III.ÚS 662/25 – Ústavní soud

III.ÚS 662/25 ze dne 9. 4. 2026 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudce Milana Hulmáka a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové o ústavní stížnosti Ing. Svetlany Denisové, zastoupené Mgr. Jakubem Drábkem, advokátem, se sídlem Semická 2026/12, Praha 4, proti II. výroku rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. listopadu 2024, č. j. 33 Cdo 140/2024-2099, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. srpna 2023, č. j. 25 Co 171/2023-2051, za účasti Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze jako účastníků řízení a Mgr. Zuzany Oravcové a Mgr. Jaroslava Oravce, obou zastoupených Mgr. Markem Hejdukem, advokátem, se sídlem Jugoslávská 620/29, Praha 2, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Stěžovatelka uzavřela s vedlejšími účastníky smlouvu, kterou jim prodala dva pozemky. Součástí jednoho z pozemků byl rodinný dům. Strany si sjednaly právo za určitých okolností odstoupit od smlouvy a povinnost za každé porušení některých smluvních závazků zaplatit smluvní pokutu ve výši 250 000 Kč. Stěžovatelka byla navíc povinna při odstoupení od smlouvy z důvodu na její straně nahradit vedlejším účastníkům škodu. 2. Vedlejší účastníci později od kupní smlouvy odstoupili - a to kvůli namítaným vadám nemovitostí, porušení smluvních povinností ze strany stěžovatelky a jejím nepravdivým prohlášením. Vedlejší účastníci proti ní následně podali žalobu. Tou se domáhali zaplacení sjednané smluvní pokuty (1 750 000 Kč) a náhrady škody (1 321 370,99 Kč). Celková žalovaná částka činila 3 071 370,99 Kč s příslušenstvím. 3. Obvodní soud uložil stěžovatelce povinnost zaplatit vedlejším účastníkům celou jistinu ve výši 3 071 370,99 Kč a část požadovaného příslušenství (I. výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (III. až V. výrok). 4. Městský soud tyto výroky rozhodnutí obvodního soudu potvrdil (I. výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (II. výrok). 5. Stěžovatelka podala proti rozhodnutí městského soudu dovolání. Nejvyšší soud připustil dovolání pro posouzení otázky moderace smluvní pokuty. Při jejím řešení se podle něj městský soud odchýlil od rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. Nejvyšší soud proto zrušil rozhodnutí městského soudu ve výrocích potvrzujících povinnost zaplatit smluvní pokutu a náklady prvostupňového řízení a ve výroku o nákladech odvolacího řízení (I. výrok). Ve zbylém rozsahu, který se týká nároku na náhradu škody, naopak dovolání odmítl jako nepřípustné (II. výrok). II. Argumentace stěžovatelky 6. Stěžovatelka podala ústavní stížnost proti II. výroku rozhodnutí Nejvyššího soudu a nezrušené části rozhodnutí městského soudu. Tato rozhodnutí podle ní porušují její právo na ochranu vlastnictví, právo na spravedlivý proces a procesní rovnost účastníků (čl. 11, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod). 7. Proti výrokům o věci samé stěžovatelka uvedla tyto námitky: a) Soudy se nezabývaly klíčovou předběžnou otázkou, zda byly splněny podmínky pro odstoupení od smlouvy. Vedlejší účastníci v tomto ohledu neunesli důkazní břemeno. Nemovitost se ke dni odstoupení nenacházela ve stavu, který by je opravňoval k uplatnění smluvních pokut a odstoupení od smlouvy. Rozhodnutí soudů neřeší, zda byly splněny předpoklady odpovědnosti za škodu. b) Platným odstoupením od smlouvy by došlo ke zrušení všech nároků, které z ní stranám plynou. Soudy se však s touto otázkou nevypořádaly. c) Soudy chybně opomenuly některá tvrzení a důkazy: konkrétně že (1) vedlejší účastníci před koupí znali stav, vybavení a rozložení domu a tuto skutečnost potvrdili v kupní smlouvě, (2) vytýkané úpravy interiéru byly provedeny vedlejšími účastníky nebo pod jejich dohledem až po převzetí, (3) vytýkané "vady" nebyly vadami, protože měly být po dohodě dodělány a nebránily dům užívat, (4) vlhkost vznikla až zásahem vedlejších účastníků při výměně umyvadla, (5) podle znaleckého posudku jsou vytýkané vady nepodstatné a vedlejší účastníci o nich věděli již před koupí, (6) dům podle oznámení o užívání stavby splňoval požadované nároky, (7) znalec banky potvrdil kompletní dokončení stavebních prací, (8) vedlejší účastníci měsíce užívali dům bez výhrad a postupně jej upravovali a vady účelově namítli až s odstupem. Soudy v této souvislosti chybně neprovedly výslech znalce Ing. Jokla a stěžovatelčina manžela, nevzaly v úvahu spis stavebního úřadu a předloženou fotodokumentaci a e-maily. Tento postup