Ústavní soud IV.ÚS 107/25

Dne 13. 1. 2025 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání stěžovatelky označené jako ústavní stížnost proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím s tvrzením, že jimi byla "opět účelově a zákeřně porušena" její práva. Stěžovatelka současně odmítla všechny soudce Ústavního soudu.

Dříve než se Ústavní soud může ústavní stížností zabývat, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.

Podání stěžovatelky nelze považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpí řadou obsahových i formálních vad (viz § 30 odst. 1, § 34 zákona o Ústavním soudu).

Úřední činností bylo zjištěno, že se stěžovatelka na Ústavní soud opakovaně obrací s ústavními stížnostmi, které trpí vadami. Nedostatky podání stěžovatelka ani přes opakovaná upozornění a poučení neodstraňuje a setrvale volí postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti.

Stěžovatelka ve svém podání sice uvedla, že ústavní stížnost bude doplněna advokátem určeným Českou advokátní komorou, nutno však přihlédnout k tomu, že tato obecně formulovaná informace se v jejích podáních objevuje opakovaně bez jakéhokoli dalšího procesního vyústění. Není přitom zřejmé, zda žádost o určení advokáta skutečně podala.

Obligatorní zákonné náležitosti nesplňuje ani námitka podjatosti vznesená vůči všem soudcům a soudkyním Ústavního soudu, neboť je pouze obecná, bez řádného odůvodnění (§ 37 odst. 1 věta druhá zákona o Ústavním soudu). Odmítá-li stěžovatelka všechny soudce a soudkyně Ústavního soudu, nutno znovu připomenout, že v takové situaci nemá o její námitce kdo rozhodnout.

Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li stěžovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud konstantně zastává pozici, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o obsahových náležitostech ústavní stížnosti dostávalo totožným stěžovatelům vždy v každém individuálním řízení, stalo-li se tak již v minulosti.

Stejně jako v dřívějších obdobných věcech stěžovatelky postupoval Ústavní soud z výše uvedených důvodů přiměřeně podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení soudcem zpravodajem odmítl.