Ústavní soud IV.ÚS 66/26

Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku. V ústavní stížnosti je jako stěžovatel uveden J. F., přičemž uvádí, že "stěžovatel vystupuje též jako zákonný zástupce nezletilé". Tvrdí, že napadeným rozsudkem byla porušena řada ústavně zaručených práv "stěžovatele a nezletilé".

Dříve, než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny náležitosti předpokládané zákonem o Ústavním soudu, a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené tímto zákonem.

Stěžovatel před krajským soudem zastupoval nezletilou žalobkyni. Sám však žalobcem nebyl a nebyl tak účastníkem řízení před krajským soudem. Stěžovatel tedy není aktivně legitimován k podání ústavní stížnosti, neboť nebyl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Ústavní stížnost lze podle svého obsahu vyložit též jako stížnost nezletilé stěžovatelky zastoupené právě stěžovatelem, byť ji tak stěžovatel formálně neoznačuje.

Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

Proti napadenému rozhodnutí krajského soudu je možné (a z pohledu přístupu k Ústavnímu soudu zároveň nezbytné) podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. Napadené rozhodnutí obsahuje správné poučení o možnosti podat kasační stížnost. Ústavní stížnost směřující přímo proti rozhodnutí krajského soudu tak není přípustná.

Stěžovatelé nejsou zastoupeni advokátem (§ 29 až 31 zákona o Ústavním soudu). Ústavní soud však stěžovatele nevyzýval k opravě vady podání právního zastoupení [srov. § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu], neboť by to bylo vzhledem ke zcela nesporné nepřípustnosti ústavní stížnosti, resp. absenci aktivní legitimace stěžovatele samotného, zbytečně zatěžující. Jak uvedl Ústavní soud v usnesení ze dne 19. 2. 2025 sp. zn. Pl. ÚS 28/24, jestliže by právní zastoupení jakýmkoliv zástupcem nemohlo na odmítnutí ústavní stížnosti nic změnit, není namístě zatěžovat stěžovatele zbytečnými náklady právního zastoupení.

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost zčásti jako stížnost podanou osobou zjevně neoprávněnou podle § 43 odst. 1 písm. c) a zčásti jako nepřípustnou podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.