IV.ÚS 530/18

Ve lhůtě podanou ústavní stížností, která splňuje další procesní podmínky řízení před Ústavním soudem podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), brojí stěžovatel proti napadeným rozhodnutím obecných soudů, jimiž bylo rozhodnuto o přípustnosti jeho vydání k trestnímu stíhání do Spojených států amerických a zároveň o přípustnosti jeho vydání k jinému trestnímu stíhání do Ruské federace.

K ústavní stížnosti stěžovatel připojil návrh na odklad vykonatelnosti napadeného usnesení Městského soudu v Praze. Tento návrh odůvodnil tím, že rozhodnutí o přípustnosti stěžovatelova vydání do Spojených států amerických je v současné době pravomocné a ministr spravedlnosti tak může o stěžovatelově vydání rozhodnout. V takovém případě by došlo k porušení stěžovatelových práv takovým způsobem, který by již nebylo možné zhojit.

Zásadně platí, že podaná ústavní stížnost nemá odkladný účinek (§ 79 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). V souladu s § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu však může Ústavní soud na návrh účastníka řízení odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.

Podmínky citovaného ustanovení jsou splněny. Výkon napadených rozhodnutí by mohl představovat nezhojitelný významný zásah do stěžovatelových práv a současně nejsou nepřiměřeně ohroženy zejména zájmy obětí v napadených rozhodnutích popsané trestné činnosti vzhledem k předpokladu, že o návrhu bude moci být rozhodnuto v nejbližší době po získání potřebných podkladů pro rozhodnutí.

Ústavní soud, vzhledem k výše uvedenému, přistoupil k odkladu vykonatelnosti ústavní stížností napadeného usnesení Městského soudu v Praze, aniž by jakkoli předjímal výsledek řízení o ústavní stížnosti (§ 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).