III.ÚS 639/17 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 639/17 ze dne 3. 4. 2018   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele Petra Keprta, zastoupeného JUDr. Radimem Charvátem, Ph.D., LL.M., advokátem, sídlem Koliště 1965/13a, Brno, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. října 2017 č. j. 7 As 16/2017-39, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. listopadu 2016 č. j. 8 A 28/2010-287-317, rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 4. prosince 2009 č. j. PV 2003-1824/43502/2009/ÚPV a rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 1. července 2009 č. j. PV 2003-1824/11413/2009/ÚPV, za účasti Nejvyššího správního soudu, Městského soudu v Praze, předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví a Úřadu průmyslového vlastnictví, sídlem Antonína Čermáka 1057/2a, Praha 6 - Bubeneč, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti PATENTSERVIS Praha a. s., sídlem Na Podkovce 281/10, Praha 4 - Podolí, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 2. 3. 2017, se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 24. 11. 2016 č. j. 8 A 28/2010-287-317, rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví (dále jen "předseda Úřadu") ze dne 4. 12. 2009 č. j. PV 2003-1824/43502/2009/ÚPV a rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví (dále jen "Úřad") ze dne 1. 7. 2009 č. j. PV 2003-1824/11413/2009/ÚPV. Ústavní stížnost je u Ústavního soudu vedena pod sp. zn. III. ÚS 639/17. 2. Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 27. 12. 2017, se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 10. 2017 č. j. 7 As 16/2017-39, rozsudku městského soudu ze dne 24. 11. 2016 č. j. 8 A 28/2010-287-317, rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 4. 12. 2009 č. j. PV 2003-1824/43502/2009/ÚPV a rozhodnutí Úřadu ze dne 1. 7. 2009 č. j. PV 2003- 1824/11413/2009/ÚPV. Ústavní stížnost byla u Ústavního soudu vedena pod sp. zn. III. ÚS 4105/17. 3. Usnesením ze dne 27. 3. 2018 Ústavní soud rozhodl, že ústavní stížnost vedená pod sp. zn. III. ÚS 4105/17 se v rozsahu, v němž směřuje proti rozsudku městského soudu, rozhodnutí předsedy Úřadu a rozhodnutí Úřadu, odmítá jako nepřípustná pro překážku litispendence, a ve zbytku (tj. v části napadající rozsudek Nejvyššího správního soudu) ji spojil ke společnému řízení s ústavní stížností vedenou pod sp. zn. III. ÚS 639/17. 4. Výše uvedenými ústavními stížnostmi podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení výše uvedených rozhodnutí, a to pro porušení čl. 11 a 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě a čl. 14 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (dále jen "Pakt"). 5. Z ústavních stížností a z napadených rozhodnutí se podává, že rozhodnutím Úřadu ze dne 1. 7. 2009 č. j. PV2003-1824/11413/2009/ÚPV byl podle § 23 odst. 1 písm. a) zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších předpisů, zrušen patent stěžovatele č. 299791 s názvem "Uspořádání systému samoobslužného sázkového terminálu" se čtyřmi patentovými nároky, který byl předtím udělen s právem přednosti ode dne 30. 6. 2003. Předseda Úřadu rozhodnutím ze dne 4. 12. 2009 č. j. PV 2003-1824/43502/2009/ÚPV zamítl rozklad stěžovatele a rozhodnutí Úřadu potvrdil. 6. Proti rozhodnutí předsedy Úřadu podal stěžovatel žalobu u městského soudu, který ji rozsudkem ze dne 24. 11. 2016 č. j. 8 A 28/2010-287 zamítl. Tento rozsudek byl ve věci vydán poté, co byly předchozí rozsudky městského soudu ze dne 9. 4. 2013 č. j. 8 A 28/2010-83 a ze dne 3. 4. 2014 č. j. 8 A 28/2010-153 zrušeny rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 7. 2013 č. j. 7 As 48/2013-39 a ze dne 16. 7. 2015 č. j. 7 As 69/2014-62 a věc byla vrácena městskému soudu k dalšímu řízení. Městský soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že oba znalecké posudky, které byly stěžovatelem předloženy po podání žaloby, tj. posudek č. 87-2/2010 ze dne 3. 2. 2010 vypracovaný Ing. Dobroslavem Musilem a posudek č. 3/2010 ze dne 4. 2. 