IV.ÚS 352/26 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 352/26 ze dne 25. 3. 2026   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové (soudkyně zpravodajky) a soudců Michala Bartoně a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatelů J. M., L. B. a M. M., všech zastoupených JUDr. Tomášem Jírou, advokátem, sídlem Vinohradská 3330/220a, Praha 10 - Strašnice, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 2025 č. j. 25 Cdo 213/2025-839, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. září 2024 č. j. 36 Co 153/2024-745 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 22. února 2024 č. j. 16 C 16/2016-672, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníků řízení, a Institutu klinické a experimentální medicíny, sídlem Vídeňská 1958/9, Praha 4 - Krč, a obchodní společnosti Česká podnikatelská pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group, sídlem Pobřežní 665/23, Praha 8 - Karlín, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatelé se domáhají zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo zasaženo do práva na život podle čl. 6 Listiny základních práv a svobod, práva na ochranu nedotknutelnosti osoby podle čl. 7 odst. 1 Listiny, práva na ochranu osobní integrity podle čl. 10 odst. 2 Listiny a do práva na ochranu zdraví podle čl. 31 Listiny. 2. Stěžovatelé se spolu s dalším žalobcem (dále jen "pacient") domáhali po vedlejším účastníkovi náhrady újmy v podobě bolestného, ztížení společenského uplatnění a ztráty šancí v celkové výši 10 000 000 Kč vzniklé v souvislosti s nezdařeným lékařským zákrokem [ucpání (embolizace) přívodu pravého jaterního laloku], který u vedlejšího účastníka pacient podstoupil v roce 2015. Záměna levého a pravého laloku vedla k nesprávné a neodstranitelné embolizaci obou jaterních laloků a u pacienta, který se dlouhodobě léčil s onkologickým onemocněním, nemohla být provedena plánovaná resekce jater. Pacient v průběhu soudního řízení (8. 2. 2022) zemřel a stěžovatelé v řízení dále pokračovali jako jeho právní nástupci. 3. Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") napadeným rozsudkem žalobu stěžovatelů zamítl (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). Obvodní soud dovodil, že vedlejší účastník se nedopustil žádného pochybení, za které by měl nést odpovědnost. Jediným pochybením bylo, že lékař provádějící operaci nevěděl, že játra pacienta již byla v minulosti vícekrát resekována. Operatér vycházel z toho, že resekce byla provedena pouze jednou, přičemž se spoléhal pouze na vyšetření prostřednictvím počítačové tomografie (CT) a magnetické rezonance. To však podle obvodního soudu nebylo zásadní pro zhodnocení, zda šlo při lékařském zákroku celkově o postup de lege artis. Jiného pochybení se vedlejší účastník nedopustil. Pro své závěry o postupu vedlejšího účastníka de lege artis vyšel mimo jiné ze znaleckých posudků a výslechů znalců, lékařských zpráv, výslechu operatéra a dalších lékařů jako svědků. Obvodní soud dále konstatoval, že pacient byl dostatečně poučen a poučení vnímal. Pacient nemusel obdržet informaci o všech možných raritních komplikacích a následcích v situaci, kdy se operatérovi obdobná věc nikdy nestala. 4. K odvolání stěžovatelů Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným rozsudkem rozhodnutí obvodního soudu potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II). Ve shodě s obvodním soudem dospěl k závěru, že uplatněný nárok na náhradu újmy na zdraví nevznikl. Lékařský zákrok posoudil jako postup de lege artis, tedy provedený na náležité odborné úrovni, podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, při respektování individuality pacienta a s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti [§ 4 odst. 5 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách)]. Ačkoliv se operatér při lékařském výkonu dopustil chyby a zaměnil levý jaterní lalok za pravý, bylo podle dvou znaleckých posudků doplněných o výslechy znalců možné toto pochybení přičíst obtížnosti zákroku a specifickým anatomickým podmínkám a změnám v oblasti prováděného zákroku u pacienta. Ošetřující lékař, který pacienta k zákroku u vedlejšího účastníka odeslal, totiž operatéra neinformoval, že pacient se v minulosti podrobil již třem resekcím jater. Jeho játra byla rotována (nenacházela se ve standardní pozici) a pacient měl raritní variabilní cévní řečiště, které lékař nemohl předvídat. Zákrok, který pacient podstoupil, je vždy nejistý, neboť anatomie cév se u pacientů může lišit a její přesná struktura není zjistitelná ani předoperačními vyšetřeními. 