III.ÚS 714/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 714/23 ze dne 25. 4. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) a soudců Ludvíka Davida a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatelky EMPRESA MEDIA, a. s., sídlem Mikuleckého 1309/4, Praha 4, zastoupené Mgr. Jiřím Melkusem, advokátem, sídlem Washingtonova 1624/5, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. prosince 2022 č. j. 25 Cdo 2059/2021-228, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. ledna 2021 č. j. 22 Co 255/2020-156 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30. července 2020 č. j. 16 C 192/2019-90, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníků řízení a a) E. Ch. a b) M. Ch., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 17 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i její právo podle čl. 1 odst. 1 Ústavy. 2. Z obsahu ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti. Vedlejší účastníci se žalobou ze dne 9. 10. 2019 domáhali ochrany své osobnosti s tvrzením, že stěžovatelka neoprávněně zasáhla do jejich osobnostních práv obsahem dvou článků spolu s fotografiemi v týdeníku Sedmička. Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") rozsudkem ze dne 30. 6. 2020 č. j. 16 C 192/2019-90 uložil stěžovatelce povinnost ze stránek na doméně www.sedmicka.tyden.cz odstranit článek s názvem "XXX" zveřejněný dne 2. srpna 2018 a článek s názvem "XXX" zveřejněný dne 6. června 2019, jakož i zdržet se dalšího šíření těchto článků (I. výrok), zamítl požadavek na omluvu vedlejším účastníkům (II. výrok), zamítl požadavek vedlejších účastníků na zadostiučinění v penězích (III. výrok) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (IV. výrok). Stěžejním závěrem obvodního soudu bylo, že není dán společenský zájem na zveřejnění informací o majetkových poměrech vedlejších účastníků s identifikací jejich nemovitostí, proto vyhověl návrhu na odstranění článků z internetu, naopak neshledal prostor pro omluvu ani finanční zadostiučinění, neboť omluva byla koncipována příliš široce a zásah do osobnostních práv vedlejších účastníků nebyl natolik intenzivní, že by zde byly podmínky pro přiznání zadostiučinění v penězích. 3. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 1. 2021 č. j. 22 Co 255/2020-156 rozsudek obvodního soudu v I. výroku potvrdil (I. výrok), ve II. výroku jej změnil tak, že stěžovatelka je povinna doručit vedlejším účastníkům omluvu v požadovaném znění (II. výrok), ve III. výroku jej změnil tak, že stěžovatelka je povinna zaplatit první vedlejší účastnici částku 112 500 Kč a druhému vedlejšímu účastníkovi částku 62 500 Kč (III. výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (IV. výrok). S odkazem na § 2951 odst. 2 ve spojení s § 2956 a § 2957 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, městský soud uzavřel, že ve vztahu k informacím o majetkových poměrech je požadavek vedlejších účastníků na odčinění nemajetkové újmy důvodný, a to jak omluvou, jejíž obsah je dostatečně přiléhavý, tak i v penězích v požadované výši, tj. 62 500 Kč pro každého z vedlejších účastníků. Rovněž v souvislosti se zveřejněním informace o předpokládaném termínu porodu a výběru jména jejich dítěte shledal městský soud žalobní požadavek důvodný, ale jen ze strany první vedlejší účastnice, a jen co do částky 50 000 Kč. Nepravdivá informace byla zveřejněna stěžovatelkou v době krátce po porodu první vedlejší účastnice, tedy v čase emocionálně, psychicky, zdravotně i hormonálně náročném pro každou ženu, která má právo na své soukromí a klid bez vnějších zásahů kohokoli. Postavení druhého vedlejšího účastníka jako otce je pak odlišné, proto ve vztahu k němu městský soud neshledal zásah zveřejněnou informací o předpokládaném termínu porodu za způsobilý vyvolat takovou újmu, kterou by bylo třeba odčinit penězi. 