III.ÚS 45/24 – Ústavní soud

III.ÚS 45/24 ze dne 30. 1. 2024 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové a soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové (soudkyně zpravodajky) a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatele L. K., zastoupeného JUDr. Tomášem Hlaváčkem, advokátem, se sídlem Kořenského 1107/15, Praha, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 6. listopadu 2023 č. j. 22 To 13/2023-63 a usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 13. října 2023 č. j. 0 Nt 25004/2022-36, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci a Okresního soudu v Liberci, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci a Okresního státního zastupitelství v Liberci, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena svoboda zaručená čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti a z jejích příloh se podává, že stěžovatel je stíhán pro přečin zpronevěry podle § 206 odst. 1 a odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. zákoník"). Stíhaný skutek spočívá zjednodušeně řečeno v tom, že stěžovatel měl spolu se svou manželkou (spoluobviněnou) v době do května 2018 prostřednictvím internetu nabízet k prodeji knihu, na kterou přijímali od zájemců - kupujících - platby. Takto získali částku ve výši 555 184 Kč, kterou si však ponechali, aniž by kupujícím knihu zaslali. Platby byly poukazovány na bankovní účet stěžovatelovy matky. 3. Stěžovatel se v době zahájení trestního stíhání zdržoval na ostrově Bali a ve své trestní věci s orgány činnými v trestním řízení dostatečně nespolupracoval. Z tohoto důvodu byl na osobu stěžovatele vydán příkaz k zatčení, evropský zatýkací rozkaz a žádost o provedení opatření nezbytných pro vyžádání osoby z cizího státu. Na základě toho byl stěžovatel se svojí manželkou omezen na svobodě a eskortován do České republiky. V návaznosti na to Okresní soud v Liberci (dále jen "okresní soud") rozhodl ústavní stížností napadeným usnesením o vzetí stěžovatele do vazby podle § 67 písm. a) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. řád"), šlo tedy o tzv. vazbu útěkovou. Zároveň okresní soud nepřijal žádné další opatření ve smyslu § 73 tr. řádu nahrazující vazbu; nepřijal tedy slib stěžovatele, vazbu nenahradil dohledem probačního úředníka ani žádným z předběžných opatření, včetně zákazu vycestování do zahraničí. 4. Důvod vazby byl podle okresního soudu naplněn zejména proto, že se stěžovatel vyhýbal trestnímu stíhání; odmítal přicestovat do České republiky, ačkoliv byl řádně policejním orgánem za tím účelem předvolán. Stěžovatel byl již v minulosti soudně trestán (byť s ohledem na plynutí času je na něj v tomto ohledu hledět, jako by nebyl odsouzen), k získávání svých příjmů na ostrově Bali se sám příliš nechtěl vyjadřovat, přičemž uvedl, že některé jeho postupy nelze považovat za zcela legální. Soud rovněž vysvětlil, proč neuznal další stěžovatelem uváděné důvody, které mu údajně měly bránit v tom, aby přicestoval do České republiky. V tomto kontextu soud vysvětlil, proč neuznal stěžovatelovy výhrady, pokud jde o tvrzenou finanční náročnost cesty do České republiky, povinnost nechat se očkovat proti onemocnění covid-19 či nemožnost péče o děti. 5. Stížnost stěžovatele podanou podle § 141 a následující tr. řádu Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci (dále jen "krajský soud") zamítl jako nedůvodnou. Podle krajského soudu okresní soud rozhodující o stěžovatelově vazbě dodržel všechna příslušná procesní pravidla, i podle krajského soudu je s ohledem na okolnosti případu ve stěžovatelově případě dán vazební důvod podle § 67 písm. a) tr. řádu. Stěžovatel se i podle krajského soudu pobytem v zahraničí, kde nebyl dostupný orgánům činným v trestním, vyhýbal trestnímu stíhání. Pobýval zároveň v zemi, v níž jsou justiční kontakty velmi omezené a která na žádosti o právní pomoc nereaguje. Takto