5. Následné dovolání stěžovatelů Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II a III). Námitky stěžovatelů proti závěru městského soudu o tom, že lékařský zákrok vedlejšího účastníka byl de lege artis, přípustnost dovolání nezaložily, neboť městský soud se při posouzení této otázky od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu neodchýlil. Nejvyšší soud zdůraznil, že soudy nižších stupňů nepřevzaly mechanicky závěry ze znaleckých posudků, nýbrž je zhodnotily ve vzájemné souvislosti s ostatními provedenými důkazy. Městský soud rovněž vyložil, které skutečnosti a z jakých důkazů vzal za prokázané. Nešlo tedy o nepřípustné přenesení odpovědnosti za řešení právní otázky na znalce bez odlišení skutkových (odborných) a právních závěrů. Zbývajícími námitkami stěžovatelé uplatnili nezpůsobilý dovolací důvod, neboť polemizovali se skutkovými závěry, procesem hodnocení důkazů a zpochybňovali závěry znaleckých posudků. Námitka nepřezkoumatelnosti rozsudku městského soudu pak představovala vadu řízení, k níž by Nejvyšší soud mohl přihlédnout pouze u přípustného dovolání. Nejvyšší soud nad rámec uvedeného doplnil, že městský soud se vypořádal s odvolacími námitkami proti hodnocení věrohodnosti znaleckých posudků i nepodjatosti znalců a rovněž vysvětlil, že otázka obsahu informovaného souhlasu pacienta byla vzhledem k povaze uplatněného nároku (náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění) bez významu a v odvolacím řízení již nebylo možno nově uplatnit specifický osobnostní nárok, který by snad mohl být porušením práva na poskytnutí informovaného souhlasu založen. II. Argumentace stěžovatelů 6. Stěžovatelé předně namítají, že pacient nebyl vedlejším účastníkem náležitě (písemně a ústně) poučen o možných rizicích plánovaného lékařského zákroku spočívajících v možné embolizaci obou jaterních port. Obecné soudy pominuly a nevypořádaly se s důkazy svědčícími o jeho nedostatečném poučení. Stěžovatelé dále polemizují se znaleckými posudky, resp. namítají, že tyto posudky vycházejí ze špatného skutkového základu. Hlavní příčinou nepovedeného zákroku byla neznalost anatomického prostředí jaterní oblasti pacienta (pacient prodělal před zákrokem tři resekce jater, o nichž vedlejší účastník, resp. lékař provádějící operaci, měl vědět). Seznámil-li by se operatér dostatečně s chorobopisem pacienta, mohl být jeho postup jiný a nedošlo by k fatálnímu poškození zdraví pacienta. Závěry obecných soudů jsou podle stěžovatelů v rozporu s provedeným dokazováním. III. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 7. Jelikož stěžovatelé nepřiložili k ústavní stížnosti napadená rozhodnutí, vyžádal si Ústavní soud podle § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu od obvodního soudu příslušný spis sp. zn. 16 C 16/2016. 8. Ústavní soud připomíná, že není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy České republiky) a nepřísluší mu výkon dozoru nad jejich rozhodovací činností. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele. 9. Stěžovatelé nesouhlasí s rozhodnutími obecných soudů, přičemž namítají porušení ústavně zaručených práv. Jejich argumentace se nicméně nachází v rovině pouhé polemiky se závěry vyslovenými v napadených rozhodnutích, aniž by byla vybavena relevantní ústavněprávní argumentací. V podstatě pouze zpochybňují skutkové a právní závěry, k nimž dospěly obecné soudy. Takto pojatá ústavní stížnost ovšem staví Ústavní soud do pozice další instance v systému všeobecného soudnictví. Ústavní soud již v řadě případů judikoval, že mu nepřísluší přehodnocovat skutkové a právní závěry obecných soudů. Rovněž výklad jiných než ústavních předpisů i jejich aplikace při řešení konkrétních případů jsou samostatnou záležitostí obecných soudů. Skutečnost, že soudy vyslovily právní názor, s nímž se stěžovatelé neztotožňují, nezakládá sama o sobě odůvodněnost ústavní stížnosti. 10. Co se týče námitky nedostatečného poučení, resp. informovanosti pacienta ohledně lékařského zákroku, obvodní soud zaujal po podrobně pr