IV.ÚS 2228/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2228/25 ze dne 7. 8. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatelky D. K., zastoupené JUDr. Martinem Halahijou, advokátem, sídlem třída Kpt. Jaroše 1844/28, Brno, proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 29. července 2025 č. j. 5 T 116/2022-652 a výzvě Městského soudu v Brně k nastoupení výkonu trestu odnětí svobody ze dne 8. července 2025 č. j. 5 T 116/2022-615, a návrhu na vydání předběžného opatření, za účasti Městského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a Městského státního zastupitelství v Brně, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: I. Ústavní stížnost a návrh na vydání předběžného opatření se odmítají. II. Stěžovatelce se nepřiznává náhrada nákladů řízení před Ústavním soudem. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Městského soudu v Brně (dále jen "městský soud") a dále výzvy k nástupu výkonu trestu odnětí svobody s tím, že jimi měla být porušena základní práva zaručená čl. 10 odst. 1, čl. 36, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Ústavní stížnost stěžovatelka spojila s návrhem podle § 80 odst. 2 zákona o Ústavním soudu - Ústavní soud by měl vydat předběžné opatření, aby orgány veřejné moci nezasahovaly do základních práv stěžovatelky a měl by prozatímně odložit stěžovatelčinu povinnost nastoupit do výkonu trestu odnětí svobody minimálně do konečného rozhodnutí o ústavní stížnosti. Alternativně k tomu stěžovatelka podle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu navrhuje odložení vykonatelnosti usnesení městského soudu. Konečně stěžovatelka v ústavní stížnosti požaduje, aby jí Ústavní soud přiznal náhradu nákladů řízení před Ústavním soudem. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že v záhlaví uvedeným usnesením městský soud zamítl podle § 323 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, žádost stěžovatelky o odklad výkonu trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, který jí byl uložen rozsudkem městského soudu ze dne 26. 9. 2022 č. j. 5 T 116/2022-258, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 10. 6. 2025 č. j. 4 To 243/2022-575. V odůvodnění usnesení městský soud odkázal na § 323 odst. 1 trestního řádu, podle něhož může předseda senátu z důležitých důvodů odložit výkon trestu odnětí svobody nepřevyšujícího jeden rok na dobu nejvýše tří měsíců. Dále odkázal na § 322 odst. 1 trestního řádu, podle něhož předseda senátu odloží na potřebnou dobu výkon trestu odnětí svobody, jestliže z lékařské zprávy nebo z jiných skutečností vyplývá, že by výkon trestu ohrozil život nebo zdraví odsouzeného. Městský soud uzavřel, že žádosti stěžovatelky nelze vyhovět, neboť jí byl nařízen výkon trestu odnětí svobody v délce trvání dvou roků a pro odklad výkonu trestu z důležitých důvodů není splněna zákonná podmínka. Ze stěžovatelkou předložené zdravotnické dokumentace nevyplývá, že by nástup výkonu trestu měl ohrozit její zdraví nebo život, a proto nelze odložit výkon trestu ani z tohoto důvodu. Výzva městského soudu k nastoupení výkonu trestu pak obsahuje informaci, že stěžovatelka má nastoupit do výkonu trestu odnětí svobody ve věznici v Brně Bohunicích nejpozději dne 4. 8. 2025 mezi 8 až 16 hodinou. II. Argumentace stěžovatelky 3. Stěžovatelka namítá, že rozhodnutí, jimiž jí byl uložen trest odnětí svobody, jehož odkladu výkonu se nyní domáhá, jsou v rozporu s podstatou nálezu ze dne 20. 11. 2024 sp. zn. IV. ÚS 456/24, který byl vydán v předchozí fázi řízení, z něhož vzešla rozhodnutí, kterými byl stěžovatelce uložen uvedený nepodmíněný trest odnětí svobody. Proti těmto rozhodnutím podala dovolání, ovšem předsedkyně senátu městského soudu JUDr. Sýkorová zdržuje předání spisu Nejvyššímu soudu, který může rozhodnout o odložení nebo přerušení výkonu rozhodnutí. S odkazem na průtahy v řízení, které brání projednání jejího dovolání, stěžovatelka namítá podjatost předsedkyně senátu JUDr. Barbory Sýkorové. Tato soudkyně navíc pochybila, pokud sama neshledala důvody pro vyhovění žádosti stěžovatelky o odklad výkonu trestu odnětí svobody, jelikož nezohlednila, že stěžovatelka se musí starat o své dvě dcery, z níž starší se má podrobit operaci páteře a svého těžce nemocného strýce. