IV.ÚS 478/25 – Ústavní soud

IV.ÚS 478/25 ze dne 19. 3. 2025 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatelky R. B. V., zastoupené Mgr. Štěpánem Ciprýnem, LL.M., advokátem, sídlem Rumunská 1720/12, Praha 2 - Nové Město, proti příkazu soudce Obvodního soudu pro Prahu 2 k domovní prohlídce ze dne 9. prosince 2024 č. j. 1 Nt 3534/2024-I a příkazu soudce Obvodního soudu pro Prahu 2 k prohlídce jiných prostor a pozemků ze dne 9. prosince 2024 č. j. 1 Nt 3534/2024-VII, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníka řízení, a Městského státního zastupitelství v Praze a Celní správy České republiky, Generálního ředitelství cel, odboru 75.7 - Pátrání Praha, oddělení 757.3 - Odhalování daňových podvodů, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného příkazu soudce Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") k domovní prohlídce a zrušení příkazu soudce obvodního soudu k prohlídce jiných prostor a pozemků. Součástí ústavní stížnosti je i návrh stěžovatelky, aby Ústavní soud zakázal Celní správě České republiky, Generálnímu ředitelství cel, odboru 75.7 - Pátrání Praha, oddělení 757.3 - Odhalování daňových podvodů (dále jen "policejní orgán") pokračovat v porušování základních práv stěžovatelky a aby policejnímu orgánu nařídil obnovit stav před porušením základních práv stěžovatelky. Stěžovatelka navrhla přednostní projednání věci. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že soudce obvodního soudu ve věci podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a) a odst. 3 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, na návrh státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze (dále jen "státní zastupitelství") rozhodl tak, že podle § 83 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, nařídil domovní prohlídku ve výroku příkazu k domovní prohlídce specifikovaného rodinného domu, který užívá stěžovatelka spolu se svým životním partnerem A. M. Dále v téže věci vydal příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků, v nichž mají sídlo některé stěžovatelkou ovládané obchodní společnosti s tím, že prohlídka jiných prostor a pozemků má být provedena pro důvodné podezření, že na těchto místech (stejně jako na místech prohledávaných při domovní prohlídce) se nacházejí věci důležité pro trestní řízení poskytující důkazy o trestné činnosti, které jsou v obou příkazech jednoznačně specifikovány. Prověřovaná trestná činnost přitom měla spočívat v tom, že od roku 2016 do současnosti se stěžovatelka (v obou příkazech obvodního soudu označená jako podezřelá) podílela na vytváření smyšlených fakturačních vztahů a fiktivních zdanitelných plnění, vytvořila a udržovala zcela účelový řetězec předstíraných dodavatelsko-odběratelských vztahů mezi obchodními společnostmi se statusem plátce daně z přidané hodnoty, které fakticky ovládala nebo na ně měla rozhodující vliv, a to v úmyslu předstírat mezi těmito subjekty poskytování zdanitelných plnění, a to se záměrem protiprávně zkrátit vlastní daňovou povinnost na dani z přidané hodnoty u koncových článků takto vytvořených daňových řetězců. Takto přitom mělo podle příslušného správce daně dojít ke zkrácení daně ve výši přesahující 23,2 mil. Kč. V obou příkazech je v této souvislosti prověřována trestná činnost podrobně specifikována s tím, že je odkazováno mimo jiné na výslech konkrétní osoby, kterou stěžovatelka přiměla, aby za specifický ekonomický subjekt podepsala řadu obchodních listin ohledně spolupráce, ke které však ve skutečnosti nikdy nedošlo. Neodkladnost a neopakovatelnost daného úkonu obvodní soud spatřoval v tom, že je třeba shromáždit dostatečné množství podkladů a dalších důkazů, které mají policejnímu orgánu sloužit k