III.ÚS 788/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 788/21 ze dne 7. 9. 2021 N 161/108 SbNU 28 Upuštění od výkonu trestu vyhoštění na dobu neurčitou   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Zemánka, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatele R. F., zastoupeného Peterem Kanevem, advokátem, sídlem Doubravská 1615/28, Teplice, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. ledna 2021 č. j. 4 To 14/2021-264 a usnesení Okresního soudu v Teplicích ze dne 20. října 2020 č. j. 2 T 4/97-256, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Teplicích jako účastníků řízení a Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem a Okresního státního zastupitelství v Teplicích jako vedlejších účastníků řízení, takto: I. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. ledna 2021 č. j. 4 To 14/2021-264 a usnesením Okresního soudu v Teplicích ze dne 20. října 2020 č. j. 2 T 4/97-256 byla porušena zásada zákonnosti trestu podle čl. 39 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. ledna 2021 č. j. 4 To 14/2021-264 a usnesení Okresního soudu v Teplicích ze dne 20. října 2020 č. j. 2 T 4/97-256 se ruší. Odůvodnění I. Vymezení věci 1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 25. 3. 2021, stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví specifikovaných usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") a Okresního soudu v Teplicích (dále jen "okresní soud") z důvodu tvrzeného porušení jeho základních práv zaručených čl. 14 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Stěžovatel byl rozsudkem okresního soudu ze dne 19. 11. 1997 č. j. 2 T 4/97-111 ve spojení s rozsudkem krajského soudu ze dne 2. 2. 1998 č. j. 4 To 12/98-128 uznán vinným ze spáchání trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 a odst. 2 písm. c) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "trestní zákon"). Za tento trestný čin mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání pěti let a dále trest vyhoštění na neurčito podle § 57 odst. 2 trestního zákona v tehdy účinném znění. Stěžovatel ukončil výkon trestu odnětí svobody dne 2. 10. 2001, ihned nastoupil do vyhošťovací vazby a dne 7. 12. 2001 byl vyhoštěn. Stěžovatel následně výkon trestu vyhoštění mařil, neboť nejméně v období od 28. 8. 2002 do 2. 9. 2002 opět pobýval na území České republiky. Z toho důvodu byl poté uznán vinným rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 4. 9. 2002 č. j. 7 T 80/2002-84 ze spáchání trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. b) trestního zákona a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, po jehož výkonu byl stěžovatel opět letecky vyhoštěn z území České republiky a od té doby trest vyhoštění vykonává. 3. Stěžovatel dne 21. 2. 2020 podal okresnímu soudu žádost o upuštění od výkonu trestu vyhoštění podle § 350h odst. 4 trestního řádu, kterou napadeným usnesením okresní soud zamítl. Okresní soud zrekapituloval dosavadní průběh řízení a uvedl, že stěžovatel již jednou v roce 2013 o upuštění od výkonu trestu vyhoštění žádal, jeho žádost byla usnesením okresního soudu ze dne 20. 9. 2013 č. j. 2 T 4/97-241 zamítnuta. Okresní soud dále zrekapituloval obsah žádosti stěžovatele, který soudu sdělil, že od odsouzení Českou republiku nenavštívil, avšak záznam mu činí problémy s návštěvou, podnikáním a prací nejen v České republice, ale i v jiných členských státech Evropské unie. Stěžovatel požádal soud, aby zvážil proporcionalitu mezi trestem a závažností trestného činu s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 11. 6. 2014 sp. zn. I. ÚS 4503/12 (N 119/73 SbNU 827; všechna zde uvedená rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Trest vyhoštění na neurčito se zdá stěžovateli nepřiměřeně vysoký, neboť trest odnětí svobody byl jen pět let. Stěžovatel uvedl, že žije řádným způsobem života, ponaučil se, je ženatý a žije s nezletilou dcerou, pracuje a nemá záznam v rejstříku trestů Republiky Severní Makedonie. Okresní soud po přezkoumání žádosti dospěl k závěru, že k uložení trestu vyhoštění na neurčito byly a stále jsou splněny všechny zákonné podmínky ve smyslu § 350h odst. 4 trestního řádu. Dále uvedl, že stěžovatel je státním příslušníkem Republiky Severní Makedonie, přičemž na území České republiky nikdy neměl povolen trvalý ani dlouhodobý pobyt, není zde vázán jakýmikoli