Ústavní soud III.ÚS 41/26
Ústavní soud · 13. 1. 2026
Shrnutí rozhodnutí
Řízení: Ústavní soud rozhodoval o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 23. října 2025.
O co šlo: Ústavní soud obdržel dne 5. 1. 2026 ústavní stížnost stěžovatelky proti výše uvedenému usnesení Nejvyššího správního soudu.
Výsledek: Ústavní stížnost se odmítá. (Soud podání odmítl a věcí se meritorně nezabýval.)
Význam: Soud se věcí meritorně nezabýval, napadené rozhodnutí tím zůstává v platnosti.
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Milanem Hulmákem o ústavní stížnosti stěžovatelky Zdenky Šillerové, bez právního zastoupení, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 23. října 2025 č. j. 5 As 200/2025-15, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a České advokátní komory, sídlem Národní třída 118/16, Praha 1 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní soud obdržel dne 5. 1. 2026 ústavní stížnost stěžovatelky proti výše uvedenému usnesení Nejvyššího správního soudu.
Dříve než se Ústavní soud může ústavní stížností věcně zabývat, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel vyzván k odstranění vad ve stanovené lhůtě.
Ústavní stížnost trpí řadou obsahových i formálních vad, mj. nebyla sepsána advokátem a nebyla k ní přiložena plná moc pro zastupování v řízení před Ústavním soudem (viz § 30 odst. 1, § 31, § 34 zákona o Ústavním soudu). Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, že dne 16. 12. 2025 požádala Českou advokátní komoru o určení advokáta, a proto žádá Ústavní soud o stanovení lhůty k odstranění vady povinného právního zastoupení do doby, než o její žádosti bude Českou advokátní komorou rozhodnuto.
Stěžovatelka podala již přes 220 ústavních stížností a naprostá většina z nich odmítnuta kvůli neodstranění stejných vad. Ústavní soud ji opakovaně poučil nejen o nutnosti být zastoupena advokátem a dalších náležitostech ústavní stížnosti, ale i o následcích neodstranění jejích vad (viz např. usnesení sp. zn. II. ÚS 1161/24, bod 1; I. ÚS 1344/24, bod 2; IV. ÚS 299/24, bod 1). Ačkoliv si stěžovatelka povinnosti být zastoupena advokátem a dalších zákonem požadovaných náležitostí ústavní stížnosti je vědoma, podala další ústavní stížnost, která tyto náležitosti nesplňuje.
Jednání stěžovatelky má obstrukční charakter a bez stanovení další lhůty k odstranění vad podání je ústavní stížnost odmítnuta. Soudce zpravodaj zde plně odkazuje na nedávná usnesení sp. zn. IV. ÚS 3608/25, III. ÚS 3511/25 nebo II. ÚS 3510/25, kde jsou důvody odmítnutí obdobných ústavních stížností téže stěžovatelky podrobně vysvětleny.
Evropský soud pro lidská práva v rozhodnutí ve věci Horyna proti České Republice, č. 6732/20, rozhodl, že Ústavní soud nemusí vyhovět žádosti o dodatečné poskytnutí lhůty a může ústavní stížnost odmítnout bez dalšího, jestliže stěžovatel byl nepochybně obeznámen s tím, že v řízení o ústavní stížnosti existuje povinnost být zastoupen advokátem.
Ústavní soud z výše uvedených důvodů podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 13. ledna 2026
Milan Hulmák v. r.
soudce zpravodaj