IV.ÚS 2422/18
Ústavní soud · 16. 8. 2018
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti obchodní společnosti PTÁČEK - pozemní stavby, s. r. o., IČ: 25896873, se sídlem 752 01 Kojetín I - město, Podvalí 629, zastoupené Mgr. Jaroslavem Marténkem, advokátem se sídlem v Brně, Slavíčkova 827/1a, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2018 č. j. 32 Cdo 1615/2018-567, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a za účasti 1. Vrchního soudu v Olomouci, 2. Krajského soudu v Ostravě a 3. Vangelise Simu, podnikatele, bez právního zastoupení, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
V ústavní stížnosti ze dne 16. 7. 2018 obchodní společnost PTÁČEK - pozemní stavby, s. r. o., (dále jen "stěžovatelka" nebo "žalobkyně"), navrhla, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedené rozhodnutí o dovolání, vydané v řízení o zaplacení částky 3 314 797 Kč s příslušenstvím a o vzájemném návrhu Vangelise Simu, podnikatele, (dále jen "žalovaný") na zaplacení částky 132 492 Kč.
Z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti.
Dne 12. 12. 2017 usnesením č. j. 7 Cmo 197/2017, 7 Cmo 257/2017-540 Vrchní soud v Olomouci (dále jen "odvolací soud") k odvolání žalovaného zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 4. 2017 č. j. 11 Cm 63/2009-492, ve znění opravného usnesení ze dne 11. 7. 2017, doplňujícího rozsudku ze dne 31. 5. 2017 a opravného usnesení ze dne 11. 7. 2017, věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení a nařídil, aby v dalším řízení věc projednal a rozhodl jiný samosoudce.
Dne 30. 5. 2018 usnesením č. j. 32 Cdo 1615/2018-567 Nejvyšší soud dovolání žalobkyně proti usnesení odvolacího soudu ze dne 12. 12. 2017 č. j. 7 Cmo 197/2017, 7 Cmo 257/2017-540, odmítl jako nepřípustné, neboť směřovalo proti rozhodnutí, kterým odvolací soud zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
V ústavní stížnosti stěžovatelka tvrdila, že obecné soudy rozhodující v její věci porušily ústavně garantovaný zákaz libovůle podle čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny, právo rovnosti účastníků soudního řízení dle čl. 37 odst. 3 Listiny a ústavně garantovanou vázanost soudů zákonem podle čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky.
Další obsah ústavní stížnosti a rozhodnutí jí napadeného blíže reprodukovat netřeba, neboť z důvodů dále vyložených bylo nutno návrh odmítnout.
Předtím, než přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž dospěl k závěru, že v projednávaném případě tomu tak není.
Pojmovým znakem procesního institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita. Ta se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
V daném případě bylo ústavní stížností napadeno odmítavé usnesení dovolacího soudu za situace, kdy ve věci stěžovatelky dosud nebylo pravomocně rozhodnuto.
Vydáním napadeného usnesení tak řízení v dané věci nekončilo, a tudíž k nápravě stěžovatelkou tvrzeného zásahu do základního práva na spravedlivý proces dle čl. 36 a násl. Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy, není zásadně příslušný Ústavní soud.
Stěžovatelce jsou nadále k dispozici prostředky občanského soudního řádu a teprve po jejich vyčerpání, pokud by se stěžovatelka nadále domnívala, že jí tvrzený stav protiústavnosti napraven nebyl, by se jí otevřela cesta k zásahu Ústavního soudu.
Návrh byl proto Ústavnímu soudu podán předčasně a je nepřípustný, jak to ostatně vyplývá i z rozhodovací praxe Ústavního soudu (např. usnesení ze dne 8. 3. 2017 sp. zn. IV. ÚS 2676/16, dostupné na http://nalus.usoud.cz).
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. srpna 2018
Jan Musil v. r.
soudce zpravodaj