III.ÚS 45/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 45/23 ze dne 2. 5. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti obchodní společnosti MABA, s.r.o., sídlem Kubelíkova 1656/6, Praha 3 - Žižkov, zastoupené JUDr. Soňou Luňákovou, advokátkou, sídlem Hradecká 2526/3, Praha 3 - Vinohrady, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2022 č. j. 23 Cdo 2582/2022-164, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. dubna 2022 č. j. 14 Co 84/2022-136 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 26. listopadu 2021 č. j. 21 C 728/2019-97, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 3, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti City Park Přerov s.r.o., sídlem Pod kaštany 1106/17, Praha 6 - Bubeneč, zastoupené Mgr. Danielem Maškem, advokátem, sídlem Opletalova 1535/4, Praha 1 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 4. 1. 2023, navrhla stěžovatelka zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jejích základních práv zaručených v čl. 11 odst. 1, 3 a 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. II. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 2. Dne 25. 10. 2016 uzavřely stěžovatelka jako prodávající a vedlejší účastnice jako kupující kupní smlouvu, jejímž předmětem byl prodej pozemku parc. č. 6050/46, jehož součástí je stavba č. p. 358, a pozemku parc. č. 6050/2014 (dále jen "převáděné pozemky"), obou nacházejících se v k. ú. Přerov, obec Přerov, za kupní cenu ve výši 7 000 000 Kč. V čl. V odst. 1 kupní smlouvy stěžovatelka mj. prohlásila, že na převáděných nemovitých věcech neváznou ke dni uzavření smlouvy žádné dluhy, nájemní práva, věcná břemena, práva třetích osob nebo jiné právní povinnosti omezující vlastnické právo, které by nebyly patrny z výpisu z katastru nemovitostí či z této smlouvy, ani neexistují skutečnosti, které by mohly vést k omezení vlastnického práva. Pro případ nepravdivého prohlášení byla v čl. VII odst. 1 písm. b) kupní smlouvy sjednána smluvní pokuta ve výši 10 % z celkové kupní ceny, z níž by stěžovatelka zaplatila jednu polovinu (tedy 350 000 Kč) vedlejší účastnici a druhou polovinu realitní kanceláři, která kupní smlouvu zprostředkovala. 3. Vedlejší účastnice se žalobou proti stěžovatelce domáhala zaplacení uvedené smluvní pokuty ve výši 350 000 Kč s příslušenstvím. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 (dále jen "obvodní soud") ze dne 26. 11. 2021 č. j. 21 C 728/2019-97 bylo žalobě vyhověno a stěžovatelce byla uložena povinnost zaplatit vedlejší účastnici žalovanou částku. Z provedeného dokazování vyplynulo, že na převáděných pozemcích se nachází telekomunikační vedení obchodní společnosti CETIN a.s., které na ně bylo umístěno na základě územního rozhodnutí Městského úřadu Přerov, stavebního úřadu, ze dne 24. 8. 1995 č. 141/95. Obchodní společnost CETIN a.s. stanoví ve svých Všeobecných obchodních podmínkách SEK (rozuměj "sítě elektronických komunikací") omezující podmínky pro případnou stavební činnost na pozemcích, na nichž se tato síť nachází. 4. Podle obvodního soudu vázlo ke dni uzavření kupní smlouvy na převáděných pozemcích věcné břemeno spočívající v umístění telekomunikačního vedení. Pro tento závěr byl rozhodný právní názor vyslovený v nálezu ze dne 16. 3. 2021 sp. zn. III. ÚS 2498/19 (všechna v tomto usnesení odkazovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz), že notifikační povinnost podle § 12 odst. 2 zákona č. 110/1964 Sb., o telekomunikacích, ve znění účinném do 30. 6. 2000 (dále jen "zákon o telekomunikacích"), nebyla podmínkou vzniku oprávnění organizace spojů zřizovat a provozovat telekomunikační vedení. Podle tohoto nálezu to byla samostatná povinnost organizace spojů patřící do obsahu právního vztahu mezi ní a vlastníkem dotčené nemovitosti. Citovaným nálezem byla překonána dřívější rozhodovací praxe Nejvyššího soudu [např. rozsudek ze dne 29. 3. 