IV.ÚS 1456/23

Ústavnímu soudu byl dne 31. 5. 2022 doručen stěžovatelkou sepsaný návrh označený jako ústavní stížnost.

Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Návrh stěžovatelky trpí vadami, neboť není sepsán advokátem, nebyla k němu přiložena plná moc pro zastupování v řízení před Ústavním soudem ani kopie napadeného rozhodnutí. Dále z něj není patrné, k porušení jakých ústavně zaručených práv a svobod v konkrétní věci došlo. Stěžovatelka ve svém návrhu žádá informace o tom, jak se počítá lhůta k podání ústavní stížnosti a o její případné prodloužení nejméně o jeden měsíc.

Z dalších řízení o ústavních stížnostech, jež stěžovatelka u Ústavního soudu vedla, se podává, že uvedený postup, jímž ignoruje povinné zastoupení advokátem a náležitosti ústavní stížnosti, volí opakovaně, ačkoli byla Ústavním soudem v minulosti poučena, jaké náležitosti vyžaduje zákon k podání řádné ústavní stížnosti a byla vyzývána k odstranění uvedené vady návrhu (viz usnesení ze dne 16. 3. 2022 sp. zn. IV. ÚS 40/22 a ze dne 17. 12. 2020 sp. zn. III. ÚS 2872/20). Významné též je, že stěžovatelka v těchto věcech k výzvě Ústavního soudu vady návrhu neodstranila.

Ústavní soud vyjádřil ve své judikatuře opakovaně názor (srov. kupř. usnesení ze dne 18. 5. 2010 sp. zn. IV. ÚS 1273/10 a ze dne 29. 11. 2011 sp. zn. III. ÚS 3359/11), že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly stěžovateli objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než řádným podáním a v zastoupení advokátem, jeví se pak setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.

Z výše uvedených důvodů odmítl soudce zpravodaj podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu návrh stěžovatelky, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.