IV.ÚS 3060/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3060/25 ze dne 15. 4. 2026 Odchýlení se od presumpce střídavé péče a požadavky na odůvodnění rozhodnutí   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně a Josefa Baxy (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele V. K., zastoupeného Mgr. Tomášem Čermákem, advokátem, sídlem Ptašínského 311/8, Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. června 2025 č. j. 16 Co 211/2024-138, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a 1) J. V. a 2) nezletilého Q. K., zastoupeného opatrovníkem statutárním městem Brnem, sídlem Dominikánské nám. 196/1, Brno, jako vedlejších účastníků řízení, takto: I. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 18. června 2025 č. j. 16 Co 211/2024-138 byla porušena základní práva stěžovatele na rodinný život a na péči o dítě a jeho výchovu zaručená čl. 10 odst. 2 a čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a právo na soudní ochranu zaručené čl. 36 Listiny základních práv a svobod. II. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 18. června 2025 č. j. 16 Co 211/2024-138 se ruší. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí 1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jeho základních práv podle čl. 90 Ústavy, čl. 32 odst. 1 a 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen ,,Listina") ve spojení s čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti, jejích příloh a vyžádaného spisu se podává, že Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 4. 11. 2024 č. j. 40 Nc 22/2024-61, 40 P a Nc 175/2024 svěřil nezletilého do střídavé péče rodičů, a to tak, že v péči stěžovatele (otce) měl být nezletilý v každém lichém kalendářním týdnu od pondělí od 7:45 hodin do pondělí v sudém kalendářním týdnu do 7:45 hodin a v péči vedlejší účastnice (matky) měl být v každém sudém kalendářním týdnu od pondělí od 7:45 hodin do pondělí v lichém kalendářním týdnu do 7:45 hodin. K předání a převzetí nezletilého mělo docházet prostřednictvím školského zařízení, které nezletilý navštěvuje. Pokud v den předání neprobíhá školní docházka, k předávání nezletilého mělo docházet v místě bydliště toho rodiče, jehož péče končí (I.). Městský soud dále rozhodl o péči o nezletilého v době prázdnin (II.). Otci uložil povinnost přispívat na výživu nezletilého částkou 5 600 Kč měsíčně (III.) a matce uložil povinnost přispívat na výživu nezletilého částkou 2 400 Kč měsíčně (IV.). O náhradě nákladů řízení rozhodl městský soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (V.). Městský soud uvedl, že nezletilý má blízký a vřelý vztah k oběma rodičům, oba rodiče mají o nezletilého zájem a chtějí se o něj starat. Nemoc matky a její prognóza nemůže jít na vrub rodičovských práv otce a práv nezletilého ke svému otci. Městský soud neshledal, že by měl otec sníženou rodičovskou kompetenci. Oba rodiče prokázali, že jsou schopni o nezletilého pečovat a zajišťovat jeho potřeby přibližně stejnou měrou. Špatný vztah a nevhodnou komunikaci mezi rodiči nepovažoval městský soud za překážku svěření nezletilého do střídavé péče. 3. Krajský soud v Brně ústavní stížností napadeným rozsudkem změnil rozsudek městského soudu a nezletilého svěřil do péče matky. Styk s otcem upravil tak, že otec je oprávněn stýkat se s nezletilým každý lichý kalendářní týden v roce od čtvrtka po skončení vyučování nezletilého do pondělí následujícího týdne 7:45 hodin. Zvlášť pak upravil styk otce s nezletilým v době prázdnin. Otci uložil povinnost platit na výživu nezletilého 10 000 Kč měsíčně (I.). O nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (II.). 4. Krajský soud opětovně vyslechl oba rodiče, provedl pohovor s nezletilým a doplnil dokazování o další listinné důkazy. Uvedl, že oproti skutkovému stavu zjištěnému městským soudem došlo ke změnám v poměrech účastníků řízení. Matka se odstěhovala ze společného bytu, konfliktní vztahy mezi rodiči přetrvávají. I za přítomnosti nezletilého dochází mezi nimi k hádkám a konfliktům. U nezletilého došlo ke zhoršení jeho chování. Krajský soud byl toho názoru, že situace má zřejmý vliv na chování nezletilého. Dále bylo zjištěno, že v době, kdy má otec nezletilého u sebe, tak ho minimálně dvakrát týdně nechává večer samotného doma, nejčastěji mezi 20:00 a 