Ústavní soud IV.ÚS 3177/23
Ústavní soud · 6. 12. 2023
Shrnutí rozhodnutí
Řízení: Ústavní soud rozhodoval o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. listopadu 2023.
O co šlo: Dne 1. 12. 2023 Ústavní soud obdržel ústavní stížnost stěžovatele proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí.
Výsledek: Ústavní stížnost se odmítá. (Soud podání odmítl a věcí se meritorně nezabýval.)
Význam: Soud se věcí meritorně nezabýval, napadené rozhodnutí tím zůstává v platnosti.
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Veronikou Křesťanovou o ústavní stížnosti stěžovatele Petra Bartheldiho, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. listopadu 2023 č. j. 19 Co 180/2023-65 za účasti Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníka řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí
Dne 1. 12. 2023 Ústavní soud obdržel ústavní stížnost stěžovatele proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí. Touto ústavní stížností se stěžovatel domáhal povolení euthanasie, ustanovení zástupce z řad advokátů a zrušení napadeného rozhodnutí.
Ústavní soud nejprve posoudil, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a procesní předpoklady meritorního posouzení ústavní stížnosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Kromě jiných vad podání je třeba uvést, že stěžovatel není zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
Z úřední činnosti je Ústavnímu soudu známo, že stěžovatel se na něj opakovaně obrací s ústavními stížnostmi, aniž by byl zastoupen advokátem. Stěžovatel byl v minulosti opakovaně poučen, že advokátem musí být zastoupen již v okamžiku podání ústavní stížnosti, neboť Ústavní soud pro řízení před Ústavním soudem zástupce neustanovuje.
Na nedostatky byl stěžovatel opakovaně upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí takto vadné ústavní stížnosti (např. ve věcech vedených pod sp. zn. III. ÚS 3759/15, II. ÚS 292/16 či II. ÚS 293/16).
Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Smyslem výzvy a stanovení lhůty podle § 41 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučit účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem. Teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, se vůči stěžovateli vyvozují nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti. Lze-li však vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli vědomí o náležitostech kvalifikovaného podání, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení jako postup neefektivní a přehnaně formalistický.
Proto Ústavní soud za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl, stejně jako v mnoha dalších věcech stěžovatele (srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 819/23 nebo IV. ÚS 2191/23).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. prosince 2023
Veronika Křesťanová v. r.
soudkyně zpravodajka