IV.ÚS 412/22

Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení napadeného rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") s tvrzením, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i jeho právo na spravedlivý proces dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Z ústavní stížnosti a napadeného rozsudku se podává, že Okresní soud v Českých Budějovicích (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 16. 7. 2021 č. j. 29 P 74/2015-625, 11 P a Nc 136/2020, zamítl návrh stěžovatele na změnu úpravy poměrů k nezletilému vedlejšímu účastníkovi (I. výrok), nařídil výkon rozhodnutí uložením pokuty stěžovateli ve výši 20 000 Kč (II. výrok), zamítl návrh na umístění nezletilého vedlejšího účastníka do neutrálního a stabilního prostředí (III. výrok) a rozhodl o nákladech řízení (IV. až VI. výrok). Na základě odvolání účastníků krajský soud napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek okresního soudu ve výrocích I., II. a IV., změnil ho ve III. výroku tak, že nezletilý vedlejší účastník se umísťuje do DDÚ Homole České Budějovice, stěžovateli uložil povinnost předat ho do tohoto zařízení a oběma rodičům uložil povinnost řídit se pokyny tohoto ústavu, dále změnil V. výrok a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

V průběhu řízení o ústavní stížnosti stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadeného rozsudku s odůvodněním, že pobyt nezletilého vedlejšího účastníka by znamenal zcela zásadní zásah do jeho života, do jeho osobní svobody. V této souvislosti stěžovatel odkázal na usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 4. 2011 sp. zn. III. ÚS 3363/10 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz) a přiložil zprávu Základní školy X., sídlem Y., o studijních výsledcích a chování nezletilého vedlejšího účastníka.

Podle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu může Ústavní soud na návrh účastníka řízení odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, nebude-li to v rozporu s důležitým veřejným zájmem a znamenal-li by výkon rozhodnutí nebo uskutečnění oprávnění přiznaného rozhodnutím třetí osobě pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.

Ústavní soud posoudil návrh stěžovatele, přičemž vzal v úvahu okolnosti případu vyplývající z ústavní stížnosti, napadeného rozsudku i rozhodnutí jemu předcházejících, a dospěl k závěru, že podmínky podle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu jsou v posuzované věci naplněny. Jsou-li stěžovatelova tvrzení založena na realitě, tak v důsledku napadeného rozsudku by nezletilému vedlejšímu účastníkovi, jehož je stěžovatel zákonným zástupcem, hrozil významný zásah do jeho základních práv a svobod, ale také zásah do rodičovských práv stěžovatele. V zájmu zajištění, že k takové situaci nedojde, je podle Ústavního soudu namístě odložit vykonatelnost napadeného rozsudku.

S ohledem na prozatím zjištěný ústavněprávní kontext předmětné věci a z toho vyplývající procesní postupy (nutnost ustanovit nezletilému vedlejšímu účastníkovi kolizního opatrovníka, vyžádat si spis a vyjádření účastníků) není možno o ústavní stížnosti rozhodnout bezodkladně (srov. kupř. usnesení Ústavního soudu o odkladu vykonatelnosti napadeného rozhodnutí ze dne 15. 4. 2014 sp. zn. I. ÚS 1015/14 a ze dne 17. 9. 2015 sp. zn. III. ÚS 2726/15).

Ze shora uvedených důvodů Ústavní soud odložil vykonatelnost napadeného rozsudku, jak uvedeno ve výroku tohoto usnesení. Tímto rozhodnutím Ústavní soud nepředjímá rozhodnutí o ústavní stížnosti.