III.ÚS 535/26 – Ústavní soud

III.ÚS 535/26 ze dne 9. 4. 2026 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Svatoně, soudce Milana Hulmáka a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové o ústavní stížnosti Z. P., zastoupené Mgr. Zuzanou Strakovou, advokátkou, se sídlem Konviktská 291/24, Praha 1, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. září 2025, č. j. 32 Co 82/2025-910, za účasti Krajského soudu v Praze jako účastníka řízení, P. K. a nezletilého T. K., jako vedlejších účastníků řízení, takto: I. Ústavní stížnost se odmítá. II. Stěžovatelce se nepřiznává náhrada nákladů řízení před Ústavním soudem. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Okresní soud v Rakovníku (dále jen "okresní soud") a Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") rozhodovaly po rozchodu rodičů - stěžovatelky (dále též "matka") a vedlejšího účastníka (dále též "otec") ve věci péče o nezletilého vedlejšího účastníka (dále jen "nezletilý", případně "syn"). Souběžně s řízením o péči probíhá u obecných soudů též řízení o určení bydliště nezletilého, otec se též domáhal u slovenských soudů v tzv. návratovém řízení vydání rozhodnutí o povinnosti matky navrátit nezletilého do České republiky. 2. Skutkovou situaci lze stručně popsat tak, že rodiče žili po narození nezletilého (2022) společně v R. Matka je původem ze Slovenska, v České republice žila od studií na vysoké škole cca po dobu 13 let. V únoru 2024 opustila společnou domácnost a bez souhlasu otce se s nezletilým přestěhovala na Slovensko ke své původní rodině. Soudy vyhodnotily jí uváděné důvody (neuspokojivé bytové podmínky) jako zástupný důvod, upozornily na to, že matka v ČR pracovala jako veterinářka (pracovní poměr ukončila až v červnu 2024), měla zde dlouhodobé zázemí, vztahové problémy s otcem nezletilého mohla řešit ve vztahu k nezletilému méně invazivním způsobem, nežli přestěhováním na Slovensko. Otec od počátku přemístění nezletilého na Slovensko vyjadřoval svůj nesouhlas se změnou jeho bydliště, domáhal se styku s nezletilým, dojížděl za ním na Slovensko. Matka byla upozorňována orgánem sociálně právní ochrany dětí na protiprávnost jejího jednání. Styk nezletilého s otcem byl od dubna 2024 upraven předběžným opatřením, probíhá však problematicky. Vztah rodičů je vysoce konfliktní. Podle zjištění obecných soudů ani jeden z rodičů není schopen v zájmu nezletilého ustoupit ze svých názorů, oba principiálně setrvávají na svých postojích bez ohledu na jejich škodlivý vliv vůči nezletilému. Matka navázala na Slovensku nový vztah, následně uzavřela nové manželství, z něhož se v prosinci 2025 se narodil polorodý bratr nezletilého. 3. Po odchodu matky s nezletilým na Slovensko otec zahájil u okresního soudu řízení ve věci péče o nezletilého. Okresní soud k návrhu otce vydal předběžné opatření, podle něhož se otec stýkal s nezletilým každý týden ve čtvrtek odpoledne a každý sudý týden v neděli. Tento styk byl převážně dodržován, realizoval se na Slovensku nebo v R. Ve věci samé rozhodl okresní soud napadeným rozsudkem ze dne 14. 11. 2024 tak, že nezletilého svěřil do střídavé péče obou rodičů, kdy v péči otce měl být v každém lichém kalendářním týdnu v měsíci od čtvrtka 8 hodin do neděle 16 hodin, v péči matky ve zbývající části kalendářního měsíce. K předání nezletilého mělo docházet v místě bydliště otce. Okresní soud dále rozhodl o speciálním režimu střídavé péče a o výživném každého z rodičů. 4. K odvolání otce krajský soud napadeným rozsudkem rozhodnutí okresního soudu změnil tak, že potvrdil rozhodnutí o střídavé péči, ale změnil její běžný režim a svěřil nezletilého do péče otce od každého 1. dne kalendářního měsíce do 16. dne téhož kalendářního měsíce, a do péče matky od každého 16. dne kalendářního měsíce do každého 1. dne bezprostředně následujícího kalendářního měsíce (se začátkem vždy od 8.45 hodin a koncem vždy do 8.45 hodin). Dále krajský soud změnil rozhodnutí o zvláštním režimu střídavé péče, uložil rodičům povinnost v době výkonu své střídavé péče umožnit druhému rodiči stýkat se s nezletilým prostřednictvím videohovoru, vzájemně se informovat o významných skutečnostech týkajících se nezletilého a zdržet se vzájemně emotivních a impulzivních projevů. Krajský soud změnil též rozhodnutí o výživném a rozhodl o nedoplatku na výživném. 