Ústavní soud IV.ÚS 790/25 – Návrhu na odložení vykonatelnosti

Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno jeho základní právo zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Napadeným usnesením byla zamítnuta stížnost stěžovatele proti usnesení Okresního soudu v Náchodě ze dne 20. 1. 2025 č. j. 1 T 197/2021-92, kterým bylo rozhodnuto, že stěžovatel vykoná trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců, který byl původně odložen na zkušební dobu v délce osmnácti měsíců. Zároveň byl stěžovatel pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. V souvislosti s napadeným usnesením tedy stěžovateli hrozí nástup do výkonu trestu odnětí svobody. Z tohoto důvodu podal společně s ústavní stížností i návrh na odložení jeho vykonatelnosti.

Zásadně platí, že ústavní stížnost nemá odkladný účinek (srov. § 79 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). V souladu s § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu však může Ústavní soud na návrh účastníka řízení odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, nebude-li to v rozporu s důležitým veřejným zájmem a znamenal-li by výkon rozhodnutí nebo uskutečnění oprávnění přiznaného rozhodnutím třetí osobě pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.

Ze sdělení Okresního soudu v Náchodě ze dne 20. 3. 2025 vyplynulo, že stěžovateli již byla zaslána výzva k nástupu do výkonu trestu. Stěžovateli tedy bezprostředně hrozí, že bude omezena jeho osobní svoboda, což lze považovat za závažný zásah do jeho základních práv, který by nebylo možné zpětně zhojit. Byť Ústavní soud nijak nezlehčuje veřejný zájem na potrestání pachatelů trestné činnosti, z okolností věci vyplývá, že stěžovateli výkonem napadeného usnesení hrozí nepoměrně větší újma.

Ústavní soud zároveň předesílá, že o ústavní stížnosti stěžovatele rozhodne v řádu několika týdnů, a proto neshledal, že by odložení vykonatelnosti bylo v rozporu s veřejným zájmem, nebo že by představovalo újmu jiné osobě, kterou by bylo nutné poměřovat s újmou, která by jinak vznikla stěžovateli. Podmínky pro odložení vykonatelnosti proto Ústavní soud považuje za splněné.

Ústavní soud z uvedených důvodů návrhu na odložení jeho vykonatelnosti vyhověl. Tímto rozhodnutím Ústavní soud nikterak nepředjímá meritorní rozhodnutí o ústavní stížnosti.