2016 sp. zn. 22 Cdo 1235/2014 (68/2017 Sb. NS)]. Podmínka stanovená v § 17 odst. 3 zákona o telekomunikacích, že stavby telekomunikačních vedení musí být včas projednány s vlastníky dotčených nemovitostí, které lze vyrozumět buď přímo, nebo oznámením u příslušného místního národního výboru, popřípadě jeho prostřednictvím, byla naplněna tím, že o umístění stavby bylo pravomocně rozhodnuto na základě územního řízení stavebního úřadu. Právě na základě územního rozhodnutí vzniklo i věcné břemeno podle § 12 odst. 1 písm. a) zákona o telekomunikacích. Obvodní soud uzavřel, že vzhledem k věcnému břemenu, které vázne na převáděných pozemcích, bylo prohlášení stěžovatelky obsažené v čl. V odst. 1 kupní smlouvy nepravdivé. Vedlejší účastnici tak vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty. I kdyby však umístění telekomunikačního vedení na těchto pozemcích nemělo podobu věcného břemene, podle obvodního soudu by bylo vždy dáno alespoň faktické omezení vlastnického práva vedlejší účastnice spočívající ve stanovení omezujících podmínek při plánované stavební činnosti, vyplývající z Všeobecných obchodních podmínek SEK obchodní společnosti CETIN a.s. Uvedené prohlášení stěžovatelky se ukázalo jako objektivně nepravdivé. 5. K odvolání stěžovatelky byl rozsudek obvodního soudu potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 22. 4. 2022 č. j. 14 Co 84/2022-136. Tento soud se ztotožnil se závěry obvodního soudu učiněnými s odkazem na nález sp. zn. III. ÚS 2498/19, podle nichž jsou předmětné nemovitosti zatíženy věcným břemenem podle § 12 odst. 1 písm. a) zákona o telekomunikacích. Toto věcné břemeno vzniklo přímo ze zákona, aniž by bylo podstatné, zda byla splněna notifikační povinnost podle § 12 odst. 2 zákona o telekomunikacích. Městský soud neuznal důvodnou ani námitku stěžovatelky, že v době podpisu kupní smlouvy platila odlišná judikatura. Nález Ústavního soudu je pro obecné soudy závazný, přičemž se uplatní zásada incidentní retrospektivy změny judikatury. Na vznik věcného břemene podle § 12 odst. 2 zákona o telekomunikacích by nemělo vliv ani případné porušení povinnosti podle § 17 odst. 3 zákona o telekomunikacích. Městský soud se ztotožnil i se závěrem obvodního soudu, že je v podstatě lhostejno, zda na předmětných nemovitostech vázne věcné břemeno. Z hlediska porušení povinnosti stěžovatelky podle čl. V odst. 1 kupní smlouvy postačí, že vlastnické právo mohlo být fakticky omezeno. Tato podmínka je splněna již tím, že na předmětných nemovitostech se nachází telekomunikační vedení znamenající omezení vlastnického práva vedlejší účastnice, zejména při realizaci stavební činnosti. 6. Dovolání stěžovatelky odmítl Nejvyšší soud usnesením ze dne 27. 9. 2022 č. j. 23 Cdo 2582/2022-164. Podmínky přípustnosti dovolání podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "občanský soudní řád"), nemohly být naplněny již z toho důvodu, že závěr městského soudu o nepravdivosti prohlášení podle čl. V odst. 1 kupní smlouvy byl odůvodněn nejen tím, že na předmětných pozemcích vázne věcné břemeno telekomunikačního vedení, nýbrž také souvisejícím faktickým omezením vlastnického práva vedlejší účastnice. Stěžovatelka přitom ve vztahu k tomuto důvodu nepravdivosti prohlášení neuplatnila dovolací důvod. Nejvyšší soud dále uvedl, že při výkladu časových účinků vývoje judikatury platí coby východisko incidentní retrospektivita nových právních názorů, tedy jejich aplikace na všechna probíhající řízení, jakož i na případy budoucí. Opačný postup by znamenal, že soud vědomě použije "nesprávný" právní názor, a navíc by jím byl ohrožen princip rovnosti. Výjimečné nepoužití nově prosadivších názorů může být odůvodněno pouze v konkrétních specifických situacích, v nichž existuje intenzivnější zájem na ochraně legitimních očekávání a důvěry adresátů právních norem ve stabilitu právního řádu. Tak tomu ale v posuzované věci není. Jak vyplývá z nálezu sp. zn. III. ÚS 2498/19, výklad zákona o telekomunikacích, jehož se stěžovatelka dovolává, byl založen na nepřípustné libovůli nerespektující jednoznačně znějící právní normu. III. Argumentace stěžovatelky 7. Stěžovatelka namítá, že v době uzavření kupní smlouvy neexistovalo žádné věcné břemeno telekomunikačního vedení, které by zatěžovalo převedené nemovitosti, a v rozporu s ústavními předpoklady pro omezení vlastnického práva je konstituoval teprve rozsudek městského soudu. Tehdejší právní teorie i praxe vylučovaly vznik věcného břemene bez splnění podmínek stanovených v § 12 a 17