III.ÚS 487/18 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 487/18 ze dne 10. 4. 2018   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) M. W., 2) Š. V. W. a 3) A. L., zastoupených Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem, sídlem Na Flusárně 168, Příbram, proti příkazu Okresního soudu v Příbrami k prohlídce jiných prostor a pozemků ze dne 24. listopadu 2017 č. j. 1 Nt 1708/2017-5 a jinému zásahu orgánu veřejné moci Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Územní odbor Příbram, Oddělení hospodářské kriminality, za účasti Okresního soudu v Příbrami a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Územní odbor Příbram, Oddělení hospodářské kriminality, jako účastníků řízení, a Okresního státního zastupitelství v Příbrami, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí a zásahu 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví označeného příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků (v jejím petitu nepřesně označeného "č. j. 1 Nt 1707/2017-5"), neboť podle jejich názoru jím byla porušena jejich základní práva garantovaná ustanoveními čl. 2 odst. 2, čl. 10 odst. 2, čl. 12 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatelé ústavní stížností brojí též proti jinému zásahu orgánu veřejné moci (nadepsaného policejního orgánu), nicméně této oponentuře nepřizpůsobili její petit. 2. Okresní soud v Příbrami (dále jen "okresní soud") ústavní stížností napadeným příkazem podle § 83a odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. řád"), nařídil (pozn. s pravopisným pochybením tvaru slovesa "nařídit" použitého v enunciátu) prohlídku jiných prostor a pozemků konkretizovaných ve výrokové části tohoto rozhodnutí. Příkaz okresní soud odůvodnil podezřením, že se v předmětných prostorách může nacházet účetnictví označených společností spojovaných se stěžovateli. II. Argumentace stěžovatelů 3. Stěžovatelé v ústavní stížnosti uvádějí, že okresní soud předmětný příkaz odůvodnil hrozbou skartace daňových dokladů, ačkoli podle § 35 odst. 2 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, lhůta pro jejich uchovávání skončí uplynutím dne 31. 12. 2022. Podle nich neobstojí ani odkaz na § 160 odst. 4 tr. řádu, neboť v této věci již bylo zahájeno trestní stíhání, a to usnesením Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Oddělení hospodářské kriminality ze dne 6. 1. 2017 č. j. KRPS-78430-23/TČ-2015-011181, v důsledku čehož nemůže jít o neodkladný úkon. 4. Stěžovatelé uvádějí, že části účetnictví již vydali policejnímu orgánu v uplynulých letech a k vydání dalších částí byli připraveni. Tvrzení policejního orgánu, že není známo, kde se účetnictví nachází, se nezakládá na pravdě. Výslech insolvenčního správce, který stěžovatelé navrhli již dříve, se uskutečnil až po provedení prohlídek. 5. Okresní soud nedocenil ani to, že stěžovatelé od počátku s orgány činnými v trestním řízení spolupracovali a věci zajištěné v průběhu prohlídek jim dobrovolně - avšak marně -nabízeli k převzetí. 6. Stěžovatelé byli na změnu právní kvalifikace ze spáchání zločinu zvýhodnění věřitele podle § 223 odst. 1, 3 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. zákoník"), ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, na novou kvalifikaci zločin poškození věřitele dle § 222 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. a) tr. zákoníku spáchaný ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, upozorněni až po provedení prohlídek, s čímž nekoresponduje obsah příkazu. 7. K samotnému průběhu prohlídek stěžovatelé namítají, že nebyli vyslechnuti podle § 84 tr. řádu, pouze se bez řádného předchozího poučení vyjádřili. Policejní orgán nevzal v potaz, že ty části účetnictví, které měli stěžovatelé k dispozici, mu předali, zatímco ostatní části se nacházely u insolvenčního správce. Policejní orgán nedostál ani požadavkům vycházejícím z § 78 odst. 5 tr. řádu, jelikož účetnictví vložil do papírových pytlů zcela bez ohledu na původní roztřídění, nepopsal jej a neurčil jeho množství vyčíslením počtu stran, takže nelze ověřit, jaké dokumenty převzal. 