Ústavní soud IV.ÚS 3451/22

Ústavní soud obdržel návrh stěžovatelů, jímž napadají usnesení Nejvyššího soudu, které však ve svém návrhu řádně nespecifikovali.

Tento návrh nesplňuje náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatelé nejsou zastoupeni advokátem.

Obecně platí, že v takovém případě je na Ústavním soudu, aby učinil opatření k odstranění vad návrhu, tedy poučil účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem. Teprve poté, nepodaří-li se vytčený nedostatek návrhu odstranit, mají být vůči stěžovateli vyvozeny nepříznivé právní důsledky v podobě odmítnutí jeho návrhu.

V nyní posuzovaném věci však Ústavní soud shledává, že stěžovatelé se na Ústavní soud obracejí opakovaně, přičemž byli již mnohokrát vyzýváni k odstranění vad ústavní stížnosti. Již se jim tak dostalo náležitého poučení, včetně informace o nezbytnosti právního zastoupení advokátem a upozornění na následky spojené s neodstraněním vad. Stěžovatelé si tak musejí být daných procesních podmínek řízení dostatečně vědomi. Navzdory tomu však opět podali návrh, který není věcně projednatelný.

Ústavní soud zastává právní názor, že není nezbytné, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v řadě případů předchozích. Lze totiž vycházet z předpokladu, že již dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé stěžovateli dostatečně sdělit, jaké náležitosti musí ústavní stížnost splňovat. Setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení by bylo postupem neefektivním a formalistickým (obdobně viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 10. 2021 sp. zn. II. ÚS 2579/21, veřejně dostupné na http://nalus.usoud.cz).

Z uvedených důvodů soudce zpravodaj za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.