Ústavní soud IV.ÚS 1432/23

Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku s tvrzením, že jím byla porušena jeho základní práva na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života ve smyslu čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), na ochranu před neoprávněným zveřejňováním údajů o své osobě ve smyslu čl. 10 odst. 3 Listiny, na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem ve smyslu čl. 36 odst. 3 Listiny a na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny.

Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané zákonem o Ústavním soudu. Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.

Ústavní stížnost podala jménem stěžovatele advokátka Mgr. Lucie Tycová Rambousková, která dokládala oprávnění zastupovat stěžovatele plnou mocí ze dne 24. 1. 2022. Ústavní soud konstatuje, že tato plná moc není v souladu s § 30 a násl. zákona o Ústavním soudu [viz § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu a usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 12. 2001 sp. zn. III. ÚS 403/01 (U 39/24 SbNU 557)]. Přiložená plná moc byla navíc již použita v řízení o ústavních stížnostech původně vedených pod sp. zn. II. ÚS 848/22 a I. ÚS 35/23.

Úřední činností soudu bylo zjištěno, že Mgr. Lucie Tycová Rambousková podala v minulosti v zastoupení různých stěžovatelů řadu ústavních stížností trpících stejnými vadami a na nedostatky byla opakovaně upozorňována s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (např. ve věcech vedených pod sp. zn. IV. ÚS 579/22, IV. ÚS 2514/22, I. ÚS 2280/22, I. ÚS 2292/22, I. ÚS 2403/22, I. ÚS 2452/22, I. ÚS 2574/22, I. ÚS 2691/22, I. ÚS 2738/22, IV. ÚS 828/23, IV. ÚS 920/23). Mgr. Lucie Tycová Rambousková však nadále volí postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti plné moci v řízení o ústavní stížnosti (srov. výzvu ze dne 14. 4. 2023 ve věci vedené pod sp. zn. IV. ÚS 1000/23).

Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby stěžovatele vyzýval k odstranění vad (a k tomu určoval soudcovskou lhůtu) vždy v každém individuálním řízení. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že stěžovateli (resp. jeho právnímu zástupci) jsou známé informace o náležitostech ústavní stížnosti (což je u kvalifikovaného právního zástupce samozřejmostí), pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení o vadách a výzvy k jejich odstranění jako postup neefektivní a formalistický [srov. usnesení ze dne 4. 4. 2023 sp. zn. Pl. ÚS 6/23 (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)]. Tento předpoklad je u právní zástupkyně stěžovatele v posuzované věci evidentně naplněn.

Vzhledem k uvedeným zjištěním Ústavní soud přiměřeně použil § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.