III.ÚS 4761/12 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 4761/12 ze dne 19. 9. 2013   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl dne 19. září 2013 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jana Filipa a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. K., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Hradec Králové, zastoupeného Mgr. Zbyškem Malíkem, advokátem, AK se sídlem v Hradci Králové, Střelecká 672, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 9. 2012 č. j. 3 Tdo 992/2012-33, usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 7. 12. 2011 č. j. 31 To 540/2011-911 a rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 29. 4. 2011 č. j. 6 T 189/2010-860, a dále proti rozhodnutí Okresního soudu v Liberci ze dne 5. 10. 2009 sp. zn. 0 Nt 1157/2009, o nařízení domovní prohlídky, příkazu Okresního soudu v Liberci ze dne 6. 5. 2009 č. j. V70/2009, 0 Nt 2735/2009, k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, opatření Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 5. 8. 2009 č. j. V 6/2009, 31 Nt 806/2009, příkazu Okresního soudu v Liberci ze dne 5. 5. 2009 č. j. 0 Nt 2965/2009-2 a příkazu Okresního soudu v Liberci ze dne 15. 1. 2009 č. j. V 8/2009, 0 Nt 2704/2009, k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu účastnických stanic, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci a Okresního soudu v Liberci, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Návrhem doručeným dne 17. 12. 2012, doplněným dne 8. 2. 2013, 27. 8. 2013 a 18. 9. 2013, se J. K. (dále jen "obviněný" případně "stěžovatel") domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů vydaná v trestní věci Okresního soudu v Liberci sp. zn. 6 T 189/2010. II. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti. Obviněný byl jako policista stíhán a pravomocně odsouzen pro trestné činy zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) zákona č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. zákon") a tr. čin přijímání úplatku podle § 160 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákona. Dne 15. 1. 2009 Okresní soud v Liberci vydal příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu účastnických stanic Serafymy Orlovy, roz. Taranova, občanky Ukrajiny a Jana Polanského. Dne 5. 5. 2009 Okresní soud v Liberci vydal příkaz ke zjištění údajů o uskutečněném telekomunikačním provozu mobilního telekomunikačního zařízení k účastnickým číslům a v období ve výroku blíže specifikovaném. Jednalo se o úkon v rámci prověřování podezření z trestné činnosti, které se měl dopustit policista z Krajského ředitelství policie Severočeského kraje. Dne 6. 5. 2009 Okresní soud v Liberci příkazem k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu v trestní věci podezřelého policisty OEČ 250 491 nařídil odposlech a záznam telekomunikačního provozu účastnických čísel podezřelého na dobu ve výroku blíže specifikovanou. Dne 5. 8. 2009 Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci opatřením prodloužil dobu odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu účastnické stanice podezřelého policisty OEČ 250 491 na dobu ve výroku blíže specifikovanou. Dne 5. 10. 2009 Okresní soud v Liberci nařídil domovní prohlídku v trvalém bydlišti obviněného (tehdy podezřelého) a v bytě jím užívaném. Dne 29. 4. 2011 Okresní soud v Liberci (dále též jen "nalézací soud") obviněného uznal vinným čtyřmi trestnými činy zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tehdy platného zákona č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. zákon") a trestným činem přijímání úplatku podle § 160 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákona, a odsoudil k úhrnnému trestu v trvání tří let, pro jehož výkon ho zařadil do věznice s dozorem; dále mu uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce ve státní správě a samosprávě na pět let a zprostil jej obžaloby pro skutek ve výroku specifikovaný. Dne 7. 12. 2011 Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci (dále jen "odvolací soud") odvolání obviněného a státní zástupkyně proti rozsudku nalézacího soudu ze dne 29. 4. 2011 zamítl. Dne 5. 9. 2012 Nejvyšší soud (dále jen "dovolací soud") dovolání obviněného proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 7. 12. 2011 odmítl. Všechna výše uvedená rozhodnutí stěžovatel napadl ústavní stížností. Dne 20. 