III.ÚS 444/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 444/23 ze dne 18. 7. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka a soudců Ludvíka Davida a Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky K. K., zastoupené Mgr. Petrou Vytejčkovou, advokátkou se sídlem Eliášova 28, Praha 6, proti vyrozumění Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 13. 12. 2022, č. j. MHMP 2282909/2022, sp. zn. S-MHMP 2221935/2022, a usnesení Úřadu městské části Praha 6 ze dne 8. 8. 2022, č. j. MCP6 312664/2022, zn. R-0708/2021, za účasti Magistrátu hl. m. Prahy a Úřadu městské části Praha 6, jako účastníků řízení, takto: I. Ústavní stížnost se odmítá. II. Stěžovatelce se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Včas podanou ústavní stížností (§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu") brojí stěžovatelka proti v záhlaví označenému vyrozumění Magistrátu hl. m. Prahy a usnesení Úřadu městské části Praha 6, neboť má za to, že jimi došlo k porušení čl. 10 odst. 1 a 2 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. V řízení, předcházejícím podání nyní posuzované ústavní stížnosti, Úřad městské části Praha 6 napadeným usnesením odložil oznámení přestupků, učiněné stěžovatelkou, a to z důvodu, že správní trest, který lze za přestupky uložit, je bezvýznamný vedle trestu, který byl podezřelému uložen v trestním řízení za jiný skutek. Konkrétně se jednalo o přestupky proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. a) a písm. c) bod 4 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích ("přestupkový zákon"), kterých se měl vůči stěžovatelce dopustit J. V. (zjednodušeně vyjádřeno) zasláním celkem 114 e-mailových zpráv obtěžujícího či výhrůžného charakteru. Magistrát hl. m. Prahy následně stěžovatelku nyní rovněž napadeným vyrozuměním o vyřízení podnětu k ochraně před nečinností informoval, že údajné přestupky byly spáchány v době nejméně od 10. 6. do 18. 10. 2020 a u těchto přestupků činí promlčecí doba 1 rok [§ 30 písm. a) přestupkového zákona]. K zániku odpovědnosti za přestupky proto došlo dnem 22. 11. 2022 (do promlčecí doby se totiž nezapočetla doba, po kterou se pro tentýž skutek vedlo trestní řízení, tzn. od 16. 7. 2020 do 19. 8. 2021). 3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti tvrdí, že správní orgány svým postupem znemožnily efektivní postih pachatele, porušily její základní práva a nerespektovaly nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3006/21 (judikatura zdejšího soudu je dostupná na http://nalus.usoud.cz). Stěžovatelka rekapituluje průběh předchozího řízení a uvádí, že Úřad městské části Praha 6 byl dlouhou dobu nečinný, byť byl skutkový stav věci i osoba pachatele přestupků dostatečně znám, a nezahájil řízení o přestupku. Namísto toho Úřad městské části Praha 6 věc odložil, o čemž ji informoval až dne 10. 10. 2022 a omezil tak její možnosti další právní obrany. Stěžovatelka přitom legitimně očekávala, že správní orgán bude respektovat právní názor Ústavního soudu. 4. Stěžovatelka dne 11. 11. 2022 podala žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti, nicméně Úřad městské části Praha 6 prý nepostoupil tuto žádost nadřízenému správnímu orgánu bezprostředně, nýbrž "vyčkával až na chvíli, kdy bude odpovědnost pachatele za přestupek promlčena". K tomuto promlčení došlo dne 22. 11. 2022. Stěžovatelka proto uvádí, že je srozuměna s tím, že řízení o přestupku v dané věci již nelze zahájit z důvodu promlčení a proto se domáhá pouze deklaratorního výroku vztahujícího se k postupu správních orgánů, zejména protiústavního postupu Úřadu městské části Praha 6, kterým bylo porušeno její právo na účinné vyšetřování. Stěžovatelka připouští, že nebyla přímým účastníkem řízení (§ 68 zákona č. 250/2016 Sb.), nicméně správní orgány svým postupem materiálně zasáhly do jejích práv a v tomto směru odkazuje na usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 7. 2019, sp. zn. III. ÚS 1393/19, kde byla stěžovatelkou také osoba postižená spácháním přestupku. Stěžovatelka rovněž vychází z rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve věci Beizaras a Levickas proti Litvě ze dne 14. 1. 