pracovními či rodinnými vztahy a nic nenasvědčuje tomu, že by mohl být ve své rodné zemi pronásledován pro svou rasu, příslušnost k etnické skupině, národnost aj. Republika Severní Makedonie je demokratickým státem, kde nedochází k potlačování lidských práv a svobod občanů. Stěžovatel nadto již jednou trest vyhoštění zmařil a nelegálně se vrátil do České republiky, navíc krátce poté, co začal trest vyhoštění poprvé vykonávat. Není v zájmu České republiky umožnit vstup na své území cizincům, kteří se zde opakovaně dopouštěli trestné činnosti, a to nikoli bagatelní. Nadto je třeba upozornit, že Republika Severní Makedonie vede aktivní přístupové rozhovory s Evropskou unií. Pokud Republika Severní Makedonie splní požadavky na to, být členem Schengenského prostoru, bude stěžovateli otevřena cesta po celém území Evropské unie. Do té doby nebudou splněny podmínky pro postup podle § 350h odst. 4 trestního řádu. 4. Krajský soud poté napadeným usnesením zamítl stížnost stěžovatele proti usnesení okresního soudu. Krajský soud uvedl, že usnesení okresního soudu nelze vytknout žádná pochybení. Stěžovatel byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let a trestu vyhoštění na neurčito, přičemž podle § 350h odst. 4 trestního řádu soud od výkonu trestu vyhoštění upustí, jestliže po vyhlášení rozsudku, kterým byl trest uložen, nastaly skutečnosti, pro které trest vyhoštění nelze uložit. Z dikce tohoto ustanovení je zřejmé, že jediným zákonným důvodem pro upuštění od výkonu trestu vyhoštění jsou skutečnosti, které nastaly po vyhlášení rozsudku a které, pokud by existovaly v době vyhlášení rozsudku, by uložení tohoto druhu trestu vylučovaly. Okresní soud důsledně zjišťoval, zda po vyhlášení rozsudku nenastala některá ze skutečností stanovených v § 80 odst. 1 a odst. 3 písm. a) až g) trestního zákoníku, pro které by trest vyhoštění, pokud by existovaly v době vyhlášení rozsudku, nemohl být uložen. Okresní soud dospěl ke správnému závěru, že žádná z těchto skutečností po vyhlášení odsuzujícího rozsudku nenastala a že zákonné podmínky, které umožnily uložení trestu vyhoštění, se nezměnily a trvají. Pro rozhodnutí o upuštění od výkonu trestu tak neexistuje zákonem stanovený důvod. Námitka stěžovatele o nepřiměřenosti trestu vyhoštění na neurčito není relevantní a na správnosti napadeného usnesení nemůže nic změnit. Soud v tomto vykonávacím řízení nemůže přezkoumávat přiměřenost či nepřiměřenost pravomocně uloženého trestu vyhoštění, nýbrž výhradně přezkoumává, zda po vyhlášení odsuzujícího rozsudku nenastaly skutečnosti, které by uložení trestu vylučovaly. II. Argumentace stěžovatele 5. V ústavní stížnosti stěžovatel namítl, že napadená usnesení nejsou v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 4503/12. Stěžovateli činí záznam o jeho odsouzení problémy nejen s návštěvou, prací a podnikáním v České republice, ale i v jiných zemích Evropské unie. Stěžovatel se přitom již napravil. Od jeho odsouzení, ze kterého se ponaučil, žije spořádaným životem, je ženatý a žije s nezletilou dcerou a manželkou ve společné domácnosti ve městě S. Od roku 2017 pracuje nepřetržitě pro společnost X a nemá záznam v rejstříku trestů Republiky Severní Makedonie. 6. Trest vyhoštění na neurčito je vzhledem k trestu odnětí svobody, který mu byl uložen v trvání pěti let, nepřiměřeně vysoký. Vzhledem k tomu, že jeho odsouzení z roku 1997 je starší 24 let, je možno konstatovat, že na základě pozitivní individuální prognózy a spořádaného života stěžovatele lze počítat s tím, že zrušení trestu vyhoštění nepovede k ohrožení bezpečnosti občanů a majetku občanů České republiky. III. Řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní soud si vyžádal spis okresního soudu vedený pod sp. zn. 2 T 4/97 a vyzval okresní soud a krajský soud, aby se vyjádřily k ústavní stížnosti. 8. Okresní soud ve vyjádření ze dne 14. 4. 2021 odkázal na jím vydané napadené usnesení a uvedl, že argumenty obsažené v ústavní stížnosti stěžovatel předkládal i v řízení před soudem, přičemž soudy se s nimi dostatečně vypořádaly. 9. Krajský soud ve vyjádření ze dne 16. 4. 2021 odkázal na odůvodnění napadeného usnesení. 10. Vzhledem k tomu, že účastníci řízení toliko odkázali na napadená rozhodnutí, nezasílal Ústavní soud vyjádření stěžovateli k replice. 11. Ve smyslu § 44 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") ro