IV.ÚS 1657/25 – Ústavní soud

IV.ÚS 1657/25 ze dne 13. 8. 2025 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatelek 1. N. Z. a 2. nezletilé V. M., obou zastoupených Mgr. Zuzanou Candigliota, advokátkou, sídlem Burešova 615/6, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. března 2025 č. j. 37 Co 67/2025-598 a usnesení Okresního soudu v Prostějově ze dne 28. listopadu 2024 č. j. 0 P 36/2022-520, jakož i proti pokračujícímu jinému zásahu orgánů veřejné moci spočívajícímu v ponechání nezletilé stěžovatelky v péči pěstounky a omezení vzájemného styku matky a dcery, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Prostějově, jako účastníků řízení, a P. M., jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkový stav věci a průběh předchozího řízení 1. Stěžovatelky se ústavní stížností domáhají zrušení v záhlaví označených rozhodnutí. Tvrdí, že jimi soudy porušily jejich základní práva na ochranu soukromého a rodinného života. Současně namítají, že ponechání nezletilé stěžovatelky v péči pěstounky a omezení vzájemného styku matky a dcery představuje jiný zásah orgánů veřejné moci. 2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a přiložených listin, stěžovatelka v nyní posuzované věci navrhovala nařízení předběžného opatření o úpravě styku s dcerou, nezletilou stěžovatelkou. 3. Okresní soud v Prostějově (dále jen "okresní soud") napadeným rozhodnutím nařídil podle § 102 odst. 1 a § 76 odst. 1 písm. e) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen "o. s. ř."), předběžné opatření, podle něhož je stěžovatelka oprávněna stýkat se s dcerou, nezletilou stěžovatelkou (nyní ve věku pěti let), písemně jednou měsíčně formou dopisu nebo e-mailu zaslaného na adresu organizace SOS dětské vesničky, z.s., sídlem Strakonická 98, Praha 5 - Lahovice, IČO 00407933, pracoviště S., vždy k 1. dni v měsíci. Současně rozhodl, že pěstounka, vedlejší účastnice, je povinna nezletilou stěžovatelku na styk se stěžovatelkou připravit a umožnit, aby se prostřednictvím SOS dětské vesničky, z.s., seznámila s obsahem dopisu či e-mailu od stěžovatelky, a to nejpozději do 10 dnů od vyrozumění organizace SOS dětské vesničky, z.s. (výrok I). Okresní soud dále zamítl návrh stěžovatelky na nařízení předběžného opatření, jímž by byl upraven její osobní styk s nezletilou stěžovatelkou (výrok II). 4. K odvolání stěžovatelky ve věci rozhodoval Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud"), který rovněž napadeným rozhodnutím usnesení okresního soudu potvrdil. Krajský soud zohlednil závěry dokazování ve věci samé, z nichž vyplývá, že kontakt nezletilé stěžovatelky, nacházející se od března 2021 v pěstounské péči babičky ze strany zemřelého otce, byl dlouhodobě přerušen. V současnosti je vyvíjena snaha zajistit restart těchto kontaktů alespoň písemnou formou za asistence odborného zařízení. Spolupráci s odbornou organizací soud považoval za nezbytnou podmínku pro obnovení vztahů mezi matkou a dcerou, neboť nezletilá stěžovatelka kontakty s ní zatím odmítá. 5. Z ústavní stížnosti a přiložených listin dále vyplynulo, že okresní soud rozsudkem ze dne 6. 12. 2024 č. j. 0 P 36/2022-547 zamítl návrh stěžovatelky na zrušení pěstounské péče nezletilé stěžovatelky, nařízené rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 24. 3. 2021 č. j. 24 P 117/2019-108 (výrok I) a zamítl návrh na svěření nezletilé stěžovatelky do její péče (výrok II). Okresní soud dále meritorně upravil styk, a to shodně jako ústavní stížností napadeným předběžným opatřením (výroky III, IV a V). K odvolání stěžovatelky ve věci rozhodoval krajský soud, který rozsudkem ze dne 27. 5. 2025 č. j. 37 Co 68/2025-617 rozhodnutí okresního soudu ve věci samé ve výrocích I a II potvrdil (výrok I). 6. Ve vztahu k výrokům týkajícím se úpravy styku krajský soud rozhodnutí okresního soudu zrušil a v tomto rozsahu mu věc vrátil k dalšímu řízení (výrok II). Krajský soud dospěl k závěru, že bude potřebné provést další dokazování především znaleckým posudkem. Teprve poté bude možné znovu posoudit otázku styku, tedy v jakém rozsahu má být styk upraven a jakou formou má probíhat. Okresní soud následně usnesením ze dne 26. 6. 2025 č. j. 0 P 36/2022-624, ve znění usnesení ze dne 30. 6. 