Ústavní soud IV.ÚS 3386/25

Ústavní stížnosti v záhlaví označených stěžovatelů byly původně vedené pod samostatnými spisovými značkami a usnesením ze dne 10. 12. 2025 došlo k jejich spojení ke společnému řízení vedeném pod sp. zn. IV. ÚS 3386/25.

Dne 15. 12. 2025 podala třetí stěžovatelka Ústavnímu soudu návrh na odložení vykonatelnosti ve výroku uvedených rozsudků.

Stěžovatelka v návrhu argumentuje, že otázka, která je předmětem posuzované věci (spor o desetiprocentní podíl v první stěžovatelce), je významná pro řadu dalších soudních sporů. Shledá-li Ústavní soud ústavní stížnosti důvodnými, může v mezidobí dojít ke způsobení závažné újmy stěžovatelům, kterou bude těžké napravit. Vyjdou-li obecné soudy v dalších řízeních z napadených rozhodnutí a tato rozhodnutí se dostanou do vykonávací fáze řízení, bude stěžovatelům způsobena nenapravitelná újma. Rušící rozhodnutí v této věci již nebude schopné se promítnout do navazujících řízení. Tuto újmu dokládá (podle stěžovatelky nepřesná) tisková zpráva zveřejněná Nejvyšším soudem, která předjímá výsledek dalších řízení a ohrožuje právo stěžovatelů domáhat se účinné ochrany u nestranného soudu. Odložením vykonatelnosti nebude zasaženo do práv třetích osob a ani práv účastníků původního řízení. K návrhu na odložení vykonatelnosti přiložila stěžovatelka na podporu svých tvrzení stovky stran příloh.

Podle § 79 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ústavní stížnost zásadně nemá odkladný účinek. Podle § 79 odst. 2 téhož zákona nicméně může Ústavní soud na návrh stěžovatele odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, nebude-li to v rozporu s důležitým veřejným zájmem a znamenal-li by výkon rozhodnutí pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.

Odložení vykonatelnosti je svou povahou mimořádné. Podmínky pro odložení vykonatelnosti se proto musí vykládat přísně. V nynější věci Ústavní soud neshledal, že by tyto podmínky byly naplněny. Stěžovatelka totiž pouze v obecné rovině konstatuje, že výkonem uvedených napadených rozhodnutí může stěžovatelům vzniknout nenapravitelná újma, neuvádí ale konkrétně, v čem má tato újma spočívat. Argumentuje sice mimo jiné tím, že tato újma má být způsobena skutečností, že v navazujících řízeních budou obecné soudy z napadených rozhodnutí vycházet, tato tvrzená újma se ale vůbec neodvíjí od vykonatelnosti napadených rozhodnutí, nýbrž od jejich právní moci. Stěžovatelčiny argumenty pro odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí proto v posuzované věci nepřeváží nad veřejným zájmem na výkonu napadených pravomocných soudních rozhodnutí.

Protože Ústavní soud nemůže v nynější věci rozhodnout bezodkladně, zamítl návrh na odložení vykonatelnosti uvedených napadených rozhodnutí. Ústavní soud dodává, že rozhodnutí o odložení vykonatelnosti jsou svou povahou rozhodnutími předběžné povahy a Ústavní soud jimi nikterak nepředjímá eventuální meritorní rozhodnutí o ústavní stížnosti.