11. 2012 Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci usnesením vydaným v trestní věci obviněného (v té době již odsouzeného) podle § 174a odst. 87 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, určil lhůtu k provedení procesního úkonu, a to doručení informace podle § 88 odst. 8 tr. řádu o odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, nařízeného příkazem Okresního soudu v Liberci ze dne 6. 5. 2009, a to do 20. 12. 2012. Dne 10. 12. 2012 Okresní soud v Liberci obviněného požádal o sdělení, zda chce k Nejvyššímu státnímu zastupitelství podle § 88 odst. 5 tr. řádu podat žádost o přezkoumání zákonnosti odposlechu telefonního zařízení vydaného Okresním soudem v Liberci dne 6. 5. 2009, a dodal, že uvedený odposlech jako důkaz použit nebyl. Dopisem ze dne 26. 4. 2013 adresovaným Krajskému soudu v Ústí nad Labem - pobočce v Liberci stěžovatel zaslal stížnost na soudce Mgr. Richarda Skýbu pro průtahy v řízení. III. V části II ústavní stížnosti stěžovatel tvrdil, že jeho odsouzení bylo důsledkem postupu obecných soudů rozporného s požadavky kladenými na spravedlivý trestní proces. Především namítl, že nalézací soud neprovedl jím navržené důkazy (výslechy svědků), klíčové pro jeho obhajobu, přičemž dle jeho názoru nešlo o důkazy nadbytečné. Poukázal na judikaturu Ústavního soudu i Evropského soudu pro lidská práva ve vztahu ke spravedlivému řízení a rovnosti zbraní a polemizoval s hodnocením skutkových okolností jeho trestní věci obecnými soudy. Uvedl, že mu nebylo doručeno opravné usnesení nalézacího soudu ve vztahu k jeho rozsudku ze dne 29. 4. 2011, týkající se doplnění o přísedícího. Dále tvrdil, že byl odsouzen pouze na základě výpovědi jediného zcela nedůvěryhodného svědka (paní Havlíkové), a že popis jeho skutku byl zmatečný a odporující logice; rozhodnutí o skutku pod bodem 4 výroku o vině také nemělo oporu v obsahu spisu, a celý popsaný skutek pod bodem 4 byl zmatečný a vnitřně rozporný. Za zásadní považoval skutečnost, že v průběhu soudního řízení byly proti němu použity důkazy, které nebyly získány v souladu s příslušnými ustanoveními trestního řádu. Zpochybňováno je zejména soudní rozhodnutí ze dne 5. 10. 2009 o nařízení domovní prohlídky, postrádající odůvodnění úkonu provedeného jako neodkladný nebo neopakovatelný. Za protiústavní považoval i příkaz ze dne 6. 5. 2009 k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, postrádající též zmínku o tom, že jde o neodkladný nebo neopakovatelný úkon, stejně jako opatření ze dne 5. 8. 2009 a příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze dne 15. 1. 2009. Za tohoto stavu prý nebylo dosaženo praktické jistoty o existenci relevantních skutkových okolností a nadále přetrvávaly důvodné pochybnosti; měl být tudíž aplikován princip presumpce neviny a zásada in dubio pro reo. Závěrem stěžovatel vyjádřil přesvědčení, že v průběhu soudního řízení byl zásadním způsobem porušen čl. 8, čl. 10 odst. 2, čl. 13 a zejména čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), všechna rozhodnutí v jeho trestní věci byla nesprávná a přijatá na základě řízení nesplňujícího požadavky spravedlivého řízení. IV. Ústavní soud posoudil splnění podmínek řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost v části směřující proti meritorním rozhodnutím, tj. proti rozsudku nalézacího soudu ze dne 29. 4. 2011, usnesení odvolacího soudu ze dne 7. 12. 2011 a usnesení dovolacího soudu ze dne 5. 9. 2012, byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém byla tato rozhodnutí vydána a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a vyčerpal zákonné prostředky k ochraně svého práva. V části směřující proti příkazu Okresního soudu v Liberci ze dne 15. 1. 2009 k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu účastnických stanic Serafymy Orlovy, roz. Taranova, občanky Ukrajiny a Jana Polanského je ústavní stížnost návrhem podaným osobou zjevně neoprávněnou ve smyslu § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu, neboť stěžovatel nebyl účastníkem řízení, z něhož toto rozhodnutí vzešlo [srov. § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. V části směřující proti rozhodnutí Okresního soudu v Liberci ze dne 5. 10. 2009 o nařízení domovní prohlídky je ústavní stížnost evidentně návrhem podaným po lhůtě [§43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu] stanoven