Ústavní soud IV.ÚS 1950/25

Stěžovatelka se, s odvoláním na porušení jejích práv podle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí soudu.

Ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky je procesním prostředkem k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod. Ústavní stížnost představuje subsidiární prostředek k ochraně základních práv, který je možno zásadně využít až po vyčerpání všech právních prostředků, jež zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje. Přímo v § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je vyjádřen formální obsah principu subsidiarity jako jednoho z atributů ústavní stížnosti. Podle citovaného ustanovení je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

Stěžovatelka namítá, že v napadeném usnesení notářka nerozhodla o jí uplatněných nárocích (spoluvlastnické právo k movitým věcem; náklady pohřbu ve výši 54 991 Kč). Ústavní soud konstatuje, že stěžovatelka proti napadenému usnesení nemohla podat odvolání, neboť rozhodnutí soudu vydané v řízení o pozůstalosti nemůže zakládat práva ani povinnosti třetích osob, které nebyly účastníky tohoto řízení. Tvrzených nároků se však stěžovatelka může domoci vůči dědicům zůstavitele žalobou v občanskoprávním řízení (např. žalobou na určení vlastnického práva; žalobou na plnění), přičemž jak sama tvrdí, tento procesní postup dosud nevyužila.

Ústavní soud proto konstatuje, že stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje, a proto je její ústavní stížnost nepřípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Stěžovatelka nadto netvrdila a Ústavní soud ani neshledal výjimečné okolnosti vylučující nepřípustnost ústavní stížnosti [§ 75 odst. 2 písm. a) a b) zákona o Ústavním soudu].

Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítl.