Ústavní soud IV.ÚS 3218/24

Dne 26. 11. 2024 byla Ústavnímu soudu doručena stěžovatelova blanketní ústavní stížnost proti shora uvedenému rozsudku Nejvyššího správního soudu, jímž byla zamítnuta jeho kasační stížnost v rámci správního soudnictví při přezkumu rozhodnutí České advokátní komory, kterým nebyl stěžovateli určen advokát k podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí soudu o uložení pořádkové pokuty za hrubě urážlivé podání. Ani v této věci Česká advokátní komora žádosti stěžovatele nevyhověla s ohledem na nesplnění zákonných předpokladů určení advokáta.

Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.

Podání stěžovatele nelze považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpí řadou obsahových i formálních nedostatků (viz § 30 odst. 1, § 34, § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu). Fyzické a právnické osoby jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem musí být zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy. Návrh musí mimo jiné obsahovat pravdivé vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se navrhovatel domáhá. K návrhu není rovněž přiložena kopie rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva.

Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatel se již mnohokrát obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami, na nedostatky byl opakovaně upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti, přičemž takové stížnosti byly odmítány pro neodstraněné vady (např. ve věcech vedených pod sp. zn. III. ÚS 62/18, sp. zn. II. ÚS 63/18, sp. zn. II. ÚS 64/18, sp. zn. IV. ÚS 2542/18, sp. zn. I. ÚS 3825/18, sp. zn. IV. ÚS 4330/18, sp. zn. III. ÚS 2177/20, sp. zn. III. ÚS 3359/22, sp. zn. III. ÚS 2724/24). Stěžovatel tedy zná formální a obsahové požadavky kladené na ústavní stížnost zákonem o Ústavním soudu, včetně toho, že musí být zastoupen advokátem již při jejím podání.

Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický. Tento předpoklad je u stěžovatele evidentně naplněn, i délka lhůty pro podání ústavní stížnosti je stěžovateli dostatečně známa.

Jednání stěžovatele v podobě opakovaných podání vykazujících vady, bez nezbytného právního zastoupení, zde i bez tvrzené neústavnosti napadeného rozhodnutí, má v tomto případě obstrukční charakter, a proto je bez stanovení další lhůty k odstranění vad podání ústavní stížnost odmítnuta.

Evropský soud pro lidská práva v nedávném rozhodnutí ve věci Horyna proti České Republice, č. 6732/20, rozhodl, že Ústavní soud nemusí vyhovět žádosti o dodatečné poskytnutí lhůty a může ústavní stížnost odmítnout bez dalšího, jestliže stěžovatel byl nepochybně obeznámen s tím, že v řízení o ústavní stížnosti existuje povinnost být zastoupen advokátem.

Vzhledem k uvedeným důvodům Ústavní soud přiměřeně použil § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu (stejně jako v řízeních o jiných ústavních stížnostech stěžovatele - viz např. usnesení ze dne 15. 8. 2018 sp. zn. IV. ÚS 2543/18, ze dne 5. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 346/19, ze dne 19. 11. 2019 sp. zn. III. ÚS 3550/19, ze dne 15. 9. 2020 sp. zn. III. ÚS 2177/20, ze dne 3. 1. 2023 sp. zn. III. ÚS 3359/22, ze dne 19. 5. 2023 sp. zn. IV. ÚS 1243/23, ze dne 1. 10. 2024 sp. zn. III. ÚS 2724/24) a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.