22:00. Důvodem otcovy nepřítomnosti jsou jeho sportovní aktivity. V jednom případě nechal otec z důvodu plnění pracovních povinností nezletilého samotného doma i v době, kdy byl nemocný a měl vysoké horečky. Krajský soud shledal postup otce s ohledem na věk nezletilého (8 let) krajně nezodpovědným, až alarmujícím a uzavřel, že výrazně snižuje jeho výchovné kompetence i celkovou rodičovskou způsobilost. Nelze jej tolerovat ani aprobovat. Tyto skutečnosti jsou natolik závažného rázu, že výrazným způsobem znevěrohodňují a vylučují, aby se nadále rovnoměrně podílel na péči o svého nezletilého syna. II. Argumentace stěžovatele 5. Stěžovatel v ústavní stížnosti odkazuje na kritéria dovozená judikaturou Ústavního soudu, která musí obecné soudy z hlediska nutnosti rozhodovat v nejlepším zájmu dítěte v řízení o úpravě výchovných poměrů vzít v potaz. Soudy by měly vycházet z toho, že právem obou rodičů je v zásadě pečovat o dítě stejnou měrou a podílet se na jeho výchově, s čímž koresponduje i právo dítěte na péči obou rodičů. Za splnění požadovaných kritérií by rozhodnutí soudu o stanovení střídavé péče mělo být v zásadě pravidlem. Rozhodnutí o výlučné péči jednoho z rodičů by mělo být vydáno ve výjimečných případech, kdy pro to existují významné závažné důvody a soud by se měl s jejich zdůvodněním ve svém rozhodnutí řádně a komplexně vypořádat. Účastníkům by měl přesvědčivě osvětlit, v čem spatřuje zásadnost těchto důvodů. 6. Krajský soud odůvodnil své rozhodnutí pouze dvěma zjištěními, a sice že otec ponechával nezletilého samotného doma ve večerních hodinách a že jej v jednom případě nechal samotného i přes den v době jeho nemoci. K tomu stěžovatel uvádí, že nezletilý zůstával doma sám na základě jejich vzájemné dohody a že mu byly současně stanoveny činnosti, které měl po dobu jeho nepřítomnosti vykonávat. Zdůraznil, že po upozornění na nevhodnost takového jednání tohoto zanechal, jak bylo zjištěno ze zprávy OSPOD předložené krajskému soudu před vydáním rozhodnutí ve věci. K ponechání nezletilého v době nemoci samotného doma došlo pouze jednou, a to na omezenou dobu. Podávání medikace nebylo nijak narušeno. Stěžovatel se domnívá, že uvedené skutečnosti nebyly natolik závažné, aby opodstatnily svěření nezletilého do výlučné péče matky. Jiné nedostatky v jeho výchovných a rodičovských kompetencích nebyly zjištěny. 7. Stěžovatel dále uvádí, že soud opomenul alespoň stručně ústně odůvodnit toto pro poměry nezletilého zcela zásadní rozhodnutí. Krajský soud se podle stěžovatele také nevyrovnal s jeho argumentací vznesenou v průběhu řízení před krajským soudem a s argumentací obsaženou v jeho závěrečném návrhu. Jedním z důvodů, proč usiloval o střídavou péči, byla snaha o zachování vzájemných citových vazeb mezi synem a oběma rodiči. Matka totiž trpí závažným onemocněním, které jí pravděpodobně znemožní její péči o nezletilého a vyžádá si svěření nezletilého do jeho výlučné péče. Rozhodnutí krajského soudu je také v rozporu s názorem opatrovníka nezletilého. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 8. Ústavní stížnost má náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu a Ústavní soud je příslušný k jejímu projednání. Je přípustná (stěžovatel neměl k dispozici jiné zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a byla podána oprávněným navrhovatelem a včas. Stěžovatel je zastoupen advokátem (§ 29 až 31 zákona o Ústavním soudu). IV. Vyjádření účastníka, opatrovníka nezletilého a replika stěžovatele 9. Soudce zpravodaj si pro účely řízení o ústavní stížnosti vyžádal vyjádření účastníka řízení, matky nezletilého a Ústavním soudem jmenovaného opatrovníka nezletilého. Jejich vyjádření následně zaslal stěžovateli na vědomí a poskytl mu příležitost k replice. 10. Krajský soud odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Nad rámec toho uvedl, že samozřejmě přihlédl k judikatuře Ústavního soudu týkající se dané problematiky. Obsahově se rozhodnutí krajského soudu fakticky blíží tzv. nerovnoměrné střídavé péči, u všech prázdnin byla nastolena parita rozsahu péče obou rodičů a u běžného víkendového styku otce s nezletilým se fakticky jedná z pohledu čtrnáctidenního cyklu o poměr 10 ku 4 ve prospěch matky. K rozhodnutí o rovnoměrné střídavé péči nedošlo z důvodů snížených výchovných kompetencí otce a