8. Policejní orgán nerespektoval § 83 odst. 1 tr. řádu, protože stěžovateli 1) doručil příkaz až přibližně tři hodiny po začátku prohlídek, ačkoli se na místo dostavil cca hodinu po jejich zahájení. 9. Policejní orgán v rozporu s příkazem provedl prohlídku v prostorách malé vodní elektrárny, a dokonce v místnostech užívaných stěžovatelkou 3). Této stěžovatelce byl předán příkaz k provedení prohlídky, ona se seznámila s jeho odůvodněním, čímž policejní orgán porušil § 8a odst. 1 tr. řádu. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 10. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovateli, kteří byli účastníky řízení, v nichž bylo vydáno rozhodnutí napadené v ústavní stížnosti, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelé jsou právně zastoupeni v souladu s požadavky § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu, a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelé neměli k dispozici zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 11. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. 12. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí vydanému v trestním řízení, není samo o sobě významné, že je namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy orgánů zde činných (srov. čl. 91 odst. 1 Ústavy) a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení (rozhodnutími v něm vydanými) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. 13. Z ustálené judikatury Ústavního soudu se podává, že zasahování do rozhodování orgánů činných v trestním řízení v přípravném řízení Ústavní soud považuje, s výjimkou situací mimořádných, kupříkladu je-li současně dotčena osobní svoboda jednotlivce [srov. nálezy ze dne 6. 6. 1996 sp. zn. I. ÚS 46/96 (N 43/5 SbNU 363) a ze dne 24. 2. 2000 sp. zn. IV. ÚS 582/99 (N 30/17 SbNU 221)], za - všeobecně - nepřípustné, případně nežádoucí [srov. nález ze dne 30. 11. 1995 sp. zn. III. ÚS 62/95 (N 78/4 SbNU 243), usnesení ze dne 6. 9. 1999 sp. zn. IV. ÚS 316/99, ze dne 11. 12. 2001 sp. zn. I. ÚS 486/01, ze dne 21. 11. 2003 sp. zn. IV. ÚS 213/03, ze dne 30. 6. 2003 sp. zn. IV. ÚS 262/03 a další; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. Možnost ingerence Ústavního soudu do přípravného řízení je pojímána restriktivně, s omezením jen na ta vybočení z hranic podústavního práva, jež jsou povahy extrémní. Jinak řečeno, "kasační intervence má své místo pouze v případech zjevného porušení kogentních ustanovení jednoduchého práva, kdy se postup orgánů činných v trestním řízení zcela vymyká ústavnímu, resp. zákonnému procesněprávnímu rámci a jím založené vady, případně jejich důsledky, nelze v soustavě orgánů činných v trestním řízení, zejména obecných soudů, již nikterak odstranit" (srov. usnesení ze dne 25. 1. 2006 sp. zn. III. ÚS 674/05). 14. Zdrženlivost v zásazích proti příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků Ústavní soud prolomil pro mimořádné situace, pro něž je charakteristická existence zjevné libovůle v rozhodování, a to rovněž ve vztahu k názorům, jež k významu uvedených procesních institutů Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně vyjádřil. 15. Ačkoli, jak bylo řečeno, kategorie "správnosti" sama o sobě není referenčním kritériem ústavněprávního přezkumu, požadavek respektu k principům, zakotveným ve stěžovateli namítaných ustanoveních Listiny, je zde úzce spjat s dodržením pravidel, jež jsou právě k jejich ochraně stanoveny v příslušných ustanoveních trestního řádu. 16. Ustanovení § 82 a násl. tr. řádu poskytují soudu relativně široký prostor pro individuální uvážení; vyložit v nich zakotvené klíčové pojmy (viz konkrétně pojem "dů