III.ÚS 926/24 – Ústavní soud

III.ÚS 926/24 ze dne 13. 5. 2024 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatelky Jany S. (jedná se o pseudonym), zastoupené Mgr. Filipem Hajným, advokátem, se sídlem Rubešova 83/10, Praha 2, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. listopadu 2023 č. j. 18 Co 170/2023-6412 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 10. března 2023 č. j. 60 P 133/2020-6152, 28 P a Nc 331/2020, 28 P a Nc 332/2020, 28 P a Nc 213/2021, 28 P a Nc 78/2022, 28 P a Nc 79/2022, 28 P a Nc 131/2021, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 3, jako účastníků řízení, a Pavla S. (jedná se o pseudonym) a nezletilého Jiřího S. (jedná se o pseudonym), zastoupeného Mgr. Barborou Gaveau, LL.M., advokátkou, se sídlem Dlouhá 730/35, Praha 1, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Obvodní soud pro Prahu 3 ("obvodní soud") napadeným rozsudkem svěřil nezletilého (nar. v červenci 2015) do asymetrické střídavé péče v poměru 9:5 ve prospěch otce a rozhodl o prázdninovém styku (výrok I.). Dále rozhodl o výživném stěžovatelky (výrok II.) i otce (výrok III.) a deklaroval, že pouze ve výše uvedeném rozsahu změnil původní rozsudek týkající se úpravy poměrů k nezletilému (výrok IV.). Obvodní soud dále udělil za stěžovatelku souhlas s terapeutickou péčí pro nezletilého (výrok V.) a současně zamítl její návrh na udělení souhlasu za otce s terapeutickou péčí na jiné klinice (výrok VI.). Dalšími výroky obvodní soud zastavil řízení o návrhu otce ze dne 28. 4. 2021 o nařízení výkonu rozhodnutí (výrok VII.) a nařídil stěžovatelce a otci, aby se po dobu tří měsíců účastnili rodinné terapie (výrok VIII.). 2. K odvolání stěžovatelky ve věci rozhodoval Městský soud v Praze ("městský soud"), který rovněž napadeným rozsudkem změnil rozhodnutí obvodního soudu ve výroku týkajícím se střídavé péče a styku tak, že upravil harmonogram styku o letních prázdninách (výrok I.). Městský soud potvrdil rozhodnutí obvodního soudu ve výrocích o výživném (výrok II.) a výrocích o udělení souhlasu soudu za stěžovatelku, o zamítnutí návrhu stěžovatelky na udělení souhlasu za otce a nařízení rodinné terapie (výrok IV.). Rozhodnutí obvodního soudu bylo potvrzeno rovněž ve výroku IV., kterým zůstal nedotčen dříve uložený zákaz vycestování s nezletilým mimo území České republiky bez výslovného písemného úředně ověřeného souhlasu otce, resp. zůstala nedotčena povinnost stěžovatelky zdržet se podání žádosti o vystavení cestovního pasu nebo jiného cestovního dokladu pro nezletilého (výrok III.). Městský soud dále zastavil odvolací řízení v rozsahu, kterým byl napaden výrok o zastavení řízení o návrhu otce na výkon rozhodnutí (výrok V.) a stanovil dohled nad výchovou nezletilého (výrok VI.). 3. Stěžovatelka s těmito závěry nesouhlasí a dovolává se porušení svých základních práv zaručených ústavním pořádkem. Stížnost spojuje s žádostí o přednostní projednání ve smyslu § 39 zákona o Ústavním soudu. 4. Stěžovatelka opakuje námitky, které uplatnila již v průběhu předchozího řízení. Opětovně uvádí, že soudy nepřistupovaly k účastníkům řízení rovně, chovaly se k ní nevhodně, bránily jí v přístupu k soudu (jejím vykázáním z jednání), odmítly se vypořádat s důkazy či námitkami stěžovatelky a neposkytovaly jí řádné poučení. Stěžovatelka nesouhlasí s režimem střídavé péče, který byl stanoven v rozporu s důkazy o škodlivém jednání otce vůči nezletilému, jež označuje za týrání (zmiňuje mj. oholení hlavy, děšení dítěte, škrcení dítěte). Tyto důkazy předkládá též v doplnění ústavní stížnosti ze dne 24. 4. 2024. Namítá, že soudy dostatečně neprokázaly, že by nezletilého negativně ovlivňovala vůči otci a nezohlednily přání nezletilého zůstat delší čas s ní než u otce. Stěžovatelka dále napadá závěry o terapeutické péči pro nezletilého zajišťované PhDr. et Mgr. Čepelíkovou, která dle jejího názoru na objednávku otce vyhotovovala nepravdivé, neodborné a lživé zprávy o zdravotním stavu nezletilého. Ohrazuje se rovněž proti stanovenému omezení vycestování do USA i výši vyměřeného výživného, které považuje za nepřiměřeně vysoké, na rozdíl od výživného stanoveného otci, jež je dle jejího názoru naopak nepřiměřeně nízké. 