III.ÚS 702/17 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 702/17 ze dne 22. 10. 2019 N 175/96 SbNU 219 K nakládání s listinami zajištěnými v rámci prohlídky advokátní kanceláře   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Josefa Fialy a soudců Radovana Suchánka (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele M. B., advokáta, zastoupeného Mgr. Lukášem Trojanem, advokátem, sídlem Na Strži 2102/61a, Praha 4 - Nusle, proti zásahu orgánu veřejné moci spočívajícímu v postupu Krajského soudu v Praze ve věci sp. zn. Nt 1115/2016, za účasti Krajského soudu v Praze jako účastníka řízení a Vrchního státního zastupitelství v Praze jako vedlejšího účastníka řízení, takto: I. Zásahem spočívajícím v postupu Krajského soudu v Praze v řízení podle § 85b trestního řádu o návrhu na nahrazení souhlasu zástupce České advokátní komory vedeném pod sp. zn. Nt 1151/2016, kterým došlo k nezabezpečení listin zajištěných při domovní prohlídce a prohlídce jiných prostor, v nichž advokát vykonává advokacii, a k seznamování se s nimi mimo veřejné zasedání, došlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele na soudní ochranu a na veřejné projednání jeho věci v jeho přítomnosti tak, aby se mohl vyjádřit, zaručených v čl. 36 odst. 1 a v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. II. Krajskému soudu v Praze se zakazuje, aby pokračoval v porušování práv stěžovatele, a přikazuje se mu, aby obnovil stav před porušením tím, že k návrhu na nahrazení souhlasu zástupce České advokátní komory podanému v řízení sp. zn. Nt 1151/2016 nebude přihlížet a listiny a nosiče dat, ohledně kterých byl návrh podán, vrátí bezodkladně České advokátní komoře za účelem jejich vrácení stěžovateli. III. Ve zbytku se ústavní stížnost odmítá. IV. Stěžovateli se náhrada nákladů právního zastoupení v řízení před Ústavním soudem nepřiznává. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a vymezení napadeného zásahu orgánu veřejné moci 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") stěžovatel napadl zásah orgánu veřejné moci, Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud"), spočívající v pochybeních soudu při vedení řízení sp. zn. Nt 1151/2016 a ve způsobu, jakým soud nakládá s listinami zajištěnými stěžovateli při domovní prohlídce v prostorách jeho advokátní kanceláře a bytu. Je přesvědčen, že tímto zásahem byla porušena jeho ústavně zaručená práva na soudní ochranu a na veřejné projednání jeho věci v jeho přítomnosti tak, aby se mohl vyjádřit ("práva na právní slyšení"), zaručená v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 ve spojení s čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a jeho právo na řádný výkon advokacie plynoucí ze základního práva podle čl. 26 odst. 1 Listiny. Navrhuje, aby Ústavní soud předběžným opatřením zakázal pokračovat v daném zásahu. Taktéž požádal o přiznání nákladů právního zastoupení. Dodatečně dne 9. 7. 2018 požádal o přednostní projednání věci. Dále dne 5. 2. 2019 stěžovatel sdělil, že žádá, aby Ústavní soud krajskému soudu zakázal pokračovat v daném řízení a přikázal mu obnovit předešlý stav tím, že veškeré zajištěné listiny a datové nosiče vydá zpět České advokátní komoře (dále též jen "ČAK"). 2. Řízení krajského soudu sp. zn. Nt 1151/2016 je vedeno podle § 85b trestního řádu o návrhu na nahrazení souhlasu zástupce ČAK k seznámení se s obsahem listin zajištěných při domovní prohlídce v prostorách advokátní kanceláře a bytu stěžovatele, která proběhla dne 1. 11. 2016. II. Argumentace stěžovatele 3. K porušení práv stěžovatele mělo dojít podle jeho tvrzení za prvé tím, že krajský soud se odmítl blíže zabývat jeho procesními námitkami v řízení, které vznesl například proti místní příslušnosti soudu v přípravném řízení, s odůvodněním, že předmětem řízení podle § 85b odst. 3 trestního řádu je pouze rozhodnutí o tom, zda bude či nebude nahrazen souhlas zástupce ČAK se zpřístupněním listin zajištěných u stěžovatele jako advokáta, a že takovéto námitky může uplatňovat v dalších fázích trestního řízení. Dle stěžovatele by však i tyto procesní námitky měly být v této fázi posouzeny, neboť vydání listin orgánům činným v trestním řízení je natolik závažné, že v případě pozdější deklarace jeho nezákonnosti již nemůže být zhojen zásah do jeho práv. 4. Za druhé pak stěžovatel brojí proti postupu soudu při vedení řízení, kdy soudkyně vedoucí řízení při skončení veřejného zasedání, ve kterém se rozhodovalo o návrhu na nahrazení