III.ÚS 944/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 944/21 ze dne 1. 6. 2021   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Vojtěcha Šimíčka a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) M. K. a 2) J. K., zastoupených Mgr. Kateřinou Kuncovou, advokátkou, sídlem Štefánikova 75/48, Praha 5 - Smíchov, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 23. července 2020 č. j. 15 P 85/2014-816 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. ledna 2021 č. j. 29 Co 371/2020-881, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 6 a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a E. Z., jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedených rozsudků s tvrzením, že soudy obou stupňů porušily jejich ústavně zaručené právo na respektování rodinného života zakotvené v čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), právo styku mezi dítětem a jinými osobami než rodiči dítěte zakotvené v čl. 5 odst. 1 Úmluvy o styku s dětmi a právo na projednání věci bez zbytečných průtahů zakotvené v čl. 38 odst. 2 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy. 2. Z obsahu ústavní stížnosti a připojených listin se podává, že nezletilá E. byla rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 (dále jen "obvodní soud") ze dne 29. 5. 2014 č. j. 59 Nc 1103/2014-20 svěřena do pěstounské péče své babičky ze strany matky (dále jen "pěstounka"). Stalo se tak poté, co otec nezletilé dne 31. 1. 2014 zemřel a psychický stav matky nezletilé, která se již dříve podrobovala psychiatrické léčbě, se prudce zhoršil natolik, že nebyla schopna o nezletilou pečovat. Stěžovatelé jako prarodiče nezletilé se návrhem došlým obvodnímu soudu dne 17. 4. 2015 domáhali úpravy styku s nezletilou. Svůj návrh odůvodnili tím, že jim pěstounka styk neumožňuje. Dne 28. 4. 2015 bylo nařízeno předběžné opatření, jímž byla pěstounce uložena povinnost předat nezletilou k asistovanému styku se stěžovateli v Organizaci Letní dům se sídlem v Praze 2. Dne 25. 8. 2015 byla mezi pěstounkou a stěžovateli uzavřena mediační dohoda ohledně styku s nezletilou formou neasistovaných kontaktů za přítomnosti pěstounky. Jejich průběh označili stěžovatelé i pěstounka jako nepřínosný, přičemž kolizní opatrovník zhodnotil vztahy mezi oběma rodinami jako velmi napjaté. Obvodní soud vydal dne 18. 4. 2016 další předběžné opatření, dle něhož uložil pěstounce povinnost předávat nezletilou k asistovanému styku se stěžovateli ve spolku Dobrá rodina o.p.s., které Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") k odvolání pěstounky zrušil s tím, že nezletilá se při kontaktech projevuje traumatizovaně a vystresovaně, když je ke kontaktům negativně motivována pěstounkou, a v takové situaci probíhající kontakty nezletilé škodí. Ze strany asistenční organizace i kolizního opatrovníka bylo doporučeno kontakty prozatím ukončit. Soud nařídil vypracovat znalecký posudek z oboru psychiatrie a klinické psychologie. Ze závěrů posudku ze dne 5. 7. 2017 pak vyplynulo, že nezletilá má velmi pozitivní vztah k pěstounce, na niž je výrazně fixována, ke stěžovatelům vykazuje vztah provázený negativními výrazně úzkostnými pocity, přičemž s nimi odmítá jakýkoliv kontakt. Podle znalkyní se nejeví samostatný styk nezletilé se stěžovateli jako vhodný, přičemž rovněž asistovaný styk by byl pro nezletilou výrazně traumatizující. Na těchto závěrech setrvaly znalkyně i v doplňujícím znaleckém posudku ze dne 15. 10. 2019. S ohledem na závěry znaleckého posudku nařídil obvodní soud usnesením ze dne 12. 2. 2020 pěstounce a stěžovatelům účast na rodinné terapii v Centru rodinné terapie Horizont a dne 14. 2. 2020 uložil matce a pěstounce povinnost strpět bez jejich přítomnosti asistovaný styk nezletilé s navrhovateli v odborném zařízení Pro Dialog z. s. Městský soud však k odvolání pěstounky usnesení o nařízení předběžného opatření zrušil s tím, že vynucování styku nemělo v minulosti úspěch a není možné riskovat dekompenzaci psychického stavu nezletilé v reakci na obavy ze styku se stěžovateli. 