Ústavní soud IV.ÚS 2190/23

Ústavnímu soudu byla dne 15. srpna 2023 doručena ústavní stížnost stěžovatele proti v záhlaví uvedenému usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočce v Olomouci. Napadeným usnesením bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 26. dubna 2023 č. j. 26 C 32/2023-15, jímž byla vyslovena místní nepříslušnost a věc byla postoupena Okresnímu soudu v Pardubicích.

Ústavní soud nejprve zkoumal, zda tento návrh na zahájení řízení splňuje všechny náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu, a zda jsou tak dány procesní podmínky řízení před Ústavním soudem. Dospěl k závěru, že tyto požadavky splněny nejsou, neboť kromě jiných vad není navrhovatel zastoupen advokátem (§ 30 a § 31 zákona o Ústavním soudu).

Z úřední činnosti je Ústavnímu soudu známo, že se navrhovatel opakovaně obrací na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami a opakovaně je na tyto nedostatky upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě bude důvodem odmítnutí ústavní stížnosti (např. ve věcech sp. zn. III. ÚS 819/23 nebo IV. ÚS 3356/22). Navrhovateli se tak dostalo náležitého poučení, včetně informace o nezbytnosti právního zastoupení advokátem a upozornění na následky spojené s neodstraněním vad. Přestože si stěžovatel musí být daných procesních podmínek řízení dostatečně vědom, podal nyní opět neprojednatelný návrh.

Co se týče stěžovatelova návrhu na ustanovení zástupce z řad advokátů, byl stěžovatel již dříve poučen (např. ve věci sp. zn. IV. ÚS 2411/21), že Ústavní soud neustanovuje účastníkům řízení právního zástupce. Stěžovateli bylo sděleno, že se lze se žádostí na určení advokáta obrátit na Českou advokátní komoru a že se žádost podává na předepsaném formuláři (§ 18c odst. 2 zákona o advokacii), který je dostupný na internetových stránkách České advokátní komory, nebo mu může být na žádost zaslán.

Ústavní soud zastává názor, že není nezbytné, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v řadě řízení předcházejících. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, bylo by setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým (viz např. usnesení ze dne 5. 10. 2021 sp. zn. II. ÚS 2579/21).

Ústavní soud proto stejně jako v mnoha dalších případech navrhovatelovu ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.