stěžovatel postupoval i přesto, že o svém trestním stíhání věděl. V Indonésii se živil minimálně částečně nelegálním podnikáním a protiprávní jednání tudíž považuje za normu. Vzhledem k tomu, že životní náklady stěžovatele společně s rodinou byly značné, náklady na cestu do České republiky za účelem jeho výslechu pro stěžovatele nemohly být překážkou. Stěžovatel i jeho manželka si opatřili hned několik cestovních pasů, prostřednictvím nichž mohli minimálně zastřít nebo ztížit zjištění svého aktuálního pobytu. Pokud stěžovatel mimo jiné navrhoval nahrazení vazebního stíhání například formou dohledu probačního úředníka, pak v této souvislosti podle krajského soudu dostatečně neosvědčil, kde by se po dobu trestního řízení zdržoval (byť tvrdil, že by pobýval u své matky). II. Argumentace stěžovatele 6. V ústavní stížnosti stěžovatel mimo jiné uvádí, že zejména krajský soud zcela pominul jeho argumentaci, a své rozhodnutí vystavěl mimo jiné na závěrech, o nichž stěžovatel netuší, jak k nim soud dospěl. Stěžovatel například v této souvislosti nesouhlasí s tím, že by dostatečně nereagoval na přípisy, jež mu orgány činné v trestním řízení doručovaly do datové schránky. Důvodem vazebního stíhání nemůže být ani okolnost, že disponuje současně několika platnými cestovními doklady. Není zřejmé, na základě čeho soudy dospěly k tomu, že stěžovatel protiprávní jednání považuje za normu. Poskytnutí ubytování stěžovatelovou matkou nemůže být vyloučeno jen proto, že v minulosti stěžovateli poskytla svůj bankovní účet, na který zájemci o knihu zasílali stěžovatelem požadované finanční plnění, aniž by jim stěžovatel knihu v oznámené lhůtě poskytl. Orgány činné v trestním řízení se ani nepokusily provést stěžovatelův výslech prostřednictvím videokonference, čímž by šetřily stěžovatelovy finanční prostředky, které nemohl vynakládat na cestu do České republiky. Byť se stěžovatel skutečně nedostavil k policejním orgánem plánovanému výslechu, řádně se z něj omluvil, a to s poukazem na to, že ani stěžovatel ani jeho manželka se nechtějí nechat očkovat proti onemocnění covid-19. Naplnění vazebního důvodu v případě stěžovatele bylo odůvodněno ze strany orgánů činných v trestním řízení jen nespecifikovanou obavou a mlhavými skutečnostmi, což je v rozporu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 188/99 ze dne 4. 11. 1999 (N 156/16 SbNU 157); rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná pod https://nalus.usoud.cz. Vzhledem k finanční situaci stěžovatele nebylo důvodu se obávat, že by své bydliště na Bali opustil, když zde měl pevné zázemí. Stěžovatel nesouhlasí s tím, že by v jeho výpovědi při vazebním zasedání byly zjistitelné významnější rozpory. Obecné soudy při rozhodnutí stěžovatele stíhat vazebně porušily zásadu zdrženlivosti, jestliže stěžovatel je osobou bezúhonnou a k jeho dřívějším odsouzením pro trestné činy již nelze přihlížet. Vzhledem k jednání, které je stěžovateli kladeno za vinu, by i v případě jeho odsouzení bylo nutno reálně očekávat uložení některého z alternativních trestů, tedy trestu nespojenému s omezením osobní svobody. I proto bylo uvalení vazby na stěžovatele nepřiměřené. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel před jejím podáním vyčerpal veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). Přezkumu vazebních rozhodnutí nebrání ani okolnost, že stěžovatel byl v průběhu řízení o této ústavní stížnosti z vazby propuštěn - srov. tomu stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 25/08 ze dne 6. 5. 2008 (ST 25/49 SbNU 673). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 8. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocným rozhodnutím a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřazen, a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když dojde k porušení běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem, ale až tehdy, představuje-li