Ústavní soud IV.ÚS 2303/24

Ústavní soud obdržel dne 15. 8. 2024 blanketní ústavní stížnost stěžovatelky proti výše označenému rozsudku Nejvyššího správního soudu.

Dříve než se Ústavní soud může ústavní stížností věcně zabývat, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel vyzván k odstranění vad ve stanovené lhůtě.

Ústavní stížnost trpí řadou obsahových i formálních vad, mj. nebyla sepsána advokátem a nebyla k ní přiložena plná moc pro zastupování v řízení před Ústavním soudem (viz § 30, § 31, § 34 zákona o Ústavním soudu). Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, že požádala Českou advokátní komoru o určení advokáta, a proto žádá Ústavní soud o stanovení lhůty k odstranění vad do doby než o její žádosti bude Českou advokátní komorou rozhodnuto. Ústavní soud dne 20. 8. 2024 zaslal stěžovatelce výzvu k odstranění vytknutých vad ve lhůtě 30 dnů s výslovným poučením, že pokud tak neučiní, bude její podání bez dalšího odmítnuto podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Výzva byla stěžovatelce doručena dne 23. 8.2024.

Dne 24. 9. 2024 obdržel Ústavní soud od stěžovatelky rozhodnutí České advokátní komory ze dne 9. 9. 2024 č. j. 10.04-000048/24-0002, kterým se stěžovatelce advokát k poskytnutí právní služby neurčuje. Stěžovatelka zároveň sdělila, že proti tomuto rozhodnutí podala žalobu k Městskému soudu v Praze a proto žádá o další prodloužení lhůty k odstranění vad či přerušení řízení o ústavní stížnosti do doby než o této žalobě soud rozhodne.

Stěžovatelka podala již přes 160 ústavních stížností a zejména v posledním roce byla naprostá většina z nich odmítnuta kvůli neodstranění stejných vad. Ústavní soud ji opakovaně poučil nejen o nutnosti být zastoupena advokátem a dalších náležitostech ústavní stížnosti, ale i o následcích neodstranění jejích vad (jen z poslední doby viz např. usnesení sp. zn. II. ÚS 1161/24, bod 1; I. ÚS 1344/24, bod 2; IV. ÚS 299/24, bod 1). Poučena byla i v této věci. Ačkoliv si stěžovatelka povinnosti být zastoupena advokátem a dalších zákonem požadovaných náležitostí ústavní stížnosti je vědoma, podala další ústavní stížnost, která tyto náležitosti nesplňuje.

Jednání stěžovatelky má obstrukční charakter a bez stanovení další lhůty k odstranění vad podání je ústavní stížnost odmítnuta. Soudce zpravodaj zde plně odkazuje na nedávná usnesení sp. zn. I. ÚS 2538/24, I. ÚS 2142/24, II. ÚS 919/24 a III. ÚS 1160/24, kde jsou důvody odmítnutí obdobných ústavních stížností téže stěžovatelky podrobně vysvětleny. Nelze přehlédnout, že dochází k řetězení sporu, když ústavní stížností je v této věci napadáno rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, jímž byla přezkoumána již předchozí žádost o určení právního zástupce Českou advokátní komorou. Není tak nezbytné vyčkávat dalšího soudního rozhodnutí o přezkumu rozhodnutí České advokátní komory v této věci.

Evropský soud pro lidská práva v nedávném rozhodnutí ve věci Horyna proti České Republice, č. 6732/20, rozhodl, že Ústavní soud nemusí vyhovět žádosti o dodatečné poskytnutí lhůty a může ústavní stížnost odmítnout bez dalšího, jestliže stěžovatel byl nepochybně obeznámen s tím, že v řízení o ústavní stížnosti existuje povinnost být zastoupen advokátem.

Ústavní soud z výše uvedených důvodů podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.