4. Proti rozsudku městského soudu podala stěžovatelka dovolání, které Nejvyšší soud jako nepřípustné odmítl. Nejvyšší soud poukázal na svou judikaturu, podle které platí, že umělec, i když je osobou veřejného zájmu, má právo na ochranu svého soukromí zásadně v tom rozsahu, nakolik si je vymezí svým souhlasem s informováním veřejnosti o svém zázemí, vztazích a jiných záležitostech soukromého (intimního) charakteru. Do oblasti veřejného zájmu bez dalšího patří jen ty nejzákladnější informace o jeho původu, rodinných poměrech či případně dalších momentech jeho života významných pro uměleckou tvorbu, jsou-li podávány korektně a ve snaze o objektivní hodnocení činnosti umělce. Bez souhlasu umělce sem již nepatří zveřejňování těch soukromých záležitostí, které bezprostředně nesouvisejí s jeho uměleckou profesí, tím spíše pak ne zprávy nepodložené, zkreslené, či dokonce nepravdivé, difamující nebo jinak porušující či ohrožující oprávněné zájmy dotčené osoby, zejména jsou-li motivovány snahou o ukojení nezdravé zvědavosti určité části čtenářů, nikoliv o vedení seriózní debaty o umělcově práci. II. Argumentace stěžovatelky 5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že zveřejněné články neobsahují nepravdivé výroky, které by měly jakkoli zkreslovat faktické skutečnosti, tyto výroky ani nejsou natolik intimními, že by jejich uveřejnění odporovalo právu na ochranu soukromí a lidské důstojnosti a rovněž nejsou prezentovány nijak nepřiměřenou formou, kterou by mohlo docházet k hanobení či zneuctění osob vedlejších účastníků. Stěžovatelka zdůrazňuje, že přestože se vedlejší účastníci domáhají ochrany proti údajnému zásahu do jejich soukromí, jsou to právě oni, kdo opakovaně poskytují široké veřejnosti nejrůznější detaily ze svého soukromí, nejen z tohoto důvodu lze konstatovat, že se stěžovatelka nedopustila žádného jednání, které by odporovalo právu na ochranu soukromí a osobnosti vedlejších účastníků. Informace ve zveřejněných článcích jsou nadto široké veřejnosti dostupné, neboť jsou obsahem evidence katastru nemovitostí. Vedlejší účastníci ze své vůle do těchto evidencí poskytli své údaje o bydlišti, nadto na uvedenou adresu první vedlejší účastnice umístila i sídlo své agentury. Stěžovatelka zcela odmítá názor městského soudu a Nejvyššího soudu, že v článcích zveřejněné informace o majetkových poměrech vedlejších účastníků mají být zásadně soukromé povahy a není ve společenském zájmu takové informace prezentovat. Uvedené závěry považuje stěžovatelka za neudržitelné zejména z důvodu, že předmětné informace jsou ze své povahy veřejně dostupnými a přístupnými, tedy nikoli zásadně soukromé povahy, a věcí veřejnou, tj. těšící se veřejnému zájmu, je i umění včetně showbyznysu, jakož i vše, co na sebe upoutává veřejnou pozornost. Stěžovatelka je přesvědčena, že pokud vedlejší účastníci sami svým chováním informace o majetkových poměrech ani o (předpokládaném termínu) porodu první vedlejší účastnice z jimi tvrzené chráněné sféry soukromí nevyloučili, např. tím, že by veškeré finanční objemy týkající se nemovitých věci zapsaných ve veřejných evidencích anonymizovali či dále učinili tajnými, nebo tím, že by informaci o narození potomka obratem sami po porodu nezveřejnili, a naopak tyto informace nechali veřejně přístupné a dostupné, nebo je dokonce sami šířili, nelze výsledek takového jednání přičítat k tíži stěžovatelky. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla včas podána oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v nichž byla vydána rozhodnutí napadená v ústavní stížnosti, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu, a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 7. Ústavní soud připomíná, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), a že vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že na základě čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou svým vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předc