Ústavní soud IV.ÚS 825/25

Stěžovatelé ústavní stížností požadují zrušit v záhlaví označená rozhodnutí a tvrdí, že civilní soudy porušily celou řadu jejich práv zakotvených v Listině základních práv a svobod, Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a Úmluvě o odstranění všech forem rasové diskriminace.

Z ústavní stížnosti a připojených rozhodnutí plyne, že stěžovatelka je univerzálním právním nástupcem (dědicem) Františka Josefa II., stěžovatel je hlavou Lichtenštejnského knížectví a má požívací práva odvozená od vlastnictví stěžovatelky. Po druhé světové válce československý stát zkonfiskoval majetek zůstavitele na základě dekretu presidenta republiky č. 12/1945 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa. Zůstavitel tak přišel o rozsáhlý majetek, jehož součástí jsou taktéž sporné pozemky na Brněnsku. Stěžovatelé usilují o vydání sporných pozemků, případně určení vlastnického práva k nim nebo náhrady za ně. Neuspěli u žádného stupně soudní soustavy. Civilní soudy v právně obdobné věci rozhodovaly opakovaně, rozhodnutí odůvodnily četnými odkazy na stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2005 sp. zn. Pl. ÚS-st. 21/05 (ST 21/39 SbNU 493) a judikaturu Nejvyššího soudu. Konfiskace nastala přímo na základě dekretu presidenta, nikoli na základě (deklaratorního) správního rozhodnutí. Určovací žalobou nelze obcházet restituční právní úpravu.

V obsáhlé ústavní stížnosti stěžovatelé uplatňují mnoho argumentů: rozhodování podjatou soudkyní, porušení práva na přístup k soudu s plnou jurisdikcí, použití nepřiléhavého stanoviska pléna, nicotnost konfiskačních správních aktů (např. z důvodu imunity hlavy státu, věcné nepříslušnosti atd.), porušení principu kontradiktornosti, neodůvodnění rozhodnutí, zásah do vlastnického práva, soukromí a života či zákaz diskriminace.

Procesní předpoklady jsou splněny. Stěžovatele zastupuje advokát, jsou oprávněni podat ústavní stížnost, podali ji včas a vyčerpali všechny procesní prostředky k ochraně svých práv. Ústavní soud je příslušný k jejímu projednání. Ústavní stížnost je přípustná.

Ústavní soud řešil právně obdobnou věc stejných stěžovatelů, a to nálezem ze dne 3. 4. 2024 sp. zn. Pl. ÚS 10/24. Nynější ústavní stížnost je shodná jako ústavní stížnosti, které Ústavní soud nedávno odmítl pro zjevnou neopodstatněnost (srov. usnesení ze dne 22. 7. 2024 sp. zn. II. ÚS 2067/24, ze dne 7. 8. 2024 sp. zn. IV. ÚS 1602/24 či ze dne 14. 10. 2024 sp. zn. II. ÚS 2827/24). Ústavní soud proto na tato rozhodnutí odkazuje.

Protože Ústavní soud nezjistil žádné porušení základních práv stěžovatelů, je ústavní stížnost návrhem zjevně neopodstatněným, který Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].