rozhodnutí, zda zahájí proti konkrétním osobám trestní stíhání, s tím, že je třeba zabránit tomu, aby podezřelé osoby zmařily objasnění uvedeného skutku tím, že by důležité věci pro trestní řízení zničily nebo je přemístily na jiné místo. II. Argumentace stěžovatelky 3. Stěžovatelka se domnívá, že uvedené příkazy k prohlídkám nejsou dostatečně odůvodněny. Není jasné, na základě jakých konkrétních skutečností dospělo státní zastupitelství k podezření, že v rámci specifikovaných budov se nacházejí předměty důležité pro trestní řízení. Z uvedených příkazů rovněž není zřejmá spojitost stěžovatelky s prověřovanou trestnou činností. Pokud je v příkazech tvrzeno, že stěžovatelka ovládala identifikované obchodní společnosti, pak tato úvaha není v uvedených rozhodnutích podložena. Povinnost řádného odůvodnění rozhodnutí soudu podle stěžovatelky vyplývá například z nálezu ze dne 11. 11. 2010 sp. zn. II. ÚS 1940/10 (N 222/59 SbNU 207). Pokud jde o příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků, neexistuje žádná spojitost mezi v tomto příkaze uvedenými obchodními společnostmi a stěžovatelkou. Podle stěžovatelky došlo k nezákonnému a nedůvodnému zadržení jejího životního partnera a jednatele obchodní společnosti X, přestože poskytoval zcela dobrovolně plnou součinnost. Obvodní soud nedostatečně odůvodnil samotnou neodkladnost a neopakovatelnost prohlídky. S odkazem na odůvodnění nálezu II. ÚS 1940/10 stěžovatelka tvrdí, že je výrazem elementární úcty k právům domovní prohlídkou postižených osob, aby bylo v daném příkazu alespoň vymezeno, v rámci jakého trestního řízení byla prohlídka vlastně nařízena a co díky takové prohlídce má být vlastně zjištěno. Stěžovatelka se o důvodech trestního řízení dozvěděla až v okamžiku, kdy obdržela sporné příkazy, respektive spíše až druhý příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka před jejím podáním vyčerpala veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 5. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřízen, a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy při porušení běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem, ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 (N 5/3 SbNU 17)]. V řízení o ústavní stížnosti tedy není sama o sobě významná námitka nesprávnosti napadeného rozhodnutí a není rozhodné, je-li dovozována z hmotného či procesního (podústavního) práva. 6. Ústavní soud je zdrženlivý v zasahování do činnosti orgánů veřejné moci a činí tak výjimečně pouze v případech, kdy jsou porušena základní práva, což platí i pro domovní prohlídku či prohlídku jiných prostor a pozemků. Ústavní soud opakovaně judikuje, že závěr orgánů činných v trestním řízení o provedení nezbytnosti domovní prohlídky či prohlídky jiných prostor a pozemků musí projít přes tzv. třístupňovou kontrolu policejního orgánu, státního zástupce a soudu [viz nález ze dne 7. 5. 2014 sp. zn. Pl. ÚS 47/13 (N 76/73 SbNU 351)]. K porušení ústavních práv dojde v této fázi zejména tehdy, nebudou-li všechny odpovědné orgány trvat na důkladném prověření všech zjistitelných okolností, podporujících nebo vyvracejících původní podezření [srov. např. nález ze dne 7. 6. 2016 sp. zn. III. ÚS 905/13 (N 102/81 SbNU 629)]. Při vydávání příkazu musí soud, jako garant ochrany základních práv a svobod (čl. 4 Ústavy), přezkoumatelným způsobem odůvodnit, z jakých skutkových a právních okolností lze dovodit důvodnost vyřčeného podezření, přiměřenost provedení prohlídky a jeho nezbytnost (nenahraditelnost) ve vztahu k cíli trestního řízení. Musí přitom jednoznačně vymezit prohledávaný prostor a co nejpřesněji zjistit okruh zasažených osob a hledaných věcí či osob. Je-li zároveň prohlídka prováděna jako tz