IV.ÚS 730/21

Stěžovatel dne 16. 3. 2021 odeslal na adresu Ústavního soudu podání označené jako "Stížnost pro porušení práva na spravedlivý proces ve věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod č. j. 4 T 45/2020 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočka Olomouc ze dne 25. 8. 2020 č. j. 2 To 98/2020".

Po zjištění, že stěžovatelovo podání nesplňuje náležitosti předepsané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), byl stěžovatel vyzván k odstranění vad v určené lhůtě (později prodloužené). Vytýkané vady (vyjma předložení kopie rozhodnutí o posledním prostředku, který byl k ochraně práva použit) stěžovatel odstranil prostřednictvím právní zástupkyně (určené Českou advokátní komorou) podáním ze dne 24. 5. 2021. Toto podání obsahovalo v petitu konkretizaci napadených rozhodnutí (viz záhlaví) a v textu rekapitulaci soudního řízení, vymezení základních práv stěžovatele (uvedením příslušných ustanovení Listiny základních práv a svobod), jakož i argumentaci na podporu tvrzení o porušení ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces (sc. na soudní ochranu).

Před projednáním ústavní stížnosti je povinností Ústavního soudu zkoumat, zda jsou splněny požadavky kladné na takový návrh zákonem o Ústavním soudu. V posuzované věci Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost je podána opožděně.

Fyzická osoba může podat ústavní stížnost proti tvrzenému porušení jejích základních práv a svobod ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který takovému stěžovateli zákon k ochraně jeho práv poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Ve stěžovatelově věci bylo takovým procesním prostředkem odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci napadeným rozsudkem. Podle informace Okresního soudu v Olomouci, kterou si Ústavní soud vyžádal, nabyl tento rozsudek právní moci dne 25. 8. 2020 a stěžovateli byl doručen do vlastních rukou dne 6. 10. 2020. Z uvedeného je zřejmé, že ústavní stížnost byla podána po uplynutí zákonné lhůty.

Na základě výše uvedených zjištění Ústavní soud soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl jako návrh opožděný [§ 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu]. Vzhledem k tomuto rozhodnutí nepovažoval Ústavní soud za nezbytné vyzývat stěžovatele k odstranění vady ústavní stížnosti spočívající v nepřiložení předepsané přílohy.