přitom řádně a logicky neodůvodnily. d) Soudy chybně posoudily možnost souběhu smluvní pokuty a náhrady škody. Strany si ve smlouvě nesjednaly souběh obou nároků, a proto smluvní pokuta plnila funkci paušalizované náhrady škody. Vedlejší účastníci proto neměli na tuto pokutu nárok. e) Soudy byly povinny smluvní pokutu moderovat. Podle judikatury je nutné výši pokuty porovnat s cenou nemovitosti, k níž se pokuta váže. V této věci se však její výše prakticky rovná odhadované ceně domu. f) Vedlejším účastníkům nenáleží přiznané úroky. Oproti stěžovatelce totiž nesplnili vzájemnou povinnost, po jejímž splnění by mohli mít na toto příslušenství nárok. g) Obvodní soud nekriticky přijal tvrzení vedlejších účastníků. Stěžovatelčiny argumenty, důkazy a tvrzení ignoroval, řádně se s nimi nevypořádal a prohlašoval stěžovatelku za tu, kdo se chová amorálně a lže. 8. Proti výrokům o náhradě nákladů řízení stěžovatelka neuvedla žádnou námitku. III. Vyjádření vedlejších účastníků řízení a replika stěžovatelky 9. Vedlejší účastníci podali k ústavní stížnosti vyjádření, v nichž navrhli stížnost odmítnout. Ve vztahu k nároku na náhradu škody je podle nich stížnost nepřípustná, protože stěžovatelka v tomto rozsahu nepodala proti rozhodnutí městského soudu dovolání. Ve zbylém rozsahu je stížnost zjevně neopodstatněná. Stěžovatelka totiž pouze polemizuje se skutkovými závěry soudů, vystupuje nekonzistentně a nepoctivě, opakovaně vznáší totožné námitky a protichůdná i nepravdivá tvrzení, nepředkládá relevantní ústavněprávní argumentaci a soudy na její argumentaci řádně reagovaly. 10. Stěžovatelka v replikách setrvala na své pozici a argumentaci. Ústavní stížnost je podle ní přípustná i ve vztahu k nároku na náhradu škody. Její argumentace má podle ní ústavněprávní rozměr a neomezuje se na přezkum skutkových zjištění. Tvrzení vedlejších účastníků o nepoctivém jednání jsou nepravdivá, nepodložená a diskreditující a jejich vyjádření je tendenční, zkreslující a vychází z nepochopení procesní situace. IV. Posouzení ústavní stížnosti 11. Podstatou tohoto řízení je, zda soudy ústavně souladným způsobem uložily stěžovatelce povinnost nahradit vedlejším účastníkům škodu ve výši 1 321 370,99 Kč s příslušenstvím. 12. Posouzení důvodnosti nároku na náhradu škody je především otázkou zjišťování skutkového stavu a výkladu podústavního práva. Tyto úkoly náleží zejména obecným soudům, nikoli Ústavnímu soudu. Ústavní soud je oprávněn posuzovat pouze to, zda obecný soud svým rozhodnutím nebo postupem neporušil stěžovatelčina ústavně zaručená práva a svobody [čl. 83 Ústavy a § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. 13. Ústavní soud posoudil napadená rozhodnutí s ohledem na stěžovatelčiny námitky a dospěl k závěru, že její ústavně zaručená práva a svobody nebyly porušeny. Obecné soudy podrobně a srozumitelně uvedly, jakými právními východisky se řídily, z jakých skutkových okolností vycházely a proč stěžovatelce nevyhověly. Ústavní soud nepovažuje jejich závěry za protiústavní. S většinou z mnoha tvrzení, která stěžovatelka uvedla v ústavní stížnosti, se soudy již zabývaly a řádně na ně reagovaly. Ústavní soud se proto k jejím námitkám vyjádří jen stručně. 14. Obecné soudy se opakovaně zabývaly tím, proč byly splněny předpoklady pro odstoupení od smlouvy a vznik odpovědnosti za škodu [námitka a)]. Závěr o platném odstoupení se zakládá na provedeném dokazování, z něhož vyplynulo, že vedlejší účastníci oprávněně odstoupili od smlouvy kvůli porušení několika smluvních povinností stěžovatelkou - konkrétně neodstranění odpadu, nenainstalování funkční rekuperační jednotky, předložení pozměněné verze protokolu o měření radonu a překročení referenční úrovně radonu (nejpodrobněji bod 91 rozhodnutí obvodního soudu, případně bod 11 rozhodnutí Nejvyššího soudu a bod 64 rozhodnutí městského soudu). Žádnou z těchto konkrétních skutečností stěžovatelka ve své ústavní stížnosti nezpochybňuje. Obecné soudy se stejně tak zabývaly i předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu (zejména bod 66 rozhodnutí městského soudu, případně body 92 až 94 rozhodnutí obvodního soudu). 15. Soudy se řádně vyjádřily i k tomu, proč odstoupením od smlouvy nezanikl vedlejším účastníkům nárok na smluvní pokutu a na náhradu škody [námitka b)]. Ve vztahu k nároku na smluvní pokutu je tomu proto, že podle občanského zákoníku se odstoupení od smlouvy "nedotýká práva na zaplacení smluvní pokuty" (body 96 a 99 rozhodnutí obvodního soudu, bod 64 rozhodnutí městs