5. Svá tvrzení stěžovatelka podkládá obdobně jako v průběhu předchozího řízení množstvím důkazů, především celé řady záznamů obrazových a zvukových, které předkládá na CD. 6. Ústavnímu soudu bylo doručeno vyjádření nezletilého vedlejšího účastníka řízení, které podala advokátka a připojila plnou moc podepsanou vedlejším účastníkem. Nezletilý vedlejší účastník se podle tohoto vyjádření dovolává svého práva být slyšen a apeluje na Ústavní soud, aby se zabýval jeho vyjádřeními a důkazy svědčícími o jeho týrání ze strany otce. Opakuje své přání být v péči matky. Uvádí, že v řízení před obecnými soudy nebyl řádně zastoupen. Nezletilý vedlejší účastník dále vyjadřuje obdobné námitky jako stěžovatelka a vymezuje se vůči stanovenému omezení vycestování do USA či vyměřené výši výživného. 7. Ústavní soud k výše uvedenému vyjádření odkazuje na závěr, ke kterému dospěl ve věci vedené pod sp. zn. III. ÚS 845/24 (o ústavní stížnosti podané nezletilým vedlejším účastníkem), podle něhož nezletilý ve věku 8 let není zatím schopen vystupovat samostatně v soudním řízení. Kolizní opatrovník, který nezletilého zastupoval v řízení před obecnými soudy, s podáním nezletilého a se zmocněním Mgr. Barbory Gaveau, vyjádřil nesouhlas. Ústavní soud z těchto důvodů k vyjádření podanému advokátkou Mgr. Gaveau za nezletilého vedlejšího účastníka nepřihlížel. 8. Ústavní soud předně posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Její ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv. 9. Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky a obsah napadených rozhodnutí, přičemž dospěl k závěru, že ústavní stížnost představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. 10. Ústavní soud připomíná, že řízení o ústavní stížnosti není pokračováním opatrovnického řízení před obecnými soudy, nýbrž samostatným specializovaným řízením, jehož předmětem je přezkum napadených soudních rozhodnutí výlučně v rovině porušení základních práv či svobod zaručených ústavním pořádkem. Nelze se v něm tedy úspěšně domáhat vlastního hodnocení skutečností, na nichž by měla spočívat úprava péče o nezletilé či stanovení výživného. Posuzování těchto otázek je především v pravomoci obecných soudů, mimo jiné proto, že právě ony znají konkrétní specifické okolnosti případu a mají nejlepší podmínky pro dokazování a následné rozhodnutí. Ústavní soud je v tomto ohledu povolán korigovat pouze jejich excesy. K ničemu takovému však v posuzované věci nedošlo. 11. Na rozdíl od stěžovatelky Ústavní soud nehodnotí úpravu péče zvolenou obecnými soudy jako excesivní či jinak zasahující do ústavně zaručených práv stěžovatelky. Městský soud a před ním též obvodní soud přesvědčivě vyložily důvody, které je vedly k závěru, že nastavení právě takovéhoto režimu bude v současnosti nejlépe odpovídat aktuálním potřebám a zájmům nezletilého. Ústavní soud nepovažuje za účelné tyto důvody znovu opakovat a pro stručnost pouze odkazuje na příslušné pasáže odůvodnění rozsudku městského soudu (srov. zejména body 52-55 rozsudku městského soudu). 12. Ústavní soud nepřisvědčil ani ostatním námitkám stěžovatelky. Nutno dodat, že tyto námitky stěžovatelka uplatňovala již v průběhu předchozího řízení, kde je soudy beze zbytku a přesvědčivě vypořádaly. Ústavní soud se proto omezí toliko na odkaz na odůvodnění napadených rozhodnutí, neboť opakovat, co již bylo správně vyloženo v předchozím řízení, by považoval za neúčelné. Tvrzená procesní pochybení přezkoumával městský soud mimo jiné v souvislosti s námitkou podjatosti předsedy senátu obvodního soudu JUDr. Miholy. Uzavřel (srov. rozsudek městského soudu, bod 30), že "z obsahu spisu nevyplývají žádné okolnosti vzbuzující pochybnosti o tom, že by v řízení bylo straněno kterékoliv ze stran." Námitky podjatosti ostatně stěžovatelka neúspěšně vznesla rovněž proti soudkyním městského soudu (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 8. 2023 č. j. Nco 49/2023-6372). Ústavní soud považuje za opodstatněné a odůvodněné rovněž použití krajního procesního opatření v podobě vykázání stěžovatelky z jednací síně (srov. rozsudek obvodního soudu, bod 44). Městský soud odůvodnil rovněž zamítnutí řady stěžovatelkou předložených důkazních návrhů. Vzhledem k tomu, že byly provedeny důkazy, které podstatným způsobem prokázaly pro řízení rozhodné skutečnosti, a z provedených