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno usnesení napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka před jejím podáním vyčerpala veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). 5. Je-li ovšem ústavní stížností napadána výzva městského soudu k nastoupení výkonu trestu odnětí svobody, není Ústavní soud k posouzení ústavnosti takové výzvy příslušný. Uvedená výzva není rozhodnutím, ani jiným zásahem orgánu veřejné moci ve smyslu § 72 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, který by byl způsobilý zasáhnout do základních práv stěžovatele. Sama výzva autoritativně a pravomocně do právní sféry stěžovatele nezasahuje, neboť přímo nevede ke vzniku, změně nebo zániku oprávnění, resp. povinnosti, jde o opatření organizačně technické povahy, prostřednictvím něhož jsou stěžovateli oznamovány bližší podmínky, za nichž má být dobrovolně splněna rozsudkem o vině a trestu již uložená povinnost (srov. k tomu usnesení ze dne 26. 9. 2005 sp. zn. IV. ÚS 469/05 nebo ze dne 30. 6. 2014 sp. zn. IV. ÚS 1954/14). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 6. Ústavní soud ve své ustálené judikatuře akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 83 a 91 Ústavy). Proto mu v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy nepřísluší zasahovat do ústavně vymezené pravomoci jiných orgánů veřejné moci, nedošlo-li jejich činností k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod, a to i v případě, že by na konkrétní podobu ochrany práv zakotvených v podústavních předpisech měl jiný názor. Ústavní soud dále vyložil, za jakých podmínek má nesprávná interpretace či aplikace podústavního práva za následek porušení základních práv a svobod. Jedním z těchto případů je výklad právních norem, který se jeví v daných souvislostech jako svévolný [srov. např. nález ze dne 23. 1. 2008 sp. zn. IV. ÚS 2519/07 (N 19/48 SbNU 205)]. K takové situaci, ani k žádnému srovnatelnému pochybení, však v nyní posuzovaném případě nedošlo. 7. Ústavní soud se seznámil s ústavní stížností stěžovatelky a se všemi podklady, které k ústavní stížnosti předložila. Městský soud v napadeném usnesení konstatoval, že stěžovatelce byl uložen trest odnětí svobody v délce trvání přesahující 1 rok, a proto v jejím případě nepřichází v úvahu postup podle § 323 odst. 1 trestního řádu. Závažné zdravotní důvody ve smyslu § 322 odst. 1 trestního řádu stěžovatelka neuvádí. Posttraumatická stresová porucha takovou zdravotní indispozici nepředstavuje, stěžovatelce byla k dispozici příslušná lékařská péče již během jejího předchozího výkonu trestu odnětí svobody. 8. Skutečnost, zda se obecné soudy řádně vypořádaly s tím, co jim uložil Ústavní soud nálezem sp. zn. IV. ÚS 456/24, bude předmětem posouzení dovolacího soudu, a Ústavní soud tak není povolán toto v současné chvíli přezkoumávat. Ústavní soud nepřehlédl, že stěžovatelka byla ustanovena jako opatrovník svému strýci ve věci správního řízení o nároku na příspěvek na péči, a to usnesením ze dne 23. 5. 2007. Manžel stěžovatelky v čestném prohlášení ze dne 16. 6. 2025 uvádí, že v době prvního výkonu trestu odnětí svobody stěžovatelky mu s péčí o děti a o nemocného strýce pomáhal otec, který již zemřel, a proto má obavu, že péči o strýce nezvládne. Ústavní soud uznává, že situace rodiny stěžovatelky je složitá a výkon trestu odnětí svobody stěžovatelkou ji může dále komplikovat. Rodinná situace stěžovatelky ovšem není neřešitelná, a to jak s využitím pomoci a podpory dalších rodinných příslušníků (starších dětí stěžovatelky a manžela), tak zajištěním dostupné pomoci ze systému sociální a zdravotní péče, na níž lze od státu čerpat například příspěvek na péči či jiné obdobné příspěvky. Ze stejných důvodů nemůže obstát tvrzení stěžovatelky, že do výkonu trestu nemůže nastoupit, neboť její starší dcera (nar. v roce 2008) by v listopadu roku 2