatele na soudní ochranu). Závěry vrchního soudu jsou tudíž nesprávné, nedůvodné a nepřezkoumatelné. Stěžovatel též zdůrazňuje, že záznam nepořídil a ani jej neuveřejnil. 15. Stěžovatel považuje za nevýstižný odkaz vrchního soudu na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014 sp. zn. 3 Tdo 751/2014, jelikož citovaný judikát vychází z odlišné situace, kdy obviněný podal proti soudci, který rozhoduje jeho trestní věc, žalobu na ochranu osobnosti, zatímco v ny