5. V odůvodnění napadeného rozsudku krajský soud vyhodnotil výchovné kompetence a schopnost uspokojovat potřeby nezletilého u obou rodičů za standardní a srovnatelné, byť upozornil na deficity u každého z nich (bod 48 rozsudku). Vzájemný vztah otce a matky je silně narušený. K zásadnímu zhoršení kvality rodičovského vztahu došlo v důsledku přemístění nezletilého matkou na Slovensko, ani otec však nejedná vždy v zájmu nezletilého. Nebyly zjištěny skutečnosti bránící střídavé péči o nezletilého. Krajský soud za dané skutkové situace považoval za kompromisní řešení rovnoměrnou střídavou péči po dvou týdnech. Tato úprava umožní nezletilému budovat vztah k oběma rodičům a těžit z péče obou. Za běžných okolností by vzhledem k nízkému věku dítěte soud nezvolil takto relativně dlouhý interval střídání péče, avšak vzhledem k protiprávnímu přemístění nezletilého matkou na Slovensko a k nerespektování povinnosti navrátit jeho bydliště do České republiky je nutné se přizpůsobit velké vzdálenosti mezi bydlišti rodičů. Krajský soud toto rozhodnutí činí s výhledem návratu nezletilého a vyřešení otázky jeho bydliště v České republice. 6. Otec se u slovenských soudů úspěšně domohl rozhodnutí o navrácení nezletilého. Městský soud Košice usnesením ze dne 23. 7. 2024 nařídil návrat nezletilého do země obvyklého pobytu, toto rozhodnutí potvrdil Krajský soud v Prešově a následně i Ústavní soud Slovenské republiky. 7. V průběhu řízení ve věci samé (o péči a výživném) otec zahájil též řízení o určení bydliště nezletilého, v jehož průběhu soudy rozhodovaly několikrát o návrzích obou rodičů na vydání předběžného opatření. Okresní soud k návrhu otce nařídil předběžným opatřením matce navrátit bydliště nezletilého do obvodu okresního soudu, krajský soud toto rozhodnutí potvrdil. 8. Stěžovatelka se u okresního soudu domáhala vydání předběžného opatření, kterým by byla otci určena povinnost umožnit stěžovatelce v době jejího styku s nezletilým vycestovat na území Slovenské republiky, dále strpět realizaci péče stěžovatelky o nezletilého na území Slovenské republiky, a kterým by dále uložil povinnost realizovat styk s nezletilým v současném bydlišti stěžovatelky v obvodě Okresního soudu ve S. do pravomocného rozhodnutí v řízení o určení bydliště nezletilého. Okresní soud tento návrh zamítl, jeho rozhodnutí krajský soud potvrdil a ústavní stížnost matky proti rozhodnutím soudů Ústavní soud odmítl (usnesení ze dne 1. 4. 2026, sp. zn. IV. ÚS 536/26). II. Argumentace stěžovatelky 9. Stěžovatelka s napadenými rozhodnutími nesouhlasí, protože porušují její základní práva i práva nezletilého. Nezletilý pobývá na Slovensku od února 2024, je zde zvyklý, má zde zázemí, které tvoří kromě matky, jejího manžela a od prosince 2025 i polorodého bratra, též široká rodina matky. 10. Krajský soud v napadeném rozhodnutí v rozporu s nejlepším zájmem dítěte nezohlednil zejména nízký věk nezletilého, který je překážkou 15denního odloučení od matky jakožto základní vztahové osoby. Odůvodnění symetrické péče tím, že nezletilý nemusí tak často cestovat, je nedostatečné, a je v rozporu s tím, krajský soud bydliště matky na Slovensku vzhledem k povinnosti návratu považoval pouze za dočasné. Rozsah střídavé péče nemůže být upraven v rozporu s potřebami nezletilého pro jeho zdravý vývoj. Soud nerespektoval psychologické zprávy upozorňující na negativní dopad odloučení nezletilého od matky. 11. Při vyhodnocování nejlepšího zájmu dítěte krajský soud pominul, že nezletilý žije na Slovensku již převážnou část svého života a v R. nemá s výjimkou otce a dědečka žádné vazby. Otec matce nezletilého protiprávně nevrátil po jednání odvolacího soudu, k předání došlo až za asistence policie. Podobný incident se opakoval na začátku listopadu 2025. Nezletilý byl takto dvakrát odloučen od matky na delší období a potvrdilo se, že zatím nemá přiměřenou schopnost toto zpracovat. Otec navíc svým jednáním narušil důvěru nezletilého, který ho nyní nevnímá jako bezpečnou osobu. 12. Postup krajského soudu pomíjí osobnost nezletilého, činí z něho pouze předmět rozhodování. Soud se nezabýval ani rozdílností výchovných prostředí obou rodičů. Krajský soud stěžovatelce určil, že bude žít v České republice zcela bez ohledu na to, že zdůrazňovala svou usazenost ve Slovenské republice danou bydlištěm jejího manžela a nyní i novorozeného syna. 13. S ohledem na obavu z nezvládnutí delšího odloučení nezletilého od matky stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud do doby rozhodnutí o ústavní stížnosti odložil vykonatelnost napadeného rozsudku krajského soudu. Zároveň požádala Ústavní soud o přiznání náhrady nákladů zastoupení. III. Procesní předpoklady řízení a průběh řízení před Ústavním soudem 14. Ústavní soud posoudil splnění pr