Ústavní soud III.ÚS 976/23

Ústavní soud dne 6. 4. 2023 obdržel podání výše uvedené stěžovatelky označené jako stížnost, jíž stěžovatelka žádala zrušení blíže neurčených rozhodnutí, konkrétně usnesení Okresního soudu ve Vsetíně, usnesení Krajského soudu v Ostravě a rozsudku Krajského soudu v Ostravě. Alternativně stěžovatelka žádala obnovení řízení o její stížnosti ze září 2022, kterou Ústavní soud odmítl usnesením sp. zn. II. ÚS 2464/22 ze dne 31. 10. 2022. Rovněž se ve svém návrhu domáhala přidělení advokáta za účelem sepsání a doplnění ústavní stížnosti.

Dříve než se Ústavní soud může zabývat meritem ústavní stížnosti, zkoumá, zda návrh splňuje náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.

Stěžovatelčin návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti trpí zjevnými vadami, neboť stěžovatelka není zastoupena advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), resp. k ústavní stížnosti není přiložena plná moc advokáta (§ 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu), a v ústavní stížnosti není specifikováno, proti kterým rozhodnutím směřuje.

Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatelka se v minulosti obrátila na Ústavní soud s téměř identickým podáním (viz odmítací usnesení sp. zn. II. ÚS 2464/22 ze dne 31. 10. 2022), přičemž v řízení o něm byla obsáhle poučena o zákonných požadavcích kladených na ústavní stížnosti, včetně upozornění, že podmínka právního zastoupení musí být splněna již v době podání návrhu, a dále o tom, že zákon o Ústavním soudu nepředvídá možnost, aby Ústavní soud ustanovil účastníkovi řízení advokáta. Spolu s tímto poučením byla stěžovatelka vyzvána k odstranění vad. K tomu ve stanovené lhůtě nedošlo, proto Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatelky odmítl.

Při hodnocení aktuálně posuzované stížnosti Ústavní soud konstatuje, že obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, jestliže navrhovatel neodstranil vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem, nemožnosti ustanovení advokáta Ústavním soudem a o dalších náležitostech ústavní stížnosti, dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, stalo-li se tak již v předcházejícím případě, zvláště pokud jde o obsahově totožné podání. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, že k ustanovení advokáta nemá Ústavní soud zákonný základ, a je proto nutné se s tímto požadavkem obrátit na Českou advokátní komoru, a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický.

Vzhledem k uvedeným důvodům se Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu (stejně jako mj. v usnesení ze dne 11. 1. 2022 sp. zn. II. ÚS 3410/21 nebo usnesení ze dne 28. 6. 2022 sp. zn. IV. ÚS 1618/22) a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.