Ústavní soud III.ÚS 507/21

Ústavní soud obdržel stěžovatelův návrh, jímž se domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí.

Tento návrh nesplňoval náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), včetně právního zastoupení.

Obecně platí, že v takovém případě je na Ústavním soudu, aby učinil opatření k odstranění vad návrhu, tedy poučil účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem. Teprve poté, nepodaří-li se vytčený nedostatek návrhu odstranit, mají být vůči stěžovateli vyvozeny nepříznivé právní důsledky v podobě odmítnutí jeho návrhu.

V nyní posuzovaném případě však Ústavní soud shledává, že stěžovatel se na Ústavní soud obrací opakovaně, přičemž byl již mnohokrát vyzýván k odstranění vad ústavní stížnosti. Již se mu tak dostalo náležitého poučení, včetně informace o nezbytnosti právního zastoupení advokátem a upozornění na následky spojené s neodstraněním vad. Stěžovatel si tak musí být daných procesních podmínek řízení dostatečně vědom. Navzdory tomu však opět podal návrh, který není věcně projednatelný.

Ústavní soud zastává právní názor, že není nezbytné, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v řadě případů předchozích. Lze totiž vycházet z předpokladu, že již dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé stěžovateli dostatečně sdělit, jaké náležitosti musí ústavní stížnost splňovat. Setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení by bylo postupem neefektivním a formalistickým (obdobně viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 2. 2021 sp. zn. III. ÚS 202/21, veřejně dostupné na http://nalus.usoud.cz).

Z uvedených důvodů Ústavní soud za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.