Ústavní soud IV.ÚS 1035/26

Stěžovatel v opatrovnickém řízení před obecnými soudy namítl podjatost soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 6. Ústavní stížností napadeným usnesením Městský soud v Praze rozhodl, že soudkyně není z projednávání a rozhodnutí věci vyloučena.

Stěžovatel podává proti usnesení městského soudu ústavní stížnost s tvrzením, že porušuje jeho ústavně zaručená práva.

Ústavní soud je nejprve povinen se zabývat splněním předpokladů projednání ústavní stížnosti podle zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost představuje subsidiární prostředek k ochraně základních práv, který je možno zásadně využít až po vyčerpání všech procesních prostředků, jež zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

Nyní posuzovaná ústavní stížnost směřuje proti usnesení o nevyloučení soudce z projednání a rozhodování věci. Takovým usnesením řízení nekončí a stěžovatel má nadále k dispozici procesní prostředky, kterými může podjatost soudce zpochybnit (usnesení ze dne 8. 7. 2010 sp. zn. II. ÚS 2616/09, stanovisko pléna ze dne 7. 2. 2023 sp. zn. Pl. ÚS-st. 58/23, body 18 až 20). Teprve po vyčerpání těchto prostředků, bude-li se stěžovatel i nadále domnívat, že stav protiústavnosti trvá, může podat ústavní stížnost a v ní námitky proti vyhodnocení podjatosti zopakovat (sp. zn. Pl. ÚS-st. 58/23, bod 19).

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost jako nepřípustnou.