2010 vypracovaný RNDr. Jiřím Handlířem, CSc., splňují po formální stránce náležitosti znaleckých posudků z hlediska příslušných ustanovení zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), avšak znalci se v uvedených posudcích vyjadřovali k záležitostem, které jim řešit nepřísluší. To se týká především znaleckého posudku vypracovaného Ing. Dobroslavem Musilem, ve kterém znalec posuzoval věcnou správnost rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví, což nemůže být předmětem znalecké činnosti a zkoumání. K obdobnému závěru dospěl městský soud u znaleckého posudku vypracovaného RNDr. Jiřím Handlířem, CSc., ze dne 4. 2. 2010. Podle soudu znalci nepřísluší posuzovat, co se uvádí v zadání, resp. účelu posudku, tedy to, zda patentové nároky patentu č. 299791 splňují podmínku novosti, podmínku vynálezeckého kroku a podmínku průmyslové využitelnosti. Zodpovědět tyto otázky je otázkou právní a je to vždy předmětem posouzení správního orgánu, popř. soudu v řízení o žalobě. Městský soud uvedl, že v souladu se závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu, vysloveným ve zrušovacím rozsudku ze dne 16. 7. 2015 č. j. 7 As 69/2014-62 opatřil revizní znalecký posudek č. 116 ze dne 7. 3. 2016, který vypracoval soudní znalec Ing. Zdeněk Svoboda, CSc. a na jeho základě ve věci rozhodl. Otázky, tak jak byly znalci položeny, sledovaly dosažení účelu a cíle tohoto znaleckého posudku - posouzení materiální, věcné a technické stránky věci. V tomto smyslu také znalec na otázky odpověděl a poskytl soudu dostatečný skutkový podklad, aby soud mohl učinit právní posouzení. Znalec Ing. Svoboda postupoval náležitě, když si nejprve určil nejbližší stav techniky, poté stanovil technický problém a konečně posoudil, že vynález byl pro odborníka zřejmý, tedy vyplýval pro odborníka zřejmým způsobem. Byl proto plně odůvodněn závěr o nesplnění podmínky vynálezecké činnosti tak, jak konstatoval již předseda Úřadu v napadeném rozhodnutí. Městský soud uzavřel, že stěžovateli se nepodařilo relevantně zpochybnit závěry znalce Ing. Svobody, a to ani při jednání dne 28. 4. 2016, jakož ani v podání ze dne 24. 10. 2016. 7. Proti rozsudku městského soudu podal stěžovatel kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 16. 10. 2017 č. j. 7 As 16/2017-39 zamítl jako nedůvodnou. II. Argumentace stěžovatele 8. Stěžovatel namítá, že rozhodnutí obecných soudů jsou založena na znaleckém posudku Ing. Svobody, který je věcně a formálně vadný. Podle názoru stěžovatele soudem ustanovený znalec Ing. Svoboda nepracoval při vypracování posudku se správným stavem techniky. Dle stěžovatele je znalecký posudek nevěrohodný, neboť došlo k hrubému zkreslení informací v něm obsažených a v důsledku toho i závěrů znalce. Ze znaleckého posudku není možné zjistit, z jakých konkrétních dokumentů znalec vychází, a proto v tomto smyslu nelze nic z jeho tvrzení ověřit a přezkoumat. Stěžovatel dále namítá nesprávné určení novosti patentu č. 299791, přičemž s chybným posouzením novosti je spjato i nesprávné posouzení vynálezecké činnosti. 9. Stěžovatel uvádí, že k posudku Ing. Svobody uplatnil několik námitek, a to písemně ve vyjádření ze dne 25. 2. 2016 i při jednání dne 19. 10. 2016, se kterými se městský soud v odůvodnění svého rozsudku nevypořádal. Stěžovatel namítá, že ani Nejvyšší správní soud se nevypořádal s námitkami stěžovatele vůči znaleckému posudku Ing. Svobody, který se stal rozhodujícím podkladem pro rozhodnutí městského soudu. 10. Stěžovatel dále uvádí, že v soudním řízení předložil celkem tři znalecké posudky (posudek č. 3/2010 znalce RNDr. Handlíře a posudky č. 80-5/2009 a č. 87-2/2010 znalce Ing. Musila), dle jejichž závěrů byly u patentu č. 299 791 naplněny všechny podmínky patentovatelnosti, a to včetně podmínky vynálezecké činnosti. Oba znalci tedy ve svých znaleckých posudcích nezávisle dospěli ke shodnému závěru. Stěžovatel namítá, že znalci, kteří vypracovali jím předložené znalecké posudky, nebyli vyslechnuti ani nebyli požádáni o vysvětlení, a soudy tyto znalecké posudky formalisticky odmítly. Městský soud se nevypořádal s existencí několika znaleckých posudků a znalce RNDr. Handlíře a Ing. Musila nepožádal o vysvětlení dle § 127 odst. 2 o. s. ř. Soudy se nezabývaly věcnými důvody, které vedly znalce Ing. Musila a RNDr. Handlíře k jejich závěrům, přičemž tyto důvody jsou v jejich znaleckých