Ústavní soud III.ÚS 792/24

Podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 18. 3. 2024 se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, jímž byla zamítnuta její kasační stížnost směřující proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 9. 2023, č. j. 22 A 8/2023-31.

Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.

Návrh stěžovatelky trpí zjevnými vadami, podání neobsahuje žádnou argumentaci, stěžovatelka není zastoupena advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), byť informuje, že podala dne 8. 3. 2024 žádost o jeho přidělení. Z tohoto důvodu požádala o stanovení lhůty k odstranění vady povinného právního zastoupení do doby, než o její žádosti rozhodne Česká advokátní komora.

Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatelka se v minulosti mnohokrát obrátila na Ústavní soud s ústavními stížnostmi, přičemž byla vyzývána k odstranění jejich vad a upozorňována na následky spojené s jejich neodstraněním (např. ve věcech vedených pod spisovými značkami IV. ÚS 3399/16, I. ÚS 3518/17, II. ÚS 3891/17 a další). Stěžovatelce jsou tedy formální a obsahové požadavky kladené na ústavní stížnost zákonem o Ústavním soudu známy, včetně toho, že musí být zastoupena advokátem již při jejím podání. Přesto stěžovatelka nadále volí postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti.

Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, stalo-li se tak již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický.

Ústavní soud nemá pochybnosti o řádném seznámení stěžovatelky se zákonnými požadavky na řízení před Ústavním soudem, včetně povinného právního zastoupení. Důvodem pro poskytnutí lhůty k odstranění vad ústavní stížnosti není sama o sobě skutečnost, že stěžovatelka požádala Českou advokátní komoru o určení advokáta, přičemž tento postup stěžovatelka volí opakovaně. Navíc, v posuzované věci Česká advokátní komora Ústavnímu soudu sdělila, že dne 9. 4. 2024 vydala rozhodnutí, kterým stěžovatelce nebyl advokát určen.

Vzhledem k uvedeným důvodům Ústavní soud přiměřeně použil § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu (stejně jako v řízeních o jiných stěžovatelčiných ústavních stížnostech - viz např. usnesení ze dne 17. 12. 2021, sp. zn. I. ÚS 3300/21, ze dne 15. 2. 2022, sp. zn. IV. ÚS 367/22, či ze dne 11. 3. 2024, sp. zn. I. ÚS 298/24) a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.