3. Napadeným rozsudkem obvodního soudu byl návrh stěžovatelů na úpravu styku s nezletilou zamítnut (výrok I.), pěstounce bylo uloženo poskytovat stěžovatelům písemné informace o zdravotním stavu a školním prospěchu nezletilé (výrok II.) a dalšími výroky bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Soud se při svém rozhodování řídil § 927, § 967 a § 966 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "o. z.") a dospěl k závěru, že byť je návrh důvodný, není v zájmu nezletilé s ohledem na její osobnostní strukturu a psychický stav na straně jedné a na straně druhé vysoce problematické vztahy, panující mezi rodinami rodičů nezletilé, a především pro dlouhodobé několik let trvající neměnné postoje pěstounky ke stěžovatelům, které se bezpochyby promítají do psychického stavu nezletilé, aby byl styk stěžovatelů s jejich vnučkou upraven soudně. 4. K odvolání stěžovatelů městský soud dalším napadeným rozsudkem rozhodnutí obvodního soudu potvrdil; změnil je pouze ve výroku o nákladech řízení. Rozhodl tak poté, co doplnil dokazování výstupními zprávami Dětské psychiatrické nemocnice Louny ze dne 9. 6. 2020 a 6. 8. 2020, podle nichž byla u nezletilé diagnostikována reakce na těžký stres a poruchy přizpůsobení, hyperkinetická porucha, disociativní porucha a podezření na poruchu příjmu potravy, přičemž bylo doporučeno "zvážit" konání nucených asistovaných kontaktů s prarodiči, neboť riziko dekompenzace psychického stavu a opakované hospitalizace je vysoké. Městský soud v souladu s návrhem kolizního opatrovníka a doporučením psychiatrické nemocnice napadený rozsudek označil za věcně správný. II. Argumentace stěžovatelů 5. Stěžovatelé tvrdí, že do února 2015 se s nezletilou stýkali, při posledním setkání jim však pěstounka sdělila, že nezletilou uvidí pouze třikrát do roka. Poukazují na to, že soudní spor trval téměř šest let, během nichž se případem zabývala i komise pro sociálně právní ochranu dětí Městské části Praha 6 a příslušný orgán sociálně právní ochrany dětí. Od počátku bylo zjevné, že pěstounka negativně působí na nezletilou, byla neustále přítomna asistovaným stykům a svým postojem v podstatě bránila navázání užšího kontaktu s nezletilou. Popisují průběh asistovaných i neasistovaných styků s nezletilou, zmiňují zjištění vyplývající ze znaleckého posudku i výsledky rodinné terapie nařízené obvodním soudem, kde pěstounka pokračovala ve svém "zažitém" přístupu a kdy nezletilou aktivně nepodporovala. Popisují též průběh schůzky s nezletilou v cukrárně za přítomnosti pěstounky dne 14. 2. 2020, při němž nezletilá v reakci na stres zkolabovala a byla odvezena rychlou záchrannou službou. 6. Stěžovatelé poukazují na to, že soudy i kolizní opatrovník ignorovali dlouhodobé soustavné negativní jednání ze strany pěstounky, která se nechovala v zájmu nezletilé, když ji aktivně nepřipravovala na styky, vynucovala si svou přítomnost při asistovaných stycích, negativně se vyjadřovala o stěžovatelích a v nezletilé vyvolávala obavy a pocity nebezpečí. Vlivem pěstounky tak docházelo k postupnému odcizování mezi nezletilou a stěžovateli, což způsobilo jak újmu stěžovatelům, tak i nezletilé. Závadové jednání pěstounky zůstalo však ze strany státu nepovšimnuto. Stěžovatelé poukazují na nezastupitelnou roli prarodičů v životě nezletilé, zvláště když její matka se o ni není schopna sama postarat a otec zemřel. Soudy se však nepokusily dostatečnými způsoby zajistit realizaci vzájemného práva stěžovatelů a nezletilé, což je též v rozporu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva. Soudy ponechaly pěstounku, aby svým dlouhodobým negativním jednáním poškozovala nezletilou, byť všemi pomáhajícími organizacemi i znalkyněmi bylo konstatováno, že pěstounka nedostatečně podporuje nezletilou při styku se stěžovateli. Absence paternálních prarodičů v životě nezletilé a nemožnost kontaktu s nimi ji nepochybně poškodila a poškozuje a důsledky takového postupu si ponese celý život. Poukazují přitom na rozhodnutí, v nichž Ústavní soud deklaroval, že styk prarodičů s vnoučaty je za běžných okolností pro obě strany přínosem. 7. Stěžovatelé mají za to, že celková délka soudního řízení byla nepřiměřeně dlouhá a řízení bylo zatíženo nepřiměřenými průtahy. Poukazují přitom na § 471 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních. Čas sehrál v jejich případě negativní roli, neboť umožnil pěstounce dlouhodobě negativně ovlivňovat nezletilou, což mělo za následek, že si nezletilá zvnitřnila negativní postoj vůči stěžovatelům. III. Procesní předpoklady říze