souhlasu zástupce ČAK k seznámení se s obsahem listin zajištěných při domovní prohlídce, posuzované materiály nezapečetila, a naopak veřejné zasedání odročila za účelem seznámení se s jejich obsahem mimo konání veřejného zasedání. Dle stěžovatele takový postup není přípustný a absentuje v něm kontrola účastníky daného řízení, včetně státního zástupce, proto je nezbytné, aby Ústavní soud uložil krajskému soudu povinnost seznamovat se se zajištěnými listinami výhradně při veřejném zasedání. Postupuje-li soudce tak, že se s listinami seznamuje mimo veřejné zasedání, je to pro něj jistě pohodlnější, avšak v rozporu s trestním řádem. Námitky stěžovatele proti takovému postupu nebyly akceptovány ani vedením soudu, přičemž místopředseda krajského soudu k jeho stížnostem sdělil, že s ohledem na rozsah předloženého materiálu postup soudkyně odpovídá dané situaci, neboť prostor, který skýtá veřejné zasedání, prakticky vylučuje, aby k seznámení se s příslušnými listinami nebo dokumenty, zvlášť při jejich rozsahu v tomto případě, došlo. Takový přístup však nelze podle stěžovatele akceptovat; stalo by se tak nekontrolovatelným, zda se soudce skutečně zaobírá každým dokumentem zvlášť, jak je jeho úlohou. 5. Stěžovatel dále zpochybňuje způsob uchovávání zajištěných listin, neboť tyto měly být uloženy ve speciální místnosti pro listiny podléhající režimu utajení, do níž je zabezpečen a evidován přístup, ale dle stěžovatele není vyloučeno, že s listinami mohli manipulovat i jiní lidé mající do místnosti přístup. III. Vyjádření účastníka a vedlejšího účastníka řízení a replika stěžovatele 6. Krajský soud ve vyjádření k ústavní stížnosti vyjádřil názor, že stěžovatel nebere důsledně na zřetel povahu předmětného řízení, kdy nejde o řízení o opravném prostředku, jehož hlavním smyslem by bylo přezkoumat zákonnost postupu podřízeného soudu, ale o samostatné řízení. Jediným jeho cílem je rozhodovat o nahrazení souhlasu zástupce ČAK, jehož je dle § 85b odst. 1 trestního řádu zapotřebí k tomu, aby orgán provádějící domovní prohlídku nebo prohlídku jiných prostor, v nichž advokát vykonává advokacii, se mohl seznámit s obsahem listin při této domovní prohlídce nalezených. Již z toho vyplývá, že při rozhodování o nahrazení souhlasu neplatí v plném rozsahu, že by zákonnost vydaného příkazu k domovní prohlídce či prohlídce jiných prostor, v nichž advokát vykonává advokacii, byla hlavní náplní takového řízení, jakkoli lze jistě připustit, že kdyby šlo o příkaz či úkon zjevně nezákonný, bylo by nutno na to reagovat. Jestliže pak zákon dále předpokládá, že o nahrazení souhlasu rozhoduje soudce nejblíže nadřízeného soudu, u něhož působí předseda senátu nebo soudce, který je oprávněn prohlídku nařídit, pak nepochybně daná kritéria byla splněna, neboť o nahrazení souhlasu rozhoduje soudce krajského soudu a příkaz k domovní prohlídce vydal soudce Okresního soudu Praha-východ. 7. Krajský soud ve svém vyjádření dále vyslovil přesvědčení, že při zabezpečení listin bylo postupováno v souladu se zákonem, který ukládá v § 85b odst. 8 trestního řádu, aby v případě odročeného veřejného zasedání je soudce zabezpečil tak, aby se s jejich obsahem nemohl nikdo seznámit, popřípadě je zničit nebo poškodit. Zákon výslovně nepožaduje, aby byly znovu zapečetěny, jak se domnívá stěžovatel, takže když byly uzamčeny v místnosti, do které kromě rozhodující soudkyně neměl nikdo jiný přístup, pak bylo zákonu učiněno zadost. Ústavní stížnost stěžovatele tak krajský soud považuje za nedůvodnou. 8. Vrchní státní zastupitelství v Praze (dále jen "státní zastupitelství") se ve svém vyjádření ztotožňuje s názorem krajského soudu co do nepřezkoumávání procesních podmínek o nepříslušnosti soudu. Ke stěžejní námitce stěžovatele spočívající ve způsobu nakládání se zajištěnými listinami rozhodující soudkyní uvádí, že tento postup považuje za správný a rozhodující soudkyní dostatečně odůvodněný v řízení. Poukazuje přitom na nedostatky ve výkladu § 85b odst. 8 trestního řádu učiněném stěžovatelem, který vychází výlučně z jazykového výkladu a opomíjí výklad logický a systematický. Zdůrazňuje smysl institutu nahrazení souhlasu zástupce ČAK rozhodnutím soudu, přičemž tím jednoznačně není ochrana listin před rozhodujícím soudem, ale před třetími osobami. Veřejné zasedání vyžaduje pečlivou přípravu, která mimo jiné zahrnuje i průběžné studium spisového materiálu, přičemž soudci není možno bránit, aby se kdykoliv v mezidobí od obdržení návrhu do