Ústavní soud IV.ÚS 2898/22

Dne 19. 10. 2022 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, kterou se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení Nejvyššího správního soudu, jímž byla zamítnuta její kasační stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 3. 2022 č. j. 22 A 63/2021-24 odmítající její žalobu proti rozhodnutí správního orgánu vedlejšího účastníka. Stěžovatelka brojila proti souhlasu s umístěním a provedením ohlášené stavby "Nová Ves - Zimník 6RD-NNk, rozvaděč DTS" a zároveň proti sdělení žalovaného ze dne 25. 10. 2013 č. j. MUFO 20857/2013 k oznámení o užívání téže stavby. Žalovaný v uvedeném sdělení konstatoval, že byly splněny podmínky uvedené v § 119 stavebního zákona a uzavřel, že stavbu lze užívat.

Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.

Návrh stěžovatelky trpí zjevnými vadami, podání neobsahuje žádnou argumentaci, stěžovatelka není zastoupena advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), byť informuje, že podala dne 14. 10. 2022 žádost o jeho přidělení. Z tohoto důvodu požádala o stanovení lhůty k odstranění vady povinného právního zastoupení do doby, než o její žádosti rozhodne Česká advokátní komora.

Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatelka se v minulosti mnohokrát obrátila na Ústavní soud s ústavními stížnostmi, přičemž byla vyzývána k odstranění jejich vad a upozorňována na následky spojené s jejich neodstraněním (např. ve věcech vedených pod sp. zn. IV. ÚS 3399/16, sp. zn. I. ÚS 3518/17, sp. zn. II. ÚS 3891/17, sp. zn. II. ÚS 3975/17, sp. zn. III. ÚS 2346/20). Stěžovatelce jsou tedy známé formální a obsahové požadavky kladené na ústavní stížnost zákonem o Ústavním soudu, včetně toho, že musí být zastoupena advokátem již při jejím podání. Přesto stěžovatelka nadále volí postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti.

Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, stalo-li se tak již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický.

Ústavní soud nemá pochybnosti o řádném seznámení stěžovatelky se zákonnými požadavky na řízení před Ústavním soudem, včetně povinného právního zastoupení (viz výše - bod 4.). Důvodem pro poskytnutí lhůty k odstranění vad ústavní stížnosti není sama o sobě skutečnost, že stěžovatelka požádala Českou advokátní komoru o určení advokáta (pozn. v samotném konci lhůty pro podání ústavní stížnosti), přičemž tento postup stěžovatelka volí opakovaně. Podle zjištění Ústavního soudu byla její žádost Českou advokátní komorou zamítnuta dne 1. 11. 2022.

Vzhledem k uvedeným důvodům Ústavní soud přiměřeně použil § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu [stejně jako v řízeních o jiných stěžovatelčiných ústavních stížnostech - viz např. usnesení ze dne 27. 3. 2018 sp. zn. I. ÚS 951/18, ze dne 10. 4. 2018 sp. zn. III. ÚS 1039/18, ze dne 17. 12. 2021 sp. zn. I. ÚS 3300/21, ze dne 15. 2. 2022 sp. zn. IV. ÚS 367/22 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)] a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.