Ústavní soud IV.ÚS 2466/25

Stěžovatelka požadovala, aby jí podle § 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu Krajský soud v Praze, případně žalobci, nahradili náklady řízení před Ústavním soudem.

Ústavní soud připomíná, že zásadně platí, že náklady řízení před Ústavním soudem si účastník řízení nebo vedlejší účastník hradí sám (§ 62 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). K přiznání náhrady těchto nákladů Ústavní soud přistupuje především z důvodu mimořádně závažně vadného postupu na straně ostatních účastníků či vedlejších účastníků řízení (např. nález ze dne 19. 11. 2015 sp. zn. I. ÚS 354/15 či nález ze dne 25. 2. 2021 sp. zn. I. ÚS 3360/20). Skutečnost, že rozhodnutím či jiným zásahem orgánu veřejné moci byla porušena ústavně zaručená práva stěžovatelky, sama o sobě důvodem pro takový postup není, neboť to je vůbec předpokladem procesního úspěchu. Stěžovatelka kromě tvrzení, že Krajský soud v Praze svým rozhodnutím zasáhl do jejích ústavně zaručených práv, žádné zvláštní důvody pro přiznání nákladů řízení před Ústavním soudem neuváděla.

Návrhem stěžovatelky na přiznání náhrady nákladů zastoupení podle § 83 zákona o Ústavním soudu se Ústavní soud nemohl zabývat. Podle § 83 odst. 1 zákona o Ústavním soudu platí, že soudce zpravodaj rozhodne, odůvodňují-li to osobní a majetkové poměry stěžovatele, že náklady na jeho zastoupení hradí zcela nebo zčásti stát, a to na návrh stěžovatele podaný před prvním ústním jednáním. Bylo-li od ústního jednání upuštěno, lze návrh podat nejpozději v den, kdy se Ústavní soud odebere k závěrečné poradě a hlasování o rozhodnutí ve věci. Stěžovatelka však svoji žádost o přiznání náhrady nákladů zastoupení podala dne 15. 12. 2025, tedy až poté, co byl nález přijat (dne 10. 12. 2025).