2025 č. j. 0 P 36/2022-635, ustanovil dvě znalkyně, které pověřil psychiatricko-psychologickým vyšetřením stěžovatelky, jejího partnera a dcery i pěstounky. Znalkyním uložil, aby znalecký posudek dodaly do 10 měsíců od doručení spisu s tím, že podání znaleckého posudku není žádáno jako spěšné. II. Argumentace stěžovatelek 7. Stěžovatelky po rekapitulaci průběhu předchozího řízení odkazují na nálezy Ústavního soudu týkající se pěstounské péče, jež jsou dle jejich názoru použitelné i na nyní posuzovaný případ (srov. nálezy ze dne 31. 12. 2018 sp. zn. II. ÚS 2344/18 a ze dne 13. 9. 2022 sp. zn. III. ÚS 3146/21). Stěžovatelky jsou si vědomy, že před obecnými soudy nadále probíhá řízení ve věci samé, nicméně mají za to, že napadená rozhodnutí neústavně zasáhla do vztahu matky a dcery s tím, že tento zásah nadále trvá. Za ironické považují stanovení 10měsíční lhůty pro vypracování znaleckých posudků a zmínku okresního soudu o tom, že vypracování těchto posudků není požadováno jako spěšné. Stěžovatelky mají za to, že soudy jednají ve prospěch pěstounky a společně vytváří "hradbu", která matce brání navázat vztah s nezletilou dcerou. Stěžovatelka uvádí, že pěstounka neplní své povinnosti, formulované mj. v judikatuře Ústavního soudu. Zdůrazňuje, že se jí pěstounka svým manipulativním jednáním snaží zabránit ve styku s dcerou. Stěžovatelka má za to, že by soud na základě právní úpravy, judikatury i zjištěného skutkového stavu měl rozhodnout o svěření nezletilé stěžovatelky do její péče. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 8. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou (k posouzení ústavní stížnosti nezletilé stěžovatelky srov. následující bod), která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Ústavní soud v tomto ohledu doplňuje, že napadená předběžná opatření doposud ex lege nezanikla vydáním pravomocného a vykonatelného rozhodnutí ve věci samé, neboť - jak vyplývá ze shora provedené rekapitulace - řízení ve věci samé týkající se úpravy styku nadále probíhá (srov. § 77 odst. 1 o. s. ř.). Stěžovatelka je zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka před jejím podáním vyčerpala veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). 9. Procesní předpoklady nebyly splněny v části ústavní stížnosti podané nezletilou stěžovatelkou. Otázkou procesního zastupování nezletilých stěžovatelů jejich rodiči či jen jedním z nich v řízení o ústavních stížnostech proti rozhodnutím obecných soudů se Ústavní soud ve své rozhodovací praxi již zabýval. Připustil možnost podat ústavní stížnost jménem nezletilého, resp. v jeho zastoupení jedním ze zákonných zástupců pouze v případech, ve kterých nehrozí kolize zájmů rodiče s nezletilým. To však není případ rozhodování o úpravě výchovných poměrů rodičů k nezletilým dětem, v němž naopak dospěl Ústavní soud k závěru, že právní úprava řízení o ústavní stížnosti v § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu vylučuje, aby ústavní stížnost byla podána jménem či ve prospěch jiné osoby, a to i v případě, jde-li o nezletilého. V takovém případě Ústavní soud nahlíží na ústavní stížnost nezletilého (zastoupeného rodičem) jako na návrh podaný někým zjevně neoprávněným (srov. usnesení ze dne 16. 2. 2021 sp. zn. III. ÚS 307/21 a další v něm odkazovaná rozhodnutí). 10. Co se týká namítaného jiného zásahu (pozn. Ústavního soudu: stěžovatelka ve svém návrhu tento jiný zásah výslovně nespecifikuje, nicméně jeho podstatu lze s ohledem na obsah jejího návrhu formulovat způsobem uvedeným v záhlaví tohoto rozhodnutí), Ústavní soud připomíná závěry své ustálené judikatury (srov. již usnesení ze dne 7. 10. 1997 sp. zn. IV. ÚS 204/97), z níž se podává, že tzv. jiný zásah orgánu veřejné moci "nutno chápat tak, že zpravidla půjde o převážně jednorázový, protiprávní a zároveň protiústavní útok těchto orgánů vůči základním ústavně zaručeným právům a svobodám, který v době útoku představuje trvalé ohrožení po právu existujícího stavu, přičemž takový útok není výsledkem řádné rozhodovací pravomoci těchto orgánů a jako takový se vymyká obvyklému přezkumnému řízení; z této skutečnosti pak musí vyplynout, že důsledkům takového zásahu orgánu veřejné moci, neplynoucím z příslušného rozhodnutí, nelze čelit jinak, než ústavní stížností". Konstruuje-li stěžovatelka petit ústavní stížnosti tak, že vedle rozhodnutí napadá i jiný zásah, platí, že ústavní stížnost proti rozhodnutí má obecně přednost před stížností zásahovou. Jelikož stejný akt veřejné moci nemůže mít dvojí povahu, Ústavní soud setrvale vychází z toho, že je