2020 (č. stížnosti 41288/15). Stěžovatelka zdůrazňuje, že měla legitimní očekávání, že Úřad městské části Praha 6 bude respektovat nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3006/21, ze kterého zejména plyne, že je povinností státu poskytnout jí odpovídající ochranu. To se však nestalo v trestním a ani správním řízení a Úřad městské části Praha 6 se dopustil kvalifikovaných vad, když postupoval velmi pomalu (proto došlo k promlčení), neumožnil stěžovatelce vyjádřit se k její e-mailové komunikaci s pachatelem a vyslechl ho nestandardním způsobem. Usnesením ze dne 11. 7. 2022 navíc ve stěžovatelce vzbudil mylný dojem, že má v úmyslu řízení o přestupku včas zahájit, a proto se nedomáhala ochrany před nečinností dříve než v listopadu 2022. Rovněž usnesení o odložení věci považuje stěžovatelka za nepřezkoumatelné. Stěžovatelka proto považuje postup orgánů veřejné moci v této věci za stav kontinuálního bezpráví. S ohledem na shora popsané konkrétní okolnosti stěžovatelka požaduje úplnou náhradu nákladů řízení (§ 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). 5. Dne 21. 2. 2023 Ústavní soud stěžovatelku požádal o sdělení, zda v dané věci využila prostředky ochrany ve správním soudnictví a zároveň konstatoval, že neuvedla žádný důvod, pro který ústavní stížnost přesahuje její vlastní zájmy [§ 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. 6. Na tuto výzvu stěžovatelka odpověděla dne 24. 2. 2023, když uvedla, že se o promlčení přestupku dozvěděla dne 14. 12. 2022 a domáhat se účinného vyšetřování protiprávního jednání v rámci správního soudnictví již nebylo možné. Na zahájení řízení o přestupku navíc není právní nárok a nelze se jej domáhat ani žalobou proti nečinnosti. Stěžovatelka odkazuje na některá usnesení Ústavního soudu, ve kterých byla shledána přípustnou ústavní stížnost brojící proti usnesení o zastavení řízení o přestupku. Přesah vlastních zájmů stěžovatelka spatřuje v tom, že se Ústavní soud ještě nevyjádřil k otázce práva dovolávat se práva na účinné vyšetřování i ve věci, která je formálně vedena jako přestupek, byť jednání pachatele naplňuje znaky trestného činu. 7. Po prostudování ústavní stížnosti a připojených podkladů dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost představuje částečně opožděný a částečně zjevně neopodstatněný návrh [§ 43 odst. 1 písm. b) a odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. 8. Ústavní soud připomíná, že je dle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti, přičemž v rámci této své pravomoci mj. rozhoduje o ústavních stížnostech proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Tyto ústavní stížnosti však mají subsidiární povahu jako prostředek ochrany základních práv a svobod. Ústavní soud proto k zásahu do rozhodovací činnosti orgánů veřejné moci (v daném případě orgánů veřejné správy) přistoupí pouze v případě, zjistí-li na podkladě individuální ústavní stížnosti zásah do základních práv a svobod jednotlivce, což se však v nyní posuzovaném případě nestalo. 9. Ze shora uvedeného se podává, že stěžovatelka napadla ústavní stížností usnesení Úřadu městské části Praha 6 a dále vyrozumění Magistrátu hl. m. Prahy. 10. Obsahem usnesení Úřadu městské části Praha 6 je odložení oznámení přestupků, učiněného stěžovatelkou, a to z důvodu, že správní trest, který lze za přestupky uložit, je bezvýznamný vedle trestu, který byl podezřelému uložen v trestním řízení za jiný skutek. Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 28. 7. 2021, č. j. 7 T 100/2021, byl totiž obviněný J. V. shledán vinným přečinem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci dle § 352 odst. 2 trestního zákoníku, a za to byl odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců odloženému na zkušební dobu v trvání jednoho roku, a dále mu byl uložen peněžitý trest ve výši 10 000 Kč. Stěžovatelka byla se svým nárokem na náhradu škody odkázána na občanskoprávní řízení. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, že toto usnesení Úřadu městské části Praha 6 jí bylo sděleno dne 10. 10. 2022. 11. Stěžovatelka (v postavení poškozené) nebyla oprávněna podat proti tomuto usnesení odvolání a situaci řešila "žádostí o uplatnění opatření proti nečinnosti", které vyřídil Magistrát hl. m. Prahy vyrozuměním, napadeným rovněž nyní posuzovanou ústavní stížností. 12. K této procesní situaci Ústavní soud uvádí, že "žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti" nelze považovat za efektivní opravný prostředek, jehož vyčerpáním by mělo být podmíněno podání ústavní stížnosti. V reakci na výzvu Ústavního soudu ostatně samotná stěžovatelka připouští, že na zahájení řízení o přestupku